Jak vznikal náš matrix ve kterém žijeme? Dává nám svobodu, nebo nám spíše nasazuje pouta a nutí žít ve lži? Na tyto otázky hledalo lidstvo odpověď od doby pádu prvních lidí, kteří odešli (nikdo je nevyhnal) z ráje…
Když neuvěřili skutečné realitě a toužili vytvořit lepší – tu svoji, do které se potom zapletli.
Dnes už lidé dávno zapomněli, co je pravda a co je skutečná realita. Nevědí kdo jsou, odkud jdou a kam. Nevědí proč jsou, proč je svět, ani z čeho vznikl vesmír. Už od pradávna byli cílem manipulátorů a nejrůznějších, dobře myšlených, absurdních i přímo zlých manipulací.
Ani současnost v tomto není výjimkou – lidé stále hledají skutečnou realitu a způsob, jak se vymanit z okovů falešného matrixu, jak se vykoupit ze svého otroctví.
Dnes už nám dávno nevládne církev, ani náboženství, jejich úlohu však převzala média. Tak jsme svědky neustále mediální války na všech frontách, které někdy probíhá je jako nevinná výměna názorů a cílem přesvědčit jiné, jindy jako agresivní propaganda. Netýká se jen našich soupeřů, ale i nás samých. Máme s nimi bojovat, vymezovat se vůči nim a celému světu?
Máme bojovat s falešným matrixem? Nebo se raději uzavřít do svého soukromého života a starat se jen a pouze o sebe – či pouze plnit očekávání jiných? Asi žádný extrém není dobrý, stále musíte dělat kompromisy, nikdy nejste imunní vůči tomu, co se děje a kdy musíte zajmout postoj, i když se vám třeba ani nechce. I když to uděláte třeba jen sami pro sebe.
Na druhou stranu většina z nás nemá tak velký hlas, aby mohla cokoli změnit, pokud se ale spojíme, mámě větší šanci. Nemám rád fanatismus, populismus ani lacinou agresivní politiku založenou jen na emocích. Nemám ale ani rád přílišný ignorantský pragmatismus, laciné konspirační teorie, ani přílišné spoléhání se pouze na racionalitu a rozum.
Snažím se vždy najít zlatou střední cestu a přitom nedělat kompromisy tam, kde to není nezbytně nutné. Nesnažím se dělat nikdy nic za každou cenu. Mým mottem je, že není všechno nikdy takové, jak to vypadá. Proč?
Protože realita je pouze náš výtvor – výtvor naší mysli. Jak na individuální, tak na kolektivní úrovni. Stejně jako matrix, který jsme si vytvořili. Každý z nás může mít pravdu, podle úhlu našeho pohledu, avšak nikdo z nás jí není a nikdy nebude schopen popsat a obsáhnout celou. Skutečná změna přichází zevnitř, změnou vědomí a je to dlouhodobý proces, třebaže procitnutí na začátku může být náhlé. Chtít bojovat násilím, to je jako bojovat s větrnými mlýny.
Každý z nás ve skutečnosti žije ve své vlastní realitě, každý z nás je střípkem, obrazem a odrazem kolektivní reality a současně tím, kdo ji spoluvytváří. Tak, jako všichni žijeme v jiném paralelním světě a hledáme k sobě cesty, tak i celá naše kultura a civilizace žije v určitém paralelním světě, který může být zcela jiný, než u civilizace, o které třeba dodnes nic nevíme nebo dokonce ani to, že existuje. Kromě lásky neexistuje žádná objektivní realita.
Ze všech stran můžeme slyšet co je pravda, co je správné, jak bychom měli žít a dokonce i co bychom si měli myslet. Je jen na nás, jak se tím vším necháme ovlivňovat, či do jaké míry chceme být ve vleku matrixu, který si vytvořila naše civilizace. Samozřejmě, je nemožné odpojit se zcela od matrixu.
Nikdo z nás se asi nemůže odstěhovat na pustý ostrov a být zcela nezávislý. Vždy vstupujeme a musíme vstupovat do vztahů, i když se nám ne vždy líbí, protože si to okolnosti vyžadují. Nikdo z nás se nemůže vymanit ani ze své karmy, protože tu máme o značné míry společnou.
Nikdo se nemůže vysvobodit tak, že by byl zcela svobodný, protože to není v moci člověka. Přesto se realita stále mění a náš matrix se pomalu bortí tím, jak se transformuje celý náš svět.
Transformace (změna matrixu) probíhá částečně sama na základě změny našeho vědomí, které vytváří a mění realitu. Transformace není nic jiného, než proměna naší reality. Ta se neustále mění s tím, jak se zrychluje čas. Vše se zrychluje, doba i její proměna. Nikdo ale nemůže sama sebe transformovat, může udělat ale to, že se jí nebude bránit. Jak si jí nebránit, jak se jí co nejvíce otevřít a jak jí neklást překážky? Na to neexistuje jednoduchá odpověď.
Neexistuje žádná zázračná, rychlá změna vědomí ani žádná zázračná, bezpracná cesta změny vědomí. Vše je postupná změna a vývoj. Důležité je chtít. To je vlastně vše co potřebujeme.
Pokud chceme poznat, kdo je Stvořitel, jaký je jeho plán s námi, proč jsme a proč on chce, abychom byli, a kdo on vlastně je, máme vlastně vše, co potřebujeme. Vše ostatní pak přichází od něho, on nám dává školení a lekce tím, že nás seznamuje s lidmi, které máme poznat, a přivádí nás do situací, které potřebujeme zvládnout a ze kterých se máme poučit.
Tímto nás připravuje na transformaci, abychom ji mohli a byli schopni projít. Pokud máme to chtění, touhu, vůli a především víru, nic jiného nepotřebujeme. Jen vytrvalost. Dokonalost není náš cíl, dokonalost a transformace – to je neustálý a nekonečný tvůrčí proces.
Negativní realita a všechno zlo, katastrofy, nenávist, pohromy – to je důsledkem toho, že lidé se transformaci brání a kladou ji překážky. Ty se pak hromadí tak dlouho, dokud nedojde k nějakému neštěstí, o kterém si pak lidé myslí, že je náhoda nebo boží trest. Není to ani jedno, ani druhé. Je to jen přirozený výsledek jejich zatvrzelosti, pýše a ignoranci.
Myslím si, že pokud se chceme transformovat, změnit sebe i svět, je nejdůležitější v nás samých odstranit všechny překážky, které tomu brání. Překážky kolem sebe, až potom. Naše realita je obrazem nás samých a našeho myšlení.
Změna matrixu není možná náhle – musel by to být jedině nadpřirozený zásah či milost. Podle proroctví k tomu sice skutečně má dojít, ale již nyní se na to můžeme připravit a snažit se matrix měnit. Třeba i jen zábavnou formou. Ne tím, že si budeme dávat závazky nebo říkat jiným, co mají dělat.
Jsou dva největší omyly a těmi jsou: fanatismus nebo naopak přílišné spoléhání se na rozum. Skutečná změna je dar. A není to ani emoční, ani rozumová věc. Je to věc čistě duchovní.
Zdroj: Fb – Martina Vágnerová
