Každý, kdo hraje, se vystavuje riziku, že bude mít časem problémy. Podobně jako u jiných forem závislosti, nikdo nemůže předpovědět, kdo bude trpět závislostí na hazardních hrách.
Hazard se stává problémem, když chování narušuje finance, vztahy a pracovní prostředí. Často hráči si neuvědomují, že mají problém po dlouhou dobu.
Mnoho lidí, u kterých se objeví závislost na hazardních hrách, jsou obecně považováni za odpovědné a spolehlivé lidi. Často mohou existovat faktory, které vedou ke změně chování, jako je odchod do důchodu, traumatické okolnosti nebo stres související s prací.
Obecně bylo zjištěno, že lidé s jednou závislostí jsou více vystaveni riziku vývoje dalších závislostí. Někteří problémový hráči mohou mít také problém s alkoholem nebo drogami. Zdá se, že mají celkově předpoklad pro závislost. Sekundární závislost může také nastat ve snaze snížit negativní pocity vytvořené závislostí na hazardních hrách. Někteří hráči však nikdy nezažijí žádnou jinou závislost.
Někteří lidé mohou být více ohroženi než jiní:
• Lidé s depresí, úzkostnými poruchami nebo poruchami osobnosti
• Závislí na jiných věcech, např. drogy, alkohol
• Agonisté dopaminu – léky užívané k léčbě Parkinsonovy choroby a syndromu nepokojných nohou mohou zvýšit riziko závislosti na hazardních hrách
• Antipsychotika – některé antipsychotické léky jsou spojeny s nárůstem hazardních her
• Věk – hazardní závislosti jsou častější u mladších a lidí středního věku
• Pohlaví – muži jsou více ohroženi než ženy
• Přátelé a rodina – pokud jsou blízcí přátelé nebo rodinní příslušníci závislí na čemkoliv, riziko závislosti se zvětšuje
Závislost na hazardních hrách
Pro někoho, kdo má hráčskou závislost, např. při sázení na sport, pocit, který zažívá při hazardu je ekvivalentní s užíváním drogy nebo s pitím alkoholu – mění lidskou náladu a stav mysli. Hráč je v transu a stále opakuje své chování, snaží se dosáhnout stejného pocitu, jaký měl při první výhře.
Tímto způsobem se vyvíjí potřeba a závislost – musí hrát více, aby získali stejné pocity jako měl zezačátku. V některých případech ignorují své ztráty a domnívají se, že pokud se budou i nadále zabývat hazardními hrami, vyhrají ztracené peníze jednou zpět.
Hráč se stává ocitá v začarovaném kruhu, kde je alfou a omegou zvýšená touha po hraní. Zároveň je schopen odolat varování z okolí – od přátel či rodiny.
Tato touha roste v intenzitě a frekvenci a schopnost gamblerů ovládat touhu po hraní je oslabena. Bez ohledu na míru opakování návykové aktivity budou emocionální a finanční důsledky zřejmé.
Problém hazardních her může způsobit poruchy v jakékoliv části života hráčů (psychologické, osobní, fyzické, sociální nebo profesionální).
Částka ztracených nebo vyhraných peněz neurčuje, kdy se hazard se stává problémem. Hazard se stává problémem, když způsobuje negativní dopad na jakoukoli výše uvedenou oblast života jednotlivce.
Léčba závislosti na hazardních hrách
Obecně platí, že léčba je rozdělena do tří typů:
• Terapie – to může být terapie chování nebo kognitivní behaviorální terapie. Terapie chování pomáhá jednotlivci snížit touhu hrát tím, že je systematicky vystavují nevhodnému chování. Kognitivně behaviorální terapie pomáhá měnit způsob, jakým se člověk cítí a jak přemýšlí si o hazardních hrách.
• Léky – stabilizátory nálad a antidepresiva mohou pomoci snížit příznaky nemoci, které se někdy objevují při závislostech na hazardních hrách. Některá antidepresiva mohou také snížit potíže s hazardními hrami. Narkotika – léky užívané k léčbě drogových závislostí – mohou pomoci některým nutkavým hráčům, trpících kompulzivní touhou po hraní
• Svépomocné skupiny – někteří najdou sílu mluvit s ostatními v podobné situaci, toto bývá velmi užitečné, protože lidé se stejným problémem se navzájem podporují.
Foto: pixabay.com
