O lásce ještě nemá tušení, protože ještě nemůže zažít a duchovně projevit touhu po lásce, spící v podvědomí. Jeho vyšší střediska jsou ještě v latentním stavu, jeho srdce je mrtvé. Z této zdánlivé smrti ho probouzí jeho pohlavní pud. Ve svém tělesném vzrušení, zahřátý svou sexuální silou instinktivně hledá partnerku. Příroda ho přelstí. Neboť celé pohlavní vzrušení živočicha nemá jiný účel než zplození potomků, vedení velkého proudu života dále, aby se dosáhlo velkého cíle – zduchovnění Země. Primitivní člověk nemá o tom všem tušení. Poddává se své tělesné touze po ukojení. Avšak životní způsob lidí a všeobecné lidské mravy mu nedovolují, aby se mohl vyžít ihned, jakmile ho k tomu dráždí pud. Ať se mu to líbí nebo ne, je nucen čekat na ukojení svého pudu kratší nebo delší dobu.

Dokonce v primitivních kmenech černochů a Křováků musejí dospělí mládenci čekat se svými zdravými pohlavními touhami na velkou slavnost. Teprve potom jsou zasvěceni do tajemství pohlaví. Ať v jiných světadílech nebo na Západě u bílých ras musí napřed čekat se svým pudem, než konečně najde možnost, aby uspokojil svá pohlavní přání. Naproti tomu zvíře, postižené pohlavním pudem, hledá vhodného partnera a většinou ho i hned dostane. Situace tedy od člověka žádá kratší nebo delší dobu čekání. Během tohoto čekání se v něm stupňuje napětí, a protože nenalézá rychlé uvolnění normální cestou, hledá tato síla v nervových kanálech jinou cestu k vybití. Neuspokojené napětí se samo stupňuje, a tak je člověk nabíjen stále vyššími vibracemi, stále vyššími krevencemi. Ale stupňují-li se frekvence síly, není již tato síla také totožná s tou, kterou byla dříve. Uskutečnila se první, i když malá přeměna sexuální energie!

Nové napětí, vzniklé nastřádáním, působí nyní svými vyššími frekvencemi nejen na pohlavní orgány člověka, ale i na vyšší orgány, které jsou schopné přenášet a projevovat zvýšené vibrace. Pud působí na jeho rozum. Láme si hlavu nad ideou, aby našel řešení. Tělesné přání probouzí jeho vědomí. Tím se uskutečňuje, i když ještě ospalé, prvé uvědomění. Dříve nebo později najde příležitost, aby mohl vyžít své pohlavní touhy, nemusí je tedy potlačovat. Tím je učiněn prvý krok k přeměně pohlavní síly. Přirozeně to nejde tak jednoduše a rychle, jak se zdá podle tohoto líčení. Také působení je u každého jedince různé, ale výsledek je tentýž.

Jak již bylo řečeno, vyvíjí v sobě člověk chorobné nervové, často velmi nebezpečné stavy, jestliže žije zdrženlivým způsobem, přestože ještě neumí převádět své sexuální síly v tvůrčí energii. Tyto stavy se v dnešní psychiatrii nazývají „potlačením“. Jestliže ale v témž vývojovém stádiu zadrží svůj pohlavní pud na kratší dobu a potom bez zábran prožije, nezpůsobuje si potlačení. Aniž to chtěl, učinil prvé kroky na cestě k přeměně sexuální síly v tomto ještě neuvědomělém stavu. Co ho k tomu přinutilo?

Neukojená sexuální síla. Sexuální síla nám tedy pomáhá přeměňovat sexuální sílu. Rozehřála výše své napětí právě chybějícím ukojením a trochu zvedla a rozšířila vědomí duchovní snahou. A tak člověk stoupá krok po kroku vždy, když nemůže ihned splnit svá sexuální přání, po žebříčku uvědomění o příčku výše, až dosáhne stupně, kdy si uvědomí nejen své tělesné přání, ale také sám sebe, své Já. Hnací síla v něm ale nepřestává působit a žene jej svým stále opakovaným stupňovaným napětím dále, pomáhá mu a nutí ho, aby zažíval pozvolna odpovídající vyšší stavy vědomí.

