Jeden jingský obyvatel psal dopis prvnímu ministru státu Jen. Bylo to v noci, on na psaní špatně viděl, a proto řekl sluhovi: „Drž svíčku výš.“ Z roztržitosti napsal tuto větu i do dopisu, ačkoli tam vůbec nepatřila. Když ministr dopis dostal, začal uvažovat o jeho smyslu.
„Drž svíčku výš,“ říkal si, „to může znamenat: ceň si více světla znalostí, zvi k sobě talentované muže a dávej jim úřednická místa.“ Řekl to panovníkovi. Ten tím byl nadšen, zařídil se podle toho a přivedl jenské království k rozkvětu.
Přivedl je k rozkvětu, to je pravda, jenže dopis byl o něčem úplně jiném. Mnozí nynější učenci, kteří se zabývají knihami minulosti, postupují přesně tak, jako tehdy onen ministr.
Chan Fej-c'
Muž, který se rozhodl přestěhovat hory
Hory Tchaj-chang a Wang-wu zabíraly prostor o rozloze více než sedmi set čtverečních li a tyčily se do výšky deseti tisíc stop. Kdo je chtěl obejít, musel ujít sedm set li.
Na sever odtud žil devadesátiletý stařec zvaný Jü Kung Pošetilec. Hory se tyčily přímo před vchodem do jeho domu. Pošetilce zlobilo, že jeho rodina musela pokaždé, když chtěla někam jít, hory obcházet. Proto jednoho dne svolal všechny své potomky a řekl: “Hory před našimi vraty nám brání jít, kam se nám zachce. Když se však dáme dohromady, podaří se nám je přestěhovat a budeme mít volnou cestu až do Jü-čou. Tím si ušetříme dlouhé obcházení, co říkáte?”
Všichni s ním souhlasili, jen jeho žena měla pochybnosti.
“Vždyť nemáš dost síly, abys přestěhoval malý kopec, natož dvě hory,” řekla muži. “A také bych ráda věděla, kam dáš všechny ty kameny a hlínu?”
“Naházíme je do moře a bude to! S tím si nemusíme lámat hlavu!” volali všichni jeden přes druhého. Tak se dal Pošetilec s celou rodinou hned druhý den do práce a začali odnášet hlínu a kameny. Přišla jim pomáhat i vdova, která žila v sousedství se sedmiletým synkem. Pracovali od rána do večera do úmoru, celé měsíce lámali kámen, kopali hlínu a všechno to odnášeli do moře. Běhali s břemenem sem a tam a neznali odpočinek.
Na břehu Žluté řeky žil stařec, o kterém bylo známo, že si ví se vším rady. Proto mu říkali Chytrák.
Když Chytrák viděl, jak se Pošetilcova rodina lopotí s hlínou a kameny, připadalo mu to směšné. Řekl proto Jüovi: “Neudělali byste lépe, kdybyste toho nechali? Podívej se na sebe, kolik je ti let! Vždyť jsi jednou nohou v hrobě a nemáš sílu ani na to, abys stéblo křížem přeložil, natož abys přestěhoval dvě hory!”
“Vidím, že nevíš, o čem mluvíš,” řekl Pošetilec s povzdechem. “Nemáš ani tolik rozumu jako sedmiletý synek naší sousedky. Je pravda, že jsem starý a dlouho tady nebudu. Až však umřu, bude tady můj syn a ten zase bude mít syny a tak to bude pokračovat dál a dál do nekonečna. Tyhle hory ale potomstvo zplodit neumí. Proč by se nám tedy nemělo podařit je přestěhovat?”
Na to neuměl Chytrák odpovědět.
Lie-c'
Obava
Ve státě Wej žili chudí manželé. Jednoho dne se modlili, aby jim Nebesa dopřála bohatství.
„Kéž bychom měli sto svazků peněz!“ prosila žena.
„Proč tak málo?“ divil se muž.
„Protože za víc by sis určitě pořídil druhou ženu,“ odpověděla manželka.
Chan Fej-c'
Elixír nesmrtelnosti
Kdosi daroval panovníku státu Čchin elixír nesmrtelnosti. Strážný, který ho měl hlídat, ho však vypil. Rozzlobený panovník odsoudil nešťastníka k smrti.
Strážný se ohradil: „Můj pane, dostal jste elixír nesmrtelnosti darem. Když popravíte mě, který jsem ho vypil, vyjde najevo, že to ve skutečnosti nebyl elixír nesmrtelnosti, ale nápoj smrti. Tím urazíte toho, kdo vám ho daroval.“ Panovník námitku uznal a strážného omilostnil.
Chan Fej-c'
Z KNIHY: MOUDROST STARÉ ČÍNY – Hrdličková Věna
Vydalo nakladatelství Portál
