Tato nemoc se objeví hlavně u žen, které stále v duši trápí nezpracované hádky se svým mužem, ať bývalým či nynějším. Stále se v myšlenkách „krmí“ vzpomínkami na tyto hádky a „živí“ je v sobě. Vytváří si jimi „agresivní půdu“ pro zrození této nemoci.
Je plná agrese při vzpomínání na ně. Často se tyto ženy chovají jako svoji muži – tedy dominantně.
Tyto ženy mají pocit, že už svému muži nestačí, že mu „nejsou dost dobré“.
Že jsou mu doslova „ukradené“ a to je tíží. Připadají si nedoceněné. Jejich duše volá „tady jsem, poslouchej mě, všímej si mě!“, ale odezva žádná. Často zde bývá i ženin „přetrpěný“ pohlavní styk z povinnosti, pak přichází do bolestivého prožívání.
Žena neumí vidět a nevidí už svět, který byl tak krásný a barevný, tak bezstarostný, jako když byla dítě. To měla z každé maličkosti radost a smála se, a teď ???? „Proč a čemu bych se měla smát, když svět je plný jen komplikací, starostí a povinností?“, tak přemýšlejí tyto ženy.
Jsou stále s něčím nespokojené, neumí se už ničemu pořádně zasmát, jsou znechucené problematičností života.
Nahrazují svůj ženský cit tvrdou maskou mužské síly a emancipovanosti. V povinnostech domova často zaskakují mužské práce a se vším si dokážou poradit. Místo aby se zaměřili na ženskou stránku, staví se do role mužů.
Často proto je žena velmi aktivní, činorodá, s velkým záběrem činností – od veškerých domácích prací, po výchovu a starání se o děti, manžela, zaměstnání, výdělek dobrých peněz, a ještě péči o sebe. Je stále v jednom kole a stále není se sebou spokojená.
Je jako štvaná zvěř.
Žena doslova „lítá“ a vše zvládá „za letu“ prací za tři lidi. Projevy bezradnosti v této uspěchané době se potýká čím dál více žen. Často si k sobě vybírají i stejně dominantní partnera – o to více se snaží být „dokonalou“ a vše zvládat a čekají na slova chvály od něj.
Ta ale nepřichází a oni jsou zklamány. Chtěly by jen slyšet slova vděčnosti a uznání. Ale marně na ně čekají a tak se „uštvávají čím dál více“ s domněním, že to partner ocení. Podvědomě s ním soupeří, kdo bude lepší.
Jenže ženský cit je silnější a agresivně hlásí: „tak si to zkus sám všechno tahle zvládat jako Já!!!“
Tělo se dostává do agrese na manžela a vaječníky volají na poplach. Nehledejte ocenění tam, kde ho nenajdete. Naopak se podívejte do sebe, proč sebe takto uštváváte, je chyba ve vás, nebo ve volbě špatného partnera pro vás???
Nepřejte mu zlé, nepřete druhému bolest a raději se zamyslete sama nad svým konáním. Neprosazujte vehementně své pravdy a názory, zkuste se ztišit a řešit vše pomalu a v klidu a ne silou.
