Kůže je důležitým orgánem našeho těla
Je ochrannou bariérou proti pronikání mikroorganismů a proti ztrátám tekutin – vysychání, současně je však propustná natolik, aby odpařováním tekutin (pocením) a prokrvením mohla regulovat tělesnou teplotu. Je dále orgánem senzorickým, jímž vnímáme dotyky, pocity tepla, chladu a bolesti.
Kůže je mnohem více než pouhý povrch těla. Mezi její základní funkce patří:
Ochrana: Kůže chrání tělo před horkem, chladem, bakteriemi, ztrátou tekutin a před škodlivými vlivy okolního prostředí.
Hydratace
Kůže zadržuje vlhkost a tak zůstává hladká, pružná a vláčná.
Dýchání: Do určité míry může kůže „dýchat“ – přijímat kyslík a vylučovat nežádoucí plyny.
Vylučování: Kůže může vylučovat soli a odpadní látky rozpuštěné ve vodě ve formě potu.
Sekrece: Kůže tvoří maz, který ji činí hladkou a pružnou. Maz též pomáhá vytvořit kyselý plášť
na povrchu kůže, který chrání před bakteriemi.
Regulace teploty
Kůže hraje hlavní roli při kontrole a regulování teploty těla. Například
za extrémního horka kůže vylučuje pot a organismus ochlazuje. Teplota těla je regulována díky vylučování potu a rozšiřování a stahování krevních cév v kůži.
Vstřebávání
Kůže dokáže propouštět látky, které jí budou prospěšné nebo je momentálně potřebuje. Tato schopnost dovoluje nanášet určité léčivé látky přímo zevně na kůži a tudíž není potřeba injekční aplikace.
Citlivost
Pod zevním povrchem kůže jsou mnohá nervová zakončení, která nás informují o teplu, chladu, tlaku a bolesti. Informace jsou bleskurychle přenášeny do mozku.
Uchovávání kyselého kožního pláště: Další způsob, jak kůže sama sebe ochraňuje. Kyselý kožní plášť pomáhá bojovat s bakteriální infekcí, poněvadž bakteriím se na kyselém povrchu nedaří.
Psychosociální funkce
Vzhled jedince podmiňuje mimo jiné aktuální stav kůže, její fyziologické změny ve smyslu stárnutí nebo patologické kožní projevy. Kůže se takto účastní nonverbální komunikace a je důležitým faktorem ovlivňujícím chování i postavení jedince ve společnosti, protože jeho vzhled může vést k pocitům méněcennosti, souvisí s profesním a společenským úspěchem, včetně úspěchu v navazování sexuálních vztahů.
Stárnutí organismu je na kůži dobře patrné. Nejprve se okolo 25. roku zpomalí regenerační procesy a po 45. roce se kůže začne ztenčovat, což je částečně způsobeno hormonálními změnami. Kůže se stává křehčí, zranitelnější (např. k odřeninám) a citlivější k dráždidlům a alergenům, snáze se poruší a pomaleji se hojí. Ztrácí svou elasticitu, pevnost a napětí, objevují se vrásky, a to nejdříve tam, kde je kůže jemná, zejména kolem očí. Ubývá i podkožní tuk, kůže je volnější, tvoří se podbradky a laloky. Snižuje se množství krevních cév, kůže je hůře vyživována a vytrácí se její mladistvá zářivost a barva. Tukové žlázky snižují svoji aktivitu, kůže je sušší, citlivější k zevním dráždidlům, případně se objevují drobné prasklinky. Tyto prasklinky se mohou stát vstupní branou pro infekci, častým příznakem této infekce může být i svědění.
Tento stav je ještě zhoršován používáním nevhodných a nekvalitních mýdel, která jsou svoji povahou zásaditá, časté horké koupele a dření kůže hrubými, drsnými houbami. Množství a intenzita změn závisí na genetických předpokladech, na způsobu života a tento přirozený proces stárnutí je urychlen působením vlivů zevního prostředí. Nejdříve patrné je proto stárnutí kůže na obličeji, krku a hřbetech rukou. Proces stárnutí kůže také zřetelně urychluje nadměrné a přehnané slunění, extrémní působení horka nebo chladu, nevhodná výživa a kouření.
Pokud není kůži věnována správná péče, ztrácí pružnost, vysušuje se, často je drsná a olupuje se. Naše pokožka má mechanismus, jak udržet vlhkost a pružnost. Na jejím povrchu se vytváří takzvaný hydrolipidní film, jehož součástí je kožní maz, pot a zrohovatělé částečky, a ten zabraňuje nadměrnému vysušování kůže. Jestliže je však tento film například častým sluněním nebo mytím poškozen, nastanou problémy. Suchá kůže je obecně drsná a má sklon ke vzniku malých trhlinek. Je nerovnoměrně prokrvená a proto místy zarudlá a jinde zase bledá, někdy dochází i k nerovnoměrné pigmentaci. Typické pro suchou kůži je téměř neustálé nebo dlouhotrvající svědění.
Tělo má svůj vlastní, velice dobře vypracovaný systém, který zajišťuje dostatek vlhkosti, tuku
a faktorů dodávajících vlhkost. V současných kulturních a hygienických podmínkách však není možné spoléhat pouze na samočisticí schopnost kůže, neboť na osobní hygienu jsou kladeny podstatně vyšší nároky. Je nutné si však uvědomit, že koupáním či sprchováním smýváme z kůže ochranný film, proto je nutné doplňovat jej vhodným způsobem zpět. K obnově ochranného kožního pláště je třeba zvolit vhodné mycí prostředky a dále pak kosmetiku, která kůži hydratuje a promastí.
Při každodenním sprchování či koupeli úplně stačí používat mýdlo jen tam, kde se kůže nejvíce potí (podpaží, intimní místa, nohy). Ideální je zvolit mýdla s krémem, která dodávají kůži potřebnou vláčnost.
Režim vody v kůži nepříznivě ovlivňuje řada dalších vlivů, ke kterým patří pobyt ve větrném či chladném prostředí, přemíra slunečního záření nebo stárnutí kůže. Proto je nutné používat tělová mléka a krémy, které dodají kůži potřebnou vlhkost. V zimním období jsou nejvíce zatěžovány nekryté části kůže (hřbety rukou a obličej) díky častému střídání teplot při přechodu mezi venkovním a vnitřním prostředím. Proto je nutné kůži v těchto partiích více a častěji promašťovat výživnými krémy.
Autor: Prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc.
