Pokud jste již na určitém stupni duchovní cesty, slovo „apokalypsa“ možná každou chvíli čtete na internetových stránkách, v knihách i jiných médiích. Snad ani nevíte přesně, co to slovo znamená, často v lidech vyvolává nepříjemné pocity, tíseň, obavy – koneckonců je obvykle spojováno s něčím převratným a ničivým.
Apokalypsa – nahlédneme-li do encyklopedie – je označením pro starověký literární styl, spisy, v nichž je nějakému člověku nebeskou bytostí zjevena nadpřirozená pravda, obvykle související s dějinami a jejich významem… Do lidského povědomí se dostalo použití tohoto slova v přeneseném smyslu, kdy se užívá pro charakteristiku katastrofy či válečného konfliktu takového rozsahu, že vedou k úvahám o možném úplném zničení světa či jeho části.
Slovo „apokalypsa“ samo o sobě (pochází z řečtiny) označuje „zjevení“, „osvícení“, „projasnění“, ale též ,,zvednutí závoje“ či ,,odhalení“. V širším měřítku znamená tedy odhalení čehosi, co bylo skryto před většinou lidstva v éře, jíž vládla faleš a špatný úsudek.
My všichni na své duchovní cestě zažíváme stav apokalypsy neustále… nemáme se tedy čeho bát, pokud půjdeme dál. Den za dnem se nám „odhalují“ či „projasňují“ naše vztahy, ,,zjevují“ se nám v problémech a záležitostech, jež jsme nuceni – vzhledem k posunu svého vědomí, ale i svého energetického pole – urychleně řešit.
Osobní boj však nastává tehdy, kdy jsme na vážkách mezi duchovní cestou a svými osobními touhami. Známe to asi všichni… Na jedné straně snaha o rozšíření svého vědomí do vyšších dimenzí – a na straně druhé pozemské touhy, často výrazně ovlivněné ukazateli tzv. úspěšnosti nastavenými společností.
Na zřejmou otázku „Co tedy s tím, jak si poradit?“ existuje jediná odpověď. Odpověď, jež bývá též hodně psána, sdělována, ale je málokdy opravdu pochopena… a která zní: ,,Zdroj svého štěstí máme najít ve svém nitru, ve svém otevřeném srdci a projasněném i rozšířeném vědomí.“ Jistě, různé vnější věci mohou sloužit jako prostředky, jejichž pomocí zažíváme radost a různé projevy životní síly, avšak skutečná radost a harmonie vychází z naší vnitřní duchovní podstaty.
Občas se na své cestě, přinuceni okolnostmi, zastavíme a říkáme si: „Kdy už to skončí?“ Zde vám možná pomůže uvědomění, že ve vesmíru je vše v neustálém pohybu, nic nekončí… a pokud nastane „konec“ zde, nastává v jiné dimenzi či realitě nový ,,začátek“… Ideální podmínky potřebné pro duchovní pokrok vytváří totiž ve skutečnosti dynamická rovnováha mezi jednoduchostí a těžkými úlohami. Určitý odpor, napětí, stres a tlak jsou potřebné v každé oblasti evolučního procesu, ať již fyzické, duševní nebo duchovní.
Jakékoliv výzvy jsou přirozenou součástí života bez ohledu na to, zda jsme chudí či bohatí, zdraví či nemocní. Pokud čelíme výzvě, nedosáhneme ničeho pozitivního, když upadneme do deprese, sebelítosti či jakékoliv jiné podoby negativismu.
I v těch nejtěžších životních zkouškách bychom měli zachovat kladný postoj, víru ve vedení vyšším aspektem nás samotných, důvěru v Život. Navenek nás mohou životní výzvy „srazit“, ale uvnitř bychom měli zůstávat stále pevní, zářiví… neboť jen a pouze díky nim se posuneme „výše“…
Spousta lidí, kteří již ušli kus své životní cesty, zjišťuje, že jim tzv. problémy jejich „bližních“ připadají dětinské a malicherné. Je to tím, že jejich vědomí obsáhne širší aspekty dané záležitosti, a tudíž současně s ,,problémem“ vidí i „řešení“. Ne vždy však je možné pomoci – víme, že daný člověk má tuto „zkušební lekci“ zvládnout sám. Navíc ani on o naši pomoc mnohdy nestojí a my bychom ho za to rozhodně neměli odsuzovat… a už vůbec bychom mu pomoc neměli vnucovat.
Možná také pozorujete, že kolem novoluní jsou emoce i mysl lidí více napjaté, více sklouzávají k negativitě. K takzvané energetické očistě tedy dochází globálně. Ovšem zároveň s rozšiřováním vědomí skutečně nastává tolik popisovaný „pocit jednoty“…
Nejedná se však jen o pocit, spíše jako by se naše morfogenetická pole více prolínala. Zažíváme větší měrou strasti i radosti druhých – jako by to byly naše vlastní záležitosti…
Zkušenost Jednoty je nádherná … v meditaci, očištěném prostoru… Ovšem zakoušet Jednotu ve třetí dimenzi vyžaduje co nejpevnější spojení se svým nitrem, znalost sebe sama, svých myšlenek i emocí. Pokud se nám toto podaří, jsme schopni dobře rozlišit, co k nám přichází zvenčí a co je „naše“… Nejsme pak bezmocně vláčeni myšlenkami, emocemi, energiemi, které k nám pronikají ze sjednocených polí, a můžeme cíleně věnovat pozornost těm, které si předkládáme ke zpracování my sami.
A kdy to tedy vše „skončí“? Inu, nečekejte žádný zvláštní „konec“ či „začátek“… vždyť vše je přítomným okamžikem…
(Reprodukce celku nebo částí tohoto článku je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojena tato poznámka:
Pro www.reiki-centrumpraha.cz napsala Zuzana S.)
