Písek, či spíše jemný prášek se často vyrábí z mramoru, který mniši barví přírodními barvivy. V minulosti se používaly i prášky vyrobené přímo ze vzácných kamenů a polodrahokamů a do mandaly se vkládaly i skutečné drahokamy. Při obřadu se prášek sype pomocí speciálního nástroje, kterému Tibeťané říkají čhagpur, který připomíná trubičku nebo trychtýř.
Vytváření mandaly předchází úvodní obřady, ve kterých mniši žádají místní božstva a ochránce o povolení použít vybrané místo k vytvoření mandaly. Poté je toto místo rituálně očištěno a je provedena i rituální očista těch, kteří budou mandalu vytvářet.
Samotné vytváření, tj. sypání mandaly, se provádí postupně od středu. Nejdříve se vytvoří sídlo božstva – střed paláce v samotném centru mandaly. Poté se postupuje k vnějším částem a vytváří se další části paláce, zdi, brány a nakonec ochranné plameny, které celý kruh mandaly uzavírají.
Poté, co je do mandaly umístěno poslední zrníčko písku, je mandala věnována příslušným božstvům jako jejich sídlo. Pomocí zvláštních rituálních obřadů pozvou mniši božstva dovnitř mandaly. V průběhu několika dalších hodin nebo dnů mohou mniši od přítomných božstev prostřednictvím modliteb a meditací žádat vyplnění různých duchovních proseb.
Božstva pobývají ve svém paláci v mandale, dokud je mniši nepožádají, aby mandalu opustila a vrátila se zpět do „čisté země“. Okamžitě po jejich odchodu je mandala zničena. Tato část obřadu je velmi působivá zejména pro laické účastníky obřadu, protože ukazuje jeden ze základních buddhistických principů, který říká, že nic není trvalé a že vše je pomíjivé. Mnich, který vede obřady, drží v levé ruce zvonek a v ohybu svého pravého palce vadžru (tib. dordže). Zvonek symbolizuje moudrost a vadžra soucítění. Mnich třikrát obejde mandalu a za neustálého zvonění vezme do ruky s vadžrou trochu písku z mandaly. Poté začne z vnější strany mandaly, na místě, kde se stýkají dva kontinenty, zpravidla jižní a východní, rozrušovat mandalu směrem do středu. Totéž zopakuje i u dalších kontinentů. Nato je písek pečlivě smeten do středu mandaly.
Písek z mandaly posvěcený božstvy, která odešla do „čisté země“, se může rozdat přihlížejícím a také jako požehnání vrátit zpět do přírody, nejčastěji do tekoucí vody. Mniši vedou průvod k řece s přáním, aby se prostřednictvím písku posvěcení rozšířilo do širokého okolí. U řeky mniši požádají vodní bytosti nágy (tib. lü), aby přijaly písek z mandaly a aby ochraňovaly lidi, kteří žijí v okolí řeky. Poté je proveden obřad, ve kterém mniši požádají vodu posvěcenou božstvy prostřednictvím písku z mandaly, aby se odpařila a aby dopadala na zem jako očistný déšť. Jen co je písek vsypán do řeky, mniši vezmou trochu vody zpět na místo, kde se mandala vytvářela, aby pečlivě očistili prašný povrch a vykonali závěrečné obřady.
