Za slovy, že problém drog je záležitost geniálně jednoduchá stojí studium a práce dvou generací badatelů. Těch, kteří po tisíce let shromažďované a prověřované energetické zákonitosti, vztahy a souvislosti poctivě a neúnavně dolovali zpět ze zapomenutých, napůl ztracených, stranou odložených pramenů. A znova vytvořili systém, tenkrát i dnes zvaný; energetická medicína. Jenže ten znova vytvořený je přizpůsobený dnešním poměrům a dnešnímu člověku. Protože vývoj neprobíhá v kruhu, ale po spirále. A my jsme tudíž z historického hlediska o chloupek jinde než byli mudrci i lidé i rostliny i potraviny před tisíci lety. ENERGIE POTRAVIN je dnes trochu jiná, ale zákonitosti, jimž potraviny podléhají, se nezměnily.
Ty, které k řešení problému drog potřebujeme, si krátce zopakujeme.
Je-li organismus ovládán energiemi potravin, které působí stahujícím způsobem, podvědomě i vědomě touží po uvolnění. A naopak: je-li příliš uvolněn (dilatován, ne dost zpevněný nebo hutný) – touží po kontrakci, stažení, zpevnění.
Tento fakt není třeba prověřovat vědeckým výzkumem. Velmi jednoduše si ho může ověřit na sobě každý. Intenzita kontrakce (stažení) a nebo expanze (uvolnění) je relativně malá při jednorázovém požití některé z extrémních potravin nebo extrémního nápoje. Stadium kontrakce nebo uvolnění začne být neprospěšné až nebezpečné při opakované či dlouhodobé konzumaci extrémních potravinových zdrojů. Dostaví se choroby a problémy v té nejširší paletě možností. Všechny jsou výrazem energetické nerovnováhy organismu.
8. Je-li organismus v extrémním stavu kontrakce (potraviny viz výše, k tomu nás navíc stahuje stres, prudké slunce, silný vítr, velká fyzická námaha, přirozený proces stárnutí) – pak je touha po uvolnění také extrémní. Ženy přivede do cukrárny, muže k výčepnímu pultu, někoho k sedativům – a někoho až k drogám. Ubránit se je takřka nemožné. Energie potravin je tak silná, že nás zcela ovládá. Lidově řečeno: potraviny a nápoje námi cloumají. Na podnapilém je to vidět nejlépe. Na rozjásaných tvářích žen opouštějících cukrárnu o něco méně. Ale je to v decentnější míře totéž.
Velmi zajímavý byl v tomto smyslu zážitek z promítací síně Filmového klubu. Ještě za hluboké totality se tam v předpremiéře předváděl dokument české režisérky o drogově závislé mládeži, která se ukrývala a žila v pražském podzemí a v jeho prostorách, včetně kanalizace. Jeden ze znalců energií v určitou chvíli pronesl: To jsem zvědav, kdy začnou vařit a konzumovat vejce, sůl a chléb, přišlo to za necelou minutu. Ohniště, pánev, salám, deset vajec na pánev, plno soli – a k tomu chléb. Jako kuchař fungovala holá lebka. (to je jen projevem lidí, kteří se živí extrémně stahujícími potravinami) Po zkonzumování vajec, tvrdých salámů a chleba pak s pochopitelnou nedočkavostí a chutí přišly na řadu injekce – a drogové opojení, uvolnění a s ním spojený pocit blaha: Něco co běžný dosavadní způsob života neposkytoval. A bez čeho se žije těžko, nerado.
Proč ten nezbytný pocit blaženého PŘIROZENÉHO uvolnění mnohým dětem a lidem dnešní způsob života neposkytuje? Matky se v těhotenství živí masem, vejci, uzeninami, slanými sýry; přesoleným chlebem: Všechny tyto extrémně stahující energie budují matčinou krví i tělo (a tím i psychiku) dítěte. Děti dostávají vaječné žloutky, přesolené sýry a uzeniny a přesolený chléb často už od šesti měsíců. Tím se jen upevňuje a rozvíjí trend, započatý v těhotenství. V jeslích, školkách, školních jídelnách je většina pokrmů přesolena. Vyhovuje to buď kuchařkám nebo pedagogickému personálu. Nebo tito lidé nevědí, že děti mají mít soli co nejméně. Je možné se pak divit mrňatům i dospívajícím, že první na co sáhnou v samoobsluhách jsou bonbony, čokoláda, zmrzlina, sladkosti vůbec? Přirozená kompenzace. Přitažlivost nelze ovládnout. Když se pak při náhodném pokusu vyzkouší blažené uvolnění pomocí drogy – těžko odolat pokušení dalšímu.
Jak snadné a jednoduché a tudíž i geniální je řešení formou PREVENCE! Omezit ve stravě těhotných a kojících žen a malých dětí; extrémně stahující potraviny na minimum. Do stravy pro VŠECHNY děti a mladistvé (i ve školních jídelnách) zařazovat pravidelně to, co uvolňuje přirozeně a bez škodlivých důsledků: nepřesolené pokrmy z luštěnin, nepřesolené kaše z celých obilných zrn – a především zeleninu, zeleninu a zeleninové saláty a šťávy. Tuto kauzální (zásadní prevenci bohužel neznají ani protidrogové komise, ani učitelé, ani rodiče, ani dobrovolní pracovníci, kteří se (pochopitelně s malými úspěchy) snaží drogovému problému čelit. Přitom to vše stojí peníze; čas, nervy. A není využíváno řešení, které je po ruce a na kterém ušetří každý. Rodinou počínaje a státní pokladnou konče. Jenže: ono je to příliš geniální a jednoduché. A tak kdo ví, jak dlouho bude trvat než se tato prevence a praxe stane obecným majetkem. Ostatně: Einsteina dodnes někdo neuznává…
Zdroj : Jarmila Průchová, Jaroslav Průcha – Úplně nový pohled na svět II.
