Ani ona však samozřejmě nedokáže zázraky. Celulitida, lidově pomerančová kůže, je v kosmetice poslední dobou vedle nadváhy a vrásek nejčastěji opakovaným pojmem. Pod kůží dochází v určitých partiích ženského těla, nejčastěji na bocích, hýždích, stehnech a vnější straně paží, k nadměrnému hromadění tukových buněk. Ty postupně zvětšují svůj objem, až kůže začne připomínat kůru pomeranče. Mimochodem – mužům celulitida nehrozí. Jejich kůže je totiž o plnou čtvrtinu silnější, takže se na jejím povrchu shlukování tukových buněk tak viditelně neprojeví.
Odborníci se shodují, že hlavní příčinou prudkého rozšíření celulitidy je špatná životospráva, nedostatek pohybu a každodenní stres. Kupodivu se však pomerančová kůže vyskytuje i u žen, které žijí aktivně – sportují, pečují o svou hygienu a přísně dbají regulí životosprávy.
Jinými slovy – celulitida je nevyzpytatelná a prakticky žádná žena si před ní nemůže být jista. Paní Kateřina zkusila kdeco. Tak zvanou liposukci, operativní odstranění tukových buněk na specializovaném oddělení plastické chirurgie, zamítla hned na začátku. Jednak na tom ještě není naštěstí tak špatně (liposukce se doporučuje jen u nejkritičtějších případů), jednak se obává bolesti a možných pooperačních komplikací. A také jí je líto nemalé finanční částky, kterou liposukce stojí. Pro představu – chirurgické odsání tuku jen z boků a stehen přijde přibližně na deset tisíc euro.
Z podobných důvodů zavrhla také tak zvanou hormonální metodu léčby, kterou v poslední době velmi propaguje profesor Johannes Hubber, primář ženské kliniky Vídeňské nemocnice. „Nechci se uchylovat k drastičtějším metodám než je bezpodmínečně třeba. Také se bojím vedlejších účinků. A nikdo mi nevymluví, že když do vás pumpují šest měsíců hormony, nezanechá to na vašem organismu žádné negativní změny. Nechci vyrážet klín klínem.“
Nakonec se rozhodla pro tak zvanou elektrolipolízu. Její podstata je poměrně jednoduchá: lékař zavede pod kůži uzounké jehličky, jež jsou pod mírným elektrickým napětím. Kolem jehliček vzniká magnetické pole, které přispívá k rozpouštění tukových buněk. „Celá terapie se skládá z deseti sezení po jednom týdnu. Už po prvním jsem si všimla úbytku objemu stehna. To mě povzbudilo, abych absolvovala kůru až do konce,“ vzpomíná paní Kateřina. „Celkově se obvod mého stehna, kde jsem měla celulitidu nejhorší, snížil o pět centimetrů. Trochu jsem se obávala, jestli po takovém úbytku tukové tkáně nepovolí kůže. Lékař mě však hned zpočátku uklidnil, že tato terapie současně působí jako elektrostimulátor – pokožka naopak přilne a stane se pružnější.“
Ani elektrolipolíza samozřejmě není všespásná. Spousta laiků ji navíc mylně považuje za další metodu hubnutí. Odborníci však varují, že takový efekt nelze očekávat. Elektrolipolíza dokáže odstranit pouze tak zvanou lokální obezitu, a to jen do určité míry. Zatímco ve světě se proti celulitidě bojuje pomocí bezbolestného zavádění jehliček už asi pět let, u nás se zatím provádí jen ojediněle. Je však pravděpodobně otázkou času, kdy bude stejně rozšířená jako jinde ve světě. Její výhody jsou totiž ve srovnání s jinými způsoby jednoznačné: téměř okamžitý efekt, relativně nízké finanční náklady a především žádné zdravotní komplikace. I pro elektrolipolízu přitom platí: zázraky neočekávejte, výsledky však ano.
Proti celulitidě příliš nepomáhá ani opalování – byť i mnozí lékaři ještě nedávno právě pobyt u moře doporučovali jako „jediný účinný lék“. Řada žen, postižených celulitidou, se navíc cítí v plavkách nesvá.
zdroj: www.pluspress.cz
