Bohužel, není možné dopředu odhadnout, které dítě bude transplantát potřebovat a které ne. Jediným řešením je uchovat pupečníkovou krev vlastního dítěte s vědomím, že ji možná nebude nikdy potřebovat. Pravděpodobnost, že dítě v dětství nebo dospělosti onemocní chorobou, při které by mohlo potřebovat vlastní pupečníkovou krev, se dnes ještě těžko odhaduje, jelikož tato možnost je k dispozici velice krátkou dobu. Hovoří se o pravděpodobnosti 1 : 2000, podle některých vědců dokonce 1 : 1400. Tato čísla se ale mohou s vývojem znalostí měnit s postupným rozšířením výzkumu zárodečných buněk. V několika případech se však již ve světě takováto transplantace uskutečnila, a to navzdory krátké době, po kterou jsou autologní transplantáty pupečníkové krve k dispozici.