Po celou dobu jsme si měli o čem povídat,vzpomínali jsme na naše dětství a ohromně jsme se bavili.
Večer jsem vůbec nemohla usnout, pořád jsem ho měla před očima. Pak už jsme se scházeli každý den a celých 14 dní jsme se neodloučili. Prošli jsme snad celé Krkonoše a já chtěla, aby to nikdy neskončilo.
Švagrová mě sice varovala, ať si na něj dám pozor, že je až moc společenský a hlavně ješitný, ale já jsem byla hluchá a slepá.
Brzy po návratu z dovolené jsem ho představila svým rodičům a i na ně udělal dobrý dojem. Měl svůj vlastní luxusní byt a já se k němu brzy nastěhovala. Po sedmi měsících následovala velká svatba v luxusním hotelu a ihned svatební cesta do Egypta.
A tam to začalo!!! Ten člověk, který se stal mým manželem, se změnil během pěti minut, kdy jsme dorazili na pokoj. Stala jsem se jeho služkou a terčem jeho nechutných a sprostých výpadů.
Nic jsem neudělala dobře, nic jsem v jeho očích nezvládala. Výlet do Káhiry či k pyramidám? Ani nápad, jel sám, já strávila čas v pokoji v posteli a plakala jsem jako želva.
Modlila jsem se, abychom už byli doma, že tam se vše vrátí do starých kolejí. Nestalo se tak.
Jen před mými rodiči a našimi přáteli se přetvařoval a byl ten nejpozornější manžel. Po návštěvě však začalo peklo. Líná svině, mrcha, děvka, cundra, to jsou jen některé výrazy, kterými mě zahrnoval.
Večer nebylo žádné milování, ale ponižující znásilňování. A já odevzdaně trpěla a vše před svými blízkými tajila. Nikdy mě neuhodil, ale to jak se ke mě choval, to ponižování, to se nedalo vydržet.
Pak jsem zjistila, že budeme mít děťátko.
Jeho reakce zněla : „Ano, bude to můj mazlíček a ty budeš jeho chůva“. Asi to dítě opravdu chtěl, protože od té doby mě přestal urážet. Měla jsem radost a věřila, že se vše změní. Ve třetím měsíci těhotenství jsem upadla na náledí a o dítě přišla. Byla to pro mne hrozná rána a konec všem nadějím na zlepšení našeho vztahu. Nejen že se se mnou nemiloval, už jsem mu nestála ani za to znásilnění. Vrcholem všeho bylo, když si přivedl domů svou mladou kolegyni z práce, já jim musela navařit, obsloužit je a pak spát v malém pokojíčku (spíše šatně) vedle ložnice, kde jsem s nimi prožila jejich vášnivou noc.
Když ráno odešel do práce, spolykala jsem celou tubu prášků a těšila se, jak mě už nic nebude trápit.
Náhoda tomu chtěla, že moje maminka mi přinesla to ráno nový svetřík a když jsem dlouho neotvírala a nebrala mobil, zalarmovala policii a hasiče. Našli mě v bezvědomí, odvezli do nemocnice a vrátili do života.
Do života?
Jak budu dál žít? Manžel se se mnou rozvedl, já jsem u našich, nemám práci (vlastně ji ani nehledám) a připadá mi, že jsem jim na obtíž. Celé dny proležím nebo prosedím v křesle a netečně zírám z okna. Vše jsem vzdala a vůbec si nedovedu představit nějaký nový vztah. Jen moje švagrová (ta, která mě varovala) si se mnou chodí povídat a přivést mě na jiné myšlenky.
Já vím, že se z toho MUSÍM dostat a začít znovu, ale je to tak obtížné!! Jen ten milosrdný čas snad smyje mé hrozné vzpomínky a já budu schopná navázat nový vztah. Ale budu se toho moc bát!
Autor: Jana
Co si o tom myslíte Vy milé čtenářky či čtenáři? Napište nám to do komentáře.
Iva Hédlová
