To jsou pravidla, která musí dodržovat každý člověk.
Naše duše však po příchodu do reálného světa bohužel zapomíná na rady, s nimiž ji vypravili na cestu.
Takovou myšlenku hlásá ateismus a celý náš výchovný systém, zatímco každé náboženství učí, že svět nám nepatří, že všechno náleží Bohu. Mnozí tomu nevěří. Úplně se pohrouží do tohoto světa a drží se ho. Vášnivě se připoutají k penězům, k moci, k tělesné lásce atd.
Přílišné lpění na čemkoliv odvádí člověka od Boha, třebaže ten od nás ani nevyžaduje, abychom ho přehnaně milovali. Jen nesmíme zapomínat, že všechno na světě patří jemu, a řídit se podle toho.
Něco si vybereš, trochu si pohraješ, ale musíš to vrátit na místo. A tak je to s jakoukoliv nadměrnou připoutaností k materiálnímu světu, duchovním hodnotám, schopnostem, rodině, práci, tvorbě a mnohému jinému.
Když má člověk nějaké vrozené nadání, když např. hezky kreslí, je pyšný:
"Jsem výjimečný, jsem tvůrce, jsem víc než ostatní."
A to je typicky nesprávný postoj. Tak se připoutáváme k materiálnímu světu, příslušná záklopka se otevře a karmická nádoba se začne plnit. Duše přišla na Zem, aby v karmické nádobě snížila hladinu svých hříchů, Místo toho ji ale začne zvyšovat.
Autor: A. Svijaš – Karma
