Četla jsem mnoho pojednání o našem egu a setkala se s mnoha názory na to, jak bychom měli brát a vnímat naše ego. Je-li dobré ho hýčkat a nebo potlačovat, jak to na cestě životem je prospěšnější a co je pro naši rovnováhu lepší. Dávám vám zde k posouzení malé pojednání o EGU, které jsem náhodně našla na FB.
Jaký máte názor na vlastní ego nebo na ego obecně? Potlačovat či vyzdvihovat, co nám to přináší v opačných případech a jak se to obrazilo ve vašem životě?
Vaše Iva Hédlová
Velmi stručně:
EGO je naše vnitřní ublížené dítě, už pár tisíc let, které jsme odvrhli od Duše, čím zůstalo vyděšené, samo, napospas životu a o to více křičí, či jindy se schovává, nebo přesvědčuje, že je jediné a nejlepší, i nejsprávnější zachránce. Možná by se dalo přirovnat k dítěti ulice od kojence… 🙂
Proto je současné Ego opakem Lásky, tedy tmou, temnotou, ovšem přesto tvoří naši osobnost.
Právě tím protizávažím, díky kterému můžeme poznávat sebe a svoji odlišnost.
Ego je možnost, jak dělat chyby, jak se ROZUMOVĚ Rozhodovat a DÍKY tomu mít zážitky, zkušenosti, i když mnohdy negativní…
Ego je "Loterie", skrze kterou si Lidé hrají, aby si vyzkoušeli své role tady na Zemi…
Ego nás odtrhuje od nejvyšší moudrosti, od nejvyšší Lásky, od Stvořitele, od Duše, od Pocitů — a vrhá nás místo pocitů do Emocí, které si pak Lidé pletou s pocity…
Mimochodem Láskyplnými pocity si přitahujeme události ve jménu Lásky, a Emocemi si přitahujeme zkoušky…
Tím, že je Ego opakem Lásky, protože je to vystrašené dítě, je tedy STRACH.
Potřebuje formu a tedy Omezení či chcete-li hranice, jako dítě potřebuje náruč rodiče.
Láska je naopak neomezený prostor, který hranice odmítá.
Ego si pamatuje všechny zážitky.
Ego pomáhá přežít, nabádá nás k opatrnosti a obezřetnosti.
Ovšem nyní UŽ NASTALA DOBA, kdy se máme vrátit k PODSTATĚ Ega, protože tento experiment už je dokončený. Ne k Egu, které známe nyní, ale které si pamatuje naše Duše.
Tak jako podstata i toho nejzlobivějšího dítěte je Láska, stejně tak je na tom i Ego.
K tomu potřebujeme tyto 2 skamarádit – Ego a Duši.
Aby s námi Ego začalo mluvit, potřebujeme mu vytvořit pocit bezpečí. Poskytnout mu FORMU.
Formu Lásky, aby mohlo mluvit a odpovídat nám. Abychom ho slyšeli, k tomu se potřebujeme ztišit a být posluchačem a pozorovatelem. Pak se o něj můžeme postarat jako o vyplašené dítě, které zůstalo napospas životu, bez pomoci. Laskavým dialogem mu vysílat Lásku a bezpečí. Tímto Ego očistíme od negativní formy a posuneme jej do spolupráce s Duší, či lépe řečeno, Duše se stane Láskyplným rodičem Ega. Ego bude takto schopno realizace naší Duše, naší bytosti, spolupráce s celou naší bytostí a s celkem, s jednotou.
Vyčistit Ego je podobné ošetřování úrazu po pádu fyzického těla. Šrámy na různých částech či oblastech života, je potřeba zahojit. A to podle typu zranění a typu Ega. Podle toho, zda jde o zranění Ega jang, jin či duchovního. K tomu potřebujeme trpělivost a péči zdravotní sestřičky, pochopení a Lásku rodiče a spolupráci pacienta – tedy Ega.
Tímto ustane naše rozpolcenost, najdeme v sobě Lásku, Štěstí, vnitřní Mír, Radost ze Života, pocit Naplnění, Odvahu, Aktivitu, Partnera Duše, Zdraví, Tvořivost, zkrátka vše, co poskytuje Světlo bez hranic…
S Láskou a s Úctou Arcana ♥
