V následujících stoletích vždy po dalajlámově smrti nastává pátrání po chlapci, jenž je dalajlámovým vtělením. Poté ho vychovávají starší lamové k jeho životnímu poslání.
V Tibetu je guru, bodhísatva nazýván lama. Tamější náboženství se proto někdy nazývá lamaismus. Největší lamovou povinností je provázet umírajícího člověka, když duch opouští tělo.
Tento stav se nazývá bardo. Během tohoto času, po 49 dnů může duše dospět buď k osvícení, nebo ke znovuzrození. Lama využívá textů Knihy mrtvých.
Tibetská nauka využívá tří druhů učení – první z metod je Théráváda, která vede věřícího k procitnutí a osvobození. Druhá je Mahájána, což je cesta filozofie za účelem spásy ostatních. Třetí je Vadžrajána, cesta obřadů a mystických meditací (užívání mandaly). Tyto tři způsoby jsou chápány jako postupné etapy jediného vozu.
Tibet se stal skutečným centrem a muzeem buddhismu. V roce 1950 byl násilně obsazen komunistickou Čínou a jeho území bylo připojeno. Číňané pobořili tisíce klášterů, vyvraždili a uvěznili a stále vězní tisíce mnichů. Současný dalajláma žije v emigraci v Indii a je nositelem Nobelovy ceny míru.
