Jednou jsem si četla v knize Neala Donalda Walsche – který také nedávno navštívil Prahu – Bůh, na kterého čekáme. Podotýkám že nevyznávám žádnou specifickou náboženskou víru. V knize píše, že Život se vždy zachová a přizpůsobí se, abych tak řekla ať už s lidmi nebo bez nich. Nejsem velký favorit katastrofických vizí lidstva ani velkých dramat, ale moje vlastní životní zkušenost mě přivedla k určitému poznání.
V knize se píše, že současný způsob života lidstva je sebedestruktivní a takto dále neudržitelný, což asi všichni víme. Také píše, že změna přijde možná až už budeme na samém pokraji sebezničení a už nebude skoro co zachraňovat nebo dříve, to vše záleží na nás. I já jsem to věděla, i jsem dlouho věděla že já sama potřebuji změnit svůj způsob života a po každé další krizi jsem si to stále naléhavěji uvědomila a odhodlala se ke změně, ale toto odhodlání klasicky vyprchalo hned jak se mi udělalo lépe. Neříkám, že jsem nedělala vůbec nic, ale další a hlubší krize mě přivedli k poznání, že to chce opravdu radikální všezahrnující změnu teď a tady, okamžik po okamžiku.
V knize přímo píše že budou v následujících letech miliony lidí vrženy až na pokraj svého vědomí, na nejzazší hranici svého chápání a možná až na pokraj zoufalství, a to mohu potvrdit naprosto ze své vlastní zkušenosti. To vše zdánlivě bez jakékoliv vnější příčiny. Z jiných knih už jsem dlouho věděla a je známé, že naše myšlenky vytvářejí náš život.
Hlavně ty hluboké, které se většinou ani neuvědomujeme. Nechci tady nic opakovat co už napsalo mnoho lidí, ale vztah mezi mým životem, mými emocemi a mými myšlenkami jsem pro sebe pochopila, až když jsem konečně opravdu naslouchala tomu co běží v mé hlavě. Zkuste jeden den opravdu, opravdu naslouchat každý moment a napište si to na papír. Napište si co běží ve vaší hlavě, když se konečně odhodláte něco změnit. Už jsem se nedivila, že se cítím tak jak se cítím! A poprvé jsem na vlastní kůži zjistila, že to opravdu dělám já sama a tudíž nejsem bezmocná oběť!
Pokud svou mysl nezačneme vědomě ovládat jako jedinci a jako lidstvo, tak nás opravdu zničí. Věřím ale, že je to možné a jsem odhodlaná to udělat, protože já už ani nemám jinou možnost, takže jsem k tomu abych tak řekla láskyplně donucena. Proto vás prosím, nečekejte až to dojde do této fáze, začněme všichni teď. Naše mysl je neuvěřitelně vynalézavá a bude se bránit, podkopávat nás. Ale je to jediná šance a věřím, že to jde i když jsem člověk často zhroucený strachem. Budu ráda když se mi ozve kdokoliv koho tento dopis nějakým způsobem zaujal.