Pozvolna dosáhne stupně, kdy ve svém vzrušení nezažívá již jen zvířecí pud po vybití, nýbrž zažívá i projevuje první úsvit lidské sounáležitosti, i když ještě v primitivním tělesném projevu. Může to být ještě jen vášnivá touha po vlastnictví a poddanost. Přesto vzniká mezi ním a jeho partnerkou, kterou blíže poznal během tělesného spojení, nový lidský vztah. Dostavují se první něžnosti, první poslové lásky. Jeho mrtvé srdce se pozvolna časem prohřeje a probudí. Vyrůstá z čistě pohlavního pudu po vybití na vyšší, na druhý stupeň projevu – zamilovanost. Tím se stává z bezvýznamného masového člověka individuem, není již dále spokojen bez výběru s každou partnerkou a začíná toužit po partnerce, která se k němu více hodí a je mu více podle vkusu. Možná uplyne více životů, nežli dosáhne z primitivního nevědomého pračlověka, na jehož stupni začal vývoj, tohoto druhého stupně. Ve věčnosti je ale dost času.

Primitivní člověk je spoutaný ve vězení pomalého, přirozeného a dlouhotrvajícího vývoje. Začne možná žít v příštím životě teprve na třetím stupni uvědomění. Nyní již svůj pohlavní pud nevyžívá nevybíravě. Je vybíravější a snaží se také, aby se líbil své partnerce. Jeho spojení s osobou druhého pohlaví je směsí sexuálního přání a pocitu sounáležitosti, spojené s lačností po vlastnictví, která je sice primitivní a velmi sobeckou, ale přece nízkou formou lásky. Jeho původně čistě pohlavní pud se proměnil v zamilovanost, která ho váže na určitou osobu. Tato zamilovanost je ještě rozpalována pohlavní silou, stupňovanou čekáním. Tím, že doufá, že dostane tuto jím vyvolenou osobu, se jeho sexuální touha stupňuje. Takové již výše vyhnané sexuální síly působí zesíleně na vyšší střediska, jestliže při svém vybíjení narazí na překážky.

Často uschopňují průměrné lidi k mimořádným výkonům. Mohli bychom vypočítat četné příklady ze životopisů lidí, které ukazují, jakých ostrovtipných a špičkových výkonů jsou schopni milující lidé pomocí svých neukojených pohlavních přání, chtějí-li dobýt nedosažitelného partnera v lásce přes všechny překážky. Neukojená sexuální síla působí silně pobízivě na vyšší střediska, především na rozum. Rozpálený rozum slibuje milujícímu nejvyšší štěstí pomocí splnění sexuálních tužeb. Tímto vzájemným působením je zamilovanost stupňována a oni se rozhodnou již z lásky, že založí rodinu. Když dosáhl svého cíle a oženil se, najde sexuální síla svou cestu jako pohlavní síla a může se nerušeně ukájet. Většinou se však stanou z ostrovtipných milovnických hrdinů a hrdinek spokojení a unudění měšťáci, až je donutí obraty osudu k nové přeměně sil. Muž začíná, veden přírodou, myslet více na svou práci, aby zajistil své rodině lepší život, i když ještě ne zcela z čisté tvůrčí radosti.

Snaží se více vydělat. Tím je nucen, aby vedl do vyšších kanálů více síly, a těmito kanály prožívá větší část své tvůrčí síly. Tak je průměrný člověk nucen svou sexuální silou, svou zamilovaností k tomu, aby svou hnací sílu řídil částečně na mentální úroveň a přeměňoval v myšlenkovou sílu. Učí se pozvolna poznávat radost z tvůrčí síly, a tím také poprvé zažívá jistý druh sebedůvěry. Jeho sebeuvědomění roste a rozšiřuje se. Časem a zvykáním si se lačnost po vlastnictví a žádostivost po své životní družce, která se zatím stala matkou jeho dětí, mění v duševní lidské spojení, v láskyplnou rodinnou sounáležitost, ve vyšší, nesobeckou formu lásky.

Elisabeth Haich

výtažek z knihy: Sexuální síla a jóga

loading...

Komentáře