1. Nevstupovat do partnerství s určitou představou, jinak v něm budeme hledat jen uskutečnění této představy, a ne skutečnost. Nejsme otevření, ale hledáme, co podle našeho mínění má být takové či takové. To pak považujeme za "normální" a všechno ostatní za špatné.
2. Pustit z hlavy všechny očekávání, jaký má být náš protějšek. Nechtít ho ani vychovávat, ani měnit. Pochopit, že člověk nemá žádné právo na toho druhého ani na jeho určité chování. Sami se vždy snažme být tím ideálním partnerem.
3. Neklást lásce žádné podmínky nebo požadavky. Nevyžadovat nějaké určité předpoklady (Mám tě rád jen tehdy, když…).
4. Být pozorní a jednat s druhým s úctou a respektem.
5. Nechtít se prosazovat, mít za každou cenu pravdu, vyhrát. Když v nějaké střetnutí názorů jeden vyhraje, prohrávají oba.
6. Nehrát žádnou "roli". Být pravdiví, poctiví, autentičtí, zůstat sami sebou.
7. Přizpůsobit se, aniž bychom vzdávali sami sebe.
8. Být nezávislí. Svůj protějšek milujeme, ale nepotřebujeme.
9. Mít pochopení, i když třeba všemu nerozumíme.
10. Nesoudit, ale narovnat a srovnat.
11. Být s partnerem v neustálé komunikaci. Vyjasnit si různé potřeby a dohodnout se.
12. Nezavádět hru na viníka (TY za to můžeš…), neboť náš protějšek nikdy nemá nic společného s mým problémem, pouze se stává zrcadlem nějakého nedostatku ve mně. Tato skutečnost mi pomůže, abych tento svůj vnitřní nedostatek poznal a odstranil.
13. Nereagovat, ale "jednat".
14. Nechtít partnera vlastnit.
15. Nežádat žádné přísliby. (Budeš mě taky pořád milovat?)
16. Mít rádi sami sebe. Být sami sobě nejlepším přítelem. Můžu milovat druhé jen do té míry, jak dokážu milovat sám sebe!
17. Cílem je život v lásce. Kdo je v něm nejdřív, ten vyhrál. Vyhrál sám sebe a může pomoci partnerovi, aby také nalezl cestu k sobě.
