Téma nedostatku času se zas a znovu objevuje jako palčivý problém manažerů. V poslední době jsem mluvil s více než desítkou z nich. Většina si problém s časem řešila. Všichni však měli své "důvody", proč s tím nemohou nic dělat. Každý měl strategii, jak si sám pro sebe zdůvodnit, že je bezmocný.
Pojďme si některá zdůvodnění ukázat. Můžete se podívat, jestli je také náhodou nepoužíváte. Z odstupu vám pak možná připadnou poněkud podezřelá.
Co neudělám sám, je špatně
Podlehnout této strategii je víc než snadné. V podstatě stačí pečlivě zkontrolovat práci vašich podřízených. Při takové kontrole vždy najdete nějakou drobnou chybu. Potom chybu zveličte. Říkejte, že taková chyba by mohla znamenat obrovské ztráty. Dramatizujte situaci a malujte si ty nejčernější konce.
Je jasné, že v takovém rozpoložení začnete ještě více kontrolovat. Cílem ovšem už není získat přehled o stavu práce oddělení, ale najít další chyby v práci kolegů. A to se vám jistě podaří. Jakmile se přesvědčíte o neschopnosti ostatních, je jasné, že začnete raději dělat všechno sám!
Vidíte, jak je to jednoduché. Jak tedy nepodlehnout takovému chování a nechodit pozdě ze zaměstnání? Uvědomte si, že chyby jsou běžnou součástí práce. Děláte je i vy, jen si to neuvědomujete, protože za vámi nestojí puntičkářský šéf. Učte své lidi kontrolovat si práci, ale předem stanovte tolerovanou hladinu chyb. Bezchybnost je mýtus. Dávejte si pozor na pocit sebeuspokojení z vaší nepostradatelnosti.
Naučte se říkat ne
Když nebudu pracovat deset hodin každý den, vyhodí mě ze zaměstnání. Vždy, když slyším takové zdůvodnění, snažím se představit si to na reálném příkladu. Zkuste to se mnou. Odvádíte dobrou práci. Váš šéf je s vámi spokojen. Samozřejmě v případě mimořádných událostí (například povodně nebo stěhování do nové budovy) nehledíte na čas a pomáháte, kde můžete.
Nicméně dnes je normální den. V práci jste od osmi hodin ráno a ve čtyři přijde váš šéf se zadáním nového úkolu. Víte, že vám potrvá minimálně dvě hodiny, než takový úkol splníte. A tak v klidu navrhnete, že dnes si uděláte přípravu a zítra v jedenáct dopoledne úkol odevzdáte. Šéf jen neochotně souhlasí a pak se zeptá, zda by to přece jen nešlo ještě dnes. Vy se omluvíte a řeknete, že dnes bohužel nemůžete zůstat déle, že jste s tím nepočítal/la. A v tu chvíli vám dá váš šéf okamžitou výpověď. Šílené, nesmyslné, divné? A přesto se mě o tom pokouší přesvědčit mnoho lidí, kteří vedou boj s časem.
Takoví lidé totiž mají problém s pasivitou a se submisivitou. I drobný projev asertivního chování (například někoho slušně odmítnout) je pro ně problém. A tak se na ně úkoly doslova lepí. Navíc si všichni okolo zvyknou, že dotyčný nikdy neříká ne, takže toho využívají. Pokud k takovým lidem patříte, je nutné si uvědomit, že není problém v přehnaných požadavcích okolí. Problém je v tom, jak na ně reagujete. Když si svůj čas nebudete bránit, nikdo jiný to za vás neudělá.
Ještě se musím zmínit o jedné úžasné strategii, jak si zdůvodnit potíže s časem. Je to iluze, že jednou bude lépe. Iluze, že když teď vydržíte vražedné pracovní tempo, časem se to změní. Skutečně existují období, která jsou náročná na čas. Taková období ale netrvají roky. Uvědomte si, že pokaždé se najde důvod, proč je "právě nyní" nutné investovat do práce více času než do sebe a do rodiny. Ovšem věřte, že až se budete dívat na trosky svých vztahů a svého zdraví, budou vám všechny takové důvody připadat malicherné a hloupé.
Autor: Tomáš Vašák
