Nelze konstatovat jednoznačně, kdo se víc a čeho bojí. Ženy nebo muži, děti nebo dospělí? Když pomineme strach z myší, nedostatku, ze zla a zlých lidí, strach ze ztráty zaměstnání, dluhů, z nemocí, osamělosti, pořád ještě zůstává líheň, která nás zcela spolehlivě strachy a strašáky zásobuje. Ale znáte to, kdo se bojí nesmí do lesa.

Jsme dva, není čeho se bát
Dva na všechno. Na život i na smrt? – Máte-li partnera, který má pro vás kromě lásky a úcty dostatek pochopení, tolerance, pomoci, podpory, pak není žádný důvod se bát. V opačných případech je dobré vědět, že strach z něčeho nebo o něco nemusí být brán jako absolutní negativum, i když je o něm známo, že může tiše přerůstat v různá psychická onemocnění. Ale zkusme ho brát kladně, jako obranný mechanismus, varovný signál, jako pomocníka a pojďme rozlišit strachy skutečné a ty, které jsme si vytvořili v naší hlavě. Vedle partnera silného, o něhož se můžete opřít, se kterým některé strachy rozmetáte na kousíčky, vaše situace není vůbec bezvýchodná. Pomoci té dvojici, kde však ani jeden nemá zcela pod kontrolou vlastní život a není schopen udělat nic konstruktivního sám se sebou, může snad už jen odborník a notně velká dávka vůle a síly. Dobrá rada nad zlato: Neházejte předčasně flintu do žita, je na čase začít na sobě „makat“.

Ztracení v moři nejistot
Jsou takové chvíle, známe je nejenom z románů a filmů, nýbrž i z vlastních zkušeností, z blízkého okolí. Se strachy se roztrhl pytel a jejich podoby přibývají. Bojí se mladé maminky na mateřské dovolené, zda zvládnou onen psychický i fyzický nápor, zda ustojí šetrnější finanční program nebo dělení citů na mateřské a partnerské. Nejistí jsou i muži, kteří nedůvěřují a mají strach ze ztráty své drahé polovičky. Strachem někteří doslova umírají a užírají se, nevěda, že podvědomě dodávají pohon příčinám depresí a jejich vzniku. Proč ale předbíhat a trápit se třeba nedůvěrou, nevěrou, odchodem partnera, když už dopředu víme, že tato rizika prostě existují. Pokud ke ztrátě toho nejcennějšího mezi partnery dojde, není ještě vše ztraceno. I ztracenou důvěru lze sice těžce a s velkým úsilím obnovit, což hlavně v rodinách s dětmi stojí za to.

Strach z vlastního selhání
Z letitých zkušeností a psychologických výzkumů je známo, že převážnou většinu problémů jde nějakým způsobem vyřešit. Ani oblast láska a vztahy není výjimkou. Harmonický vztah zničený nejrůznějšími strachy a sebetrýzněním není ztracen nadobro, dokud bude mezi lidmi vůle, přiznání viny, uvědomění si chyb, omluva, odpuštění. Urychlenou nápravu důsledků špatného jednání může každý z nás nastartovat slovy, ale dotáhnout ji musíme hlavně činy. Víte, kde lidé dělají největší chybu? Neposlouchají se, nenaslouchají potřebám druhého ani těm vlastním, nesnaží se potěšit, nemají trpělivost s budováním vztahu. Bude-li snaha obou partnerů směřovat ke společnému cíli, pesimismus ani strachování nebude mít živnou půdu pod nohama. Začněme každý u sebe. K sebepoznání nebo analýze partnerova chování a případně jeho strachů může pomoci. Máme sice chyby, ale dozvíme-li se o nich, zvolna je rozpouštíme, abychom se ocitli v novém světě. V takovém, kde se nebudeme bát a který nám dovolí žít naplno.

 

Zdroj: www.astrorozbor.cz

loading...

Komentáře