Ruce lze položit přirozeně podél trupu nebo je umístit na břicho, trojúhelník (solar plexus) či hruď pro bioenergetické nabíjení tamních vlastních potíží nebo nad temeno hlavy (ve směru páteře) v řešení řídícího systému, což výrazně uvolní hrudník k dýchání a zlepší vyzařování bioenergie i mimo tělo a čas. V tomto případě jsou dlaně blízko sebe, lze je i sepnout nebo lépe jen přiložit nebo se jen dotknout třemi prsty, což je nejintenzivnější metoda. Zbylé dva prostředník a prsteník jsou propleteny, ostatní se dotknou bříšky (to vám jich na propletení moc nezbylo…). Palci se dotýkáte hlavy mezi temenem a týlem.

Hlava nesmí být v záklonu a neměli byste mít nic pod hlavou. Oči je lépe zavřít. Když chcete koukat, je vhodnější meditace vsedě, ale z té nelze plynule přejít ve spánek bez nebezpečí pádu. Nicméně vše ostatní je stejné, až na ten sed, který by měl být tak přirozený a pohodlný, abyste v něm mohli setrvat dlouhou dobu bez pohnutí a napínání svalů. Případný pohled by neměl být rozptylován lesklými a pohybujícími se předměty nebo paprsky a mělo by být šero až přítmí. Meditace s otevřenýma očima je regeneračně i bioenergeticky o něco méně účinná.

Ještěrčí dech

Uvolněte svalové napětí a začněte dýchat nejlépe ještěrčím dechem. Ten spočívá v tom, že každý dechový cyklus začínáte maximálním výdechem. Potom pokračujete nádechem pohybem bránice a břišní svaloviny do vyklenutí břicha, plynule přejdete do nádechu hrudní svalovinou za vzdutí žeber a pokračujete pozdvižením ramen a lopatek do maximálního nádechu.

Po jeho dosažení si dýchání přestanete všímat. Při tom tělo samovolně většinu vzduchu vydechne a vy čekáte, až dokud reflektorický pohyb bránice nebo jiný vjem nehlásí, že přišel zase čas nádechu. Potom tento dechový cyklus opakujeme – nezapomenout začít intenzivním výdechem, aby se váš zbytek vzduchu v plicích plný plynných odpadů dostal pokud možno všechen ven a byl nahrazen čistým.

Procházka tělem

Po dobu, kdy nevěnujete pozornost dýchání, od chvíle povolení a samovolného výdechu až po potřebu opět dýchat, máte pauzu na předmeditační přípravu mysli i těla. Ta spočívá v myšlenkové procházce po těle v režimu řízené halucinace nebo představě.

Nejdříve je nutno si uvědomit dechový režim, takže po několik dechových cyklů věnujeme pozornost správnému provedení dechu do co největší hloubky, povolování napětí veškeré svaloviny a doladění maximálního pohodlí v daných podmínkách přiměřeným dovrtěním se do optimální pozice.
Potom ve chvílích mezi výdechy a nádechy, kdy neděláme vůbec nic, soustřeďujeme mysl do našeho těla a jakoby jím cestujeme. Nejvhodnější je představa letu a kontrolování stavu uvolnění všech svalů, které ovládáme vůlí, a všude, kde nalezneme zbytkové napětí, se snažíme o pocit totální relaxace tohoto místa.

Řízená halucinace

Představíte si bod kdesi uprostřed hlavy, který odpovídá poloze šišinky. Představujte si tam jakési speciální světlo vyšší moudrosti, ze kterého nesete svítící fragment nebo táhnete paprsek světlovodnou hadicí a prolétáváte po určité dráze tělem a vše osvětlujete a prohříváte bioenergií své pozornosti. Toto upřednostňuji, protože to nejlépe vyhovuje hypotetickému modelu bioenergie.

Tradičněji až indičtěji

Někdo jiný v duchu tradičních učení si spíše všímá cesty vzduchu nosem a umístí svoji první pozornost někde na strop nosní dutiny mezi čichové nervy a vstupy do Eustachova potrubí a snaží se vnímat chvění vzduchového proudu a ztotožnit se s ním. Jeho cesta tělem je představována jako ztotožnění se mysli s prouděním vdechnutého vzduchu přenesené v plicích do krve a s tepennou krví cestuje vaše vzduchová či kyslíková pozornost do tělesného všude a s žilní krví se opět vrací výdechem přes vnímání chvění vydechovaného vzduchového proudu u onoho stropu nosní dutiny.

Je to také velmi použitelná jednodušší, plošnější a méně specifikovaná metoda bez nároku na znalost anatomie, jen poněkud více hmotně fixovaná. Tedy pro nevěřící si začátečníky a lidičky s menší rozhodností je asi akceptovatelnější, rychlejší, ale bioenergeticky a regeneračně výrazně slabší.
U této vzduchové metody je tedy cesta mysli dána z nosu do plic do tepenné krve v celém těle a na koncích je převedena do krve žilní a po návratu do plic s výdechem končí zase u stropu nosní dutiny. Takto to probíhá s každým dechem rychlou procházkou po celém těle. Člověk nemá v této fázi mnoho času pozornost tělu věnovat, protože sleduje vlastně jen proud vzduchu a tok krve. Nicméně metody lze střídat dle libosti.

Metoda světla po našom

Moje metoda světla nebo podobně chápané bioenergie začíná v šišince záměrně, protože zde dochází s přítmím a soustředěním se s dostatkem kyslíku k výdeji v tento čas velmi důležitého regeneračního a relaxačního hormonu melatoninu. Potom naše pozornost pokračuje dopředu mezi a mírně nad obočí, kam si indické ženy dělají magickou a rituálně ozdobnou velkou tečku. Asi vědí proč.
Odtud pokračujeme v klidu a beze spěchu dál s množstvím odpočinků a dechových přerušení do očí a přední poloviny lebky, zubů a dolů přední částí krku. Odtud do přední strany levé ruky (nevíte-li, která je v tu chvíli levá, nevadí, zkuste krajní a potom jinou) až ke konečkům prstů a zpátky zadní stranou ruky k rameni a přecházíme podél klíčních kostí do ruky druhé. Všude se snažíme sledovat a povolovat napětí svaloviny (zkušení halucinéři a meditéři i tunajší bioenergopole a teplotu) a klidně se pozastavíme v místech, kde naše vědomí proniká jen ztuha a doplňujeme tak lokální bioenergetický náboj neposlušné hmotě a sounáležitost s naší vůlí a velením.

Z druhé ruky procházíme přední stranou hrudníku a břicha, plícemi, srdcem, mediastinem a cévním aparátem, jícnem, bránicí, játry a celým trávicím systémem a pak urologickým a pohlavním systémem, do levé nohy a její zadní stranou nahoru a do druhé nohy. Dále budeme postupovat páteří a jejím okolím pomalu nahoru až do mozku a projdeme se i po něm a skončíme opět u šišinky.
Tuto složitější, ale zdravotně mimořádně účinnou cestu doporučuji projít nejméně dvakrát. Poprvé velmi až objevně pomalu s potřebným časem a úsilím pro bioenergetické opravy, prokrvení a uvolnění napětí a mikrokřečí svalových vláken. Poslední kolo kontrolně rychleji.

K tomu je vhodné si včas uvědomit trasu a co tamo lze najít (viz učivo biologie základní školy).

 

Autor: B. Nový

REKLAMA:
loading...

Komentáře