Je to zpravidla místnost, kde se lidé po zatemnění oken mohou přenést do světa zvuků, barev, světel a fantazie. Psychorelaxační pokoj má být místnost izolovaná od rušivého vlivu okolního prostředí. Uplatňují se zde čtyři základní barvy (červená, modrá, zelená, žlutá) a v těchto barvách jsou i tři druhy tlačítek (plošná – ta mohou snadno ovládat i lidé s těžším pohybovým postižením; výrazně tvarovaná – pro děti s vadami zraku; páčky stimulující úchop).
Těmito tlačítky je možné ovládat např.:
· svítící kobereček, který vypadá jako hvězdné nebe a dává dítěti pocit blízkosti vesmíru;
· tekutý obraz na stěně, který podle svého charakteru může působit radostně, rozvíjet fantazii, dávat pocit jistoty;
· ultrafialové světlo, jež zvýrazní tlačítka, hadice a barevné tyčky a dá pokoji pohádkový a neskutečný nádech;
· závěs, jenž sám mění barvu a který odděluje vodní lůžko, na němž je možné prožít pocit bezpečí jako v intrauterinním prostředí, nebo naopak nechat dítě reagovat na změnu podložky při sebemenším pohybu;
· světelné skvrny na stěnách, které klidně mění svou barvu a ještě více uzavřou prostor, jehož středem je dítě, nebo se roztočí jako sněhové vločky a vybízejí k pohybu.
Zcela samostatně lze ovládat vodní válec, který lze využít mnoha způsoby, stejně tak prostorový tunel, jenž je jedním z nejsilněji působících vjemů.
Všechny tyto prvky lze navzájem různě kombinovat tak, že každá návštěva relaxačního pokoje přinese něco nového a ukáže další možnosti využití.
Své konkrétní zkušenosti po dvou letech práce s dětmi v bílém pokoji ve Speciálněpedagogickém centru při mateřské škole v Praze 8 popsala E. Čechová (Čechová, 1999). V průběhu své práce zjistila, že toto prostředí je tak vzdálené od běžné životní reality, že se zde děti necítí ohroženy neúspěchem. Uvolní se, lépe komunikují. Pozitivní psychické naladění má vliv i na jejich pohybový projev, který je bohatší a uvolněnější. Po několika návštěvách (podle svých možností) ovládají tlačítka (případně jejich kombinace) a tvořivě se zapojí do volby světelných prvků. Psychorelaxační pokoj poskytuje postiženým další možnosti a cesty, jak vnímat svět kolem sebe a případně ho i ovlivňovat.
Nejvyšší zásadou při všech těchto činnostech je navázat a udržet mezilidský kontakt s těžce postiženým člověkem. Ten nelze nahradit žádnými aparaturami, předměty ani nejdokonalejším technickým vybavením.
V zahraničí se můžeme setkat i s různými způsoby upravování přírodního prostředí tak, aby lidem s těžkým a hlubokým postižením umožňovalo získávání nových prožitků. Například v Dánsku se při některých zařízeních pro těžce mentálně postižené budují zahrady pocitů, kde lidé s těžkým postižením mají možnost vnímat vůně květin, naslouchat zurčení potůčku, zpívání ptáků, sedět na lavičce pod stromem, ležet v trávě nebo na písečném břehu.
Autor: Iva Švarcová
Ukázka z knihy Mentální retardace, vyd. nakladatelství Portál, 2003
