Seděla na kopci pocukrovaném sněhem jako ty rohlíčky, které už nesnášela a čekala až hodiny odbijí půlnoc. Vždycky si myslela, že se s příchodem Nového roku něco změní, ale brzy pochopila, že pokud sama nic neudělá, nic se nestane.
Uvnitř se pilo a tančilo a jí začínala být zima a tak když vstoupila do místnosti a ucítila na sobě pohledy všech, kteří jako by se ptali, kdes byla a co jsi tam dělala, pomyslela si, proč se raději nedívám na Tv, kdyby nebylo pohádek a snů, byl by život nudný a smutný. Rozhlédla se po pokoji a když na ni kývl Tomáš šla s ním tančit, no – tančili spolu na několika plesech tedy, ona tančila a Tomáš se jí statečně snažil vyrovnat, ale její tempo nevydržel. Pro ni byl tanec drogou, vzpomínala si jak každé ráno u otevřeného okna tančila za doprovodu hlasité hudby. Plesy, šaty a Tomáš ten byl na ni pyšný a hlídal si ji, protože často měnila partnery, vlastně, únavou odpadali sami.
Studoval na vysoké škole technické předměty, kterým nerozuměla. Měl vysokou postavu a vous, takže vypadal jako myslivec a podobně miloval přírodu a to je sbližovalo. Jejich seznámení bylo ve skalách, když se trojkovým výstupem pokoušela slézt jednu stěnu. Vzpomíná si, jak ji oslovil a pak spolu chodili po horách a povídali si o výstupech v Alpách nebo Himalájích…
Lézt moc nemusela, ráda se dívala a fotila a o výpravách raději četla, znala stezky a vrcholy jmény…..
Kdosi jí podal sklenku vína, napila se a dál už jen vnímala slabě kořeněnou vůni panského parfému a hlavně hudby. Tomáš měl rád pomalý, plouživý rytmus při, kterém se jí mohl dotýkat a šeptat do ucha, ale ona měla radost z rychlosti a hlasitosti a tím žil i Petr – kamarád, který teď okouzloval několik mladých dívek.
Vždycky máme dvě možnosti, myslela si, jistotu a nejistotu, klid a bezpečí nebo vášeň a život na vlnách, ale bez toho jiskření, které mají někteří i v devadesáti. Opřela se o krb a přemýšlela, mít tak oba …
Petr byl bouřlivák, pilotoval malé práškovací letadlo, čmeláka. Poprvé se setkali v autobusu. Zdálo se jí, že ji někdo pozoruje. Nenápadně se rozhlížela, když v tom jej uviděla. Docela vzadu stál pohledný muž a přímo ji svlékal očima.
Po několika náhodných setkáních, kdy v autobusu sedával za ní, dýchal jí na krk a vyprávěl vtipy s ní vystoupil, zastavil se a vzal ji za ruku. Stáli, dívali se na sebe a ona hledala v jeho očích něco, čím by ospravedlnila to, co chtěla udělat, ale viděla jen ty modré veselé panenky upřené na ni, jemný úsměv a cítila naléhavou ruku…vzpomíná si jako dnes, že to nechtěla i když to bylo tak příjemné.
Z toho večera si moc nepamatuje až druhý den ráno, když pozvolna otevřela oči a byla v místnosti sama se jí vybavily některé okamžiky. Odsunula přikrývku, posadila se a pak pomalu spustila nohy na zem, vstala, přistoupila k zrcadlu a pozorovala svůj obličej, krk, prsa. Přivřela oči a cítila na místech kam se dříve dívala opět horké Petrovy rty. Až se zastyděla nad přívalem touhy, která ji celou pohltila Rychle vstoupila do koupelny, pustila sprchu a smývala ze sebe předešlou noc.
Jednou ji pozval fotit nějakou schůzi, čekal na ni u vchodu do místnosti a byl něžný, objal ji majetnicky kolem ramen a odvedl ke stolu, kde ji představil přátelům. Necítila se moc dobře ani potom, když jí v zahradě pod stromem líbal.
Ale mohla přijít na letiště, sednout si do pilotní kabiny čmeláka za knikl, letět s Petrem do Prahy, stát za ním, když řídil, dívat se v Ruzyni, jak hodinu před odletem zpět kontroloval stroj…
Snad stokrát s ním jela na letiště, vstoupila do letadla, odletěla a zase přiletěla a
najednou – byla zase schůze a kamarádi a pak dlouhé noční směny.. Jeho důvěrnosti už nebyly tak příjemné, přišla i žárlivost, křik – na rány už nečekala, odešla.
Ještě ji vyhledal, nabídl jí manželství, ale byla rozhodnutá a tak odkráčel zase s tím svým tajemným úsměvem, který působil na ženy jako med na vosy.
Přešlo Babí léto a přišel nádherně barevný podzim, listí padalo a šustilo pod nohami, když se jím brouzdali do školy. A pak náhle začal padat sníh, bílé vločky se vrstvily jedna na druhou a vytvářely huňatou peřinu stále vyšší a vyšší, vyšla s kolegy ven a chytala ty malé bílé chomáčky … odněkud přiletěla sněhová koule …
Blížil se víkend, vytáhli lyže a vyrazili na chatu pod Skalíkovou loukou. Sněhu bylo dost, ale byl mokrý a lepil se a tak svařili víno a koukali na Tv. Někdy odpoledne se ozval z předsíně hluk a do pokoje vstoupil Tomáš s partou lyžařů, kteří se potřebovali ohřát. Vrhli se na víno, spořádal i jídlo, které bylo na stole a pak šli společně lyžovat. Bavili se, váleli ve sněhu, koulovali, stavěli sněhuláky a večer pili, tančili a hulákali až dlouho do noci.
A Tomáš, dost trvalo než ho přesvědčila, že jí může zase věřit, ale stál za každou námahu, protože s ním bylo fajn, bezpečně, bude dobrým manželem i otcem, myslela si.
Vždycky máme dvě možnosti…
Vlasta G
