agrese

To vše je směsice protichůdných pocitů zkoušející naši vládu nad egem nebo vnímání dobrých rad duše. Mnozí z nás rádi svoji fantazii rozvíjejí v pohádkách. I já s oblibou nalézám alegorie života podávané přijatelnou formou příběhů, kde dobro vítězí nad zlem.

Mnoho pohádek v sobě skrývá poselství pravdy a moudrosti.Česká „Pohádka o Jeníkovi a Mařence“, animovaná verze dobře nastiňuje naše naslouchání našeptávačům. Skřítek zla občas vítězí nad rozumem. Ten se málokdy prezentuje halasným troubením svých pravd, spíše pevným leč tichým hlasem nás nabádá, nebo chcete-li varuje před nebezpečími. Dost často se hrdinové pohádek vydávají cestou v daný okamžik zdánlivě jednodušší. Za to pak musejí zaplatit lopotnou snahou o nápravu toho, co si sami způsobili. Často jsou nuceni sáhnout si až na to pověstné dno, aby se oprostili od lpění na nesprávných motivech. Za pojmem lpění lze vidět snahu o začlenění se do společnosti z různých důvodů. Například snaha o vnější uznání společenského postavení, nebo zařazení mezi vlastníky určitých věcí, či konání určitých rituálů za účelem nevyčleňování se z kolektivů. Proto je důležité nalezení správného přístupu v lásce k druhým ale i k sobě.

Jak by bylo vítané, kdybychom si na krví a potem zborcenou snahu vzpomněli ve chvílích vzkypění při našem předjetí agresivitou se vyznačujícím řidičem. Občas nám lpění na naši pozici v koloně nebo řadě před přepážkou na úřadě či na poště nedovolí být tolerantní a reagujeme neadekvátně. Netušíme, že to je právě ten spouštěcí mechanismus karmické vlny, která dostihne právě toho, kdo ji vytváří. Tvrdím, že jakékoli zdržení byť jen jednu minutu na křižovatce nebo v koloně aut nebo jenom zdržení se vracením pro doma zapomenutou věc, mě odsouvá od setkání se s osudovým prvkem. Když jsem nedokázal taková zdržení potkávající mnoho z nás každý den přijmout s trpělivostí, většinou jsem se záhy dostal do komplikovaných situací. Když jsem se na svých cestách donutil s klidem přijímat sled událostí v klidu proběhla má „mise“ také v klidu. Je mnohem lepší nenechat se strhnout nervozitou a mít víru v spravedlnost kosmické energie. Chápu tuto teorii, ve chvílích klidu dokážu rozebrat způsob jak se vyhýbat výše zmíněným rozvlňováním energií, jenže ve chvílích setkání se stupiditou zapomínám na veškerou teorii a jdu cestou jednodušší tudíž pro mě těžší. Zanadávám si a reakce je na světě. Opět si tím vytvářím příznivé podmínky pro další zkoušku.

Pro člověka ověšeného povinnostmi k rodině, společnosti i k sobě je náročné ustát názorový rozdíl vycházející z již objevené pravdy života a neustávajících zkoušek svého ega. Dospěl jsem k poznání zvláštních souvislostí. Ptal jsem se proč je nutné zažívat tu spoustu zkoušek, zda musíme neustále cosi řešit. Nemusíme, je to jako s tím pověstným kruhem, můžeme vystoupit a to tak, že začneme rozvíjet vyšší vědomí. Při znalosti správného chodu vesmíru můžeme a je to jen naše volba, reagovat tak, že nevytvoříme negativní vlnu. Jednoduše se budeme ovládat a než zareagujeme rozmyslíme si zda je vhodné vypustit ven, co se nám dere do úst. Jestli by nebylo vhodnější svůj hněv zadržet a nenechat ho „zhmotnit“. Obdivuji ty , kteří od své přirozenosti chápou důležitost takového chování a za žádných okolností se nenechají rozhodit. Jistě i vy takové ve svém okolí znáte. Kéž bychom si z jejich chování dokázali vzít vhodný příklad, určitě by se nám po naší matičce zemi pohybovalo mnohem lépe.

Každý máme svého moudrého rádce, který k nám promlouvá a my ho slyšíme pouze ve chvíli našeho naladění na jeho vlnu.Toto naladění je podvědomou reakcí naší duše. Jen ona sama nejlépe ví, co musíme podstoupit, čemu se naučit. K tomu vytváří vhodné příležitosti a naše ego je pak nuceno žehlit následky jeho činů. Potom je docela relativní nakolik dokáže částečně nebo vůbec neprobuzený člověk ovládat svůj život. Je zajímavé sledovat jak jsou někteří z nás zkoušeni více a někteří méně. Tam lze vysledovat co kdo z nás má ještě za úkol se naučit a co už ovládá. Např. vztah k majetku, lásce, penězům či ostatním bližním. Kdo začíná s probouzením bude mít možná jako já potíže s určením viníka svých zkoušek. Naší výchovou máme dané nazírání na svět způsobem ukazovacím. Pořád máme snahu hledat za událostmi nás potkávajícími kohosi v pozadí, nebo se za někoho schovávat. Poznal jsem, že vše určujeme jenom my sami, nepřiznání si svého autorství nás jen oddaluje od postupu ve svém zmoudření. Buďme tedy moudřejšími, hledejme vinu v sobě a odpouštějme si, jedině tak dokážeme vymazat negativní následky svých činů.

loading...
Sdílet
Předchozí článekPéče o starší psy
Další článekHinduismus

Komentáře