Už od kojeneckého věku jsou děti ve formě očkovacích látek otravovány hnisem a jinými výměšky nemocných zvířat. Vědecký pracovník Alexis Carrel píše ve své knize "Man the Unknown" ("Člověk – tvor neznámý") že zjistil, že určité injekce očkovacích látek nebo sér nejsou vhodnými prostředky k zabránění nemocí.
Před nedávnem byla pozornost veřejnosti upoutána na masivní zneužití milionů dětí jako pokusných králíků. Ve třech měsících očkování proti neštovicím, mezi čtvrtým až půl šestým měsícem třikrát očkování proti černému kašli, v sedmém a osmém měsíci dvě očkování proti záškrtu a tetanu. Na tomto místě bych rád upozornil na to, že Dr. Abraham Zingher prohlásil v "New Yorke Journal for Medicine", že sérum proti záškrtu bylo čtrnáctkrát změněno, protože se ukázalo, že je nebezpečné. V devíti měsících potom tři očkování proti tyfu. Dřívější testování tuberkulózy v desátém měsíci bylo pro nebezpečnost nahrazeno rentgenovým vyšetřením. V jedenáctém měsíci následovala pak injekce záškrtových bakterií od infikovaných zvířat, známá jako Schickův test. (Poznámka: Tento test pochází z Rakouska. Když však rakouské úřady zjistily jeho nebezpečnost pro děti, vydaly zákon, kterým se jeho používání pod trestem zakazovalo. Přesto se v USA a v Německu stále používá! – zdroj – 1995)
Následkem těchto častých očkování mohou být nemocné mandle, mastoiditida (zánět dutin kostního výběžku za uchem), kožní vyrážka, zánět slepého střeva, onemocnění srdce, někdy i revmatická horečka, rakovina krve (leukémie), ochrnutí a často encefalitida (zánět mozku).
Není to přespříliš vnucovat příští generaci, ještě než vyroste, stáří a senilitu? Jestliže dostane do vínku toto, jak můžeme očekávat, že zůstane mladá, aniž by nemusela tvrdě, trpělivě a vytrvale na tom pracovat? Všimněte si jen, jak děti a dorůstající mládež cpou svoje nevyvinutá těla jedovatou potravou. Vyrůstají a po stránce nervové a psychické se z nich stávají lidské vraky, pro které už nemocnice a psychiatrické léčebny nemají dost místa.
Pozorujeme-li lidi kolem sebe, ptáme se jistě právem, jestli způsob, jakým většina lidí žije svůj život, není jednoznačně chybný. Jestli však pozorujeme sami sebe, pak máme něco jednoznačného a konkrétního, na čem můžeme pracovat. Tak jako my nemůžeme žít život někoho druhého, tak to nemůže udělat někdo za nás. Jde zcela jasně o náš život, náš jediný, opravdový, životně důležitý kapitál.
Tělo, ve kterém svůj život žijeme, je jediná fyzická schránka, kterou máme k dispozici a ve které se cítíme buď dobře nebo špatně. Je to prostá pravda, žádný objev, když řekneme, že člověk může být na dně, ale nikdy ne u konce – ledaže by se sám k tomu rozhodl. Ve skutečnosti neexistuje něco takového jako beznadějný stav; existuje jen člověk, který ztratil naději.
Je jenom jediný recept, kterého musíme použít, abychom se zase vzchopili – totiž disciplína. Nemůžeme se disciplinovaně zabývat velkými věcmi tohoto života, jestliže jsme se před tím nenaučili, že disciplína musí začít u věcí nepatrných.
Víte, jaký je to krásný pocit zjistit, že důsledná sebekázeň v maličkostech dokáže proměnit i velké a náročné úkoly v opravdové potěšení?
Tento "recept" pochopíte lépe po přečtení těchto stránek. Možná dokonce zjistíte, že mnohé, co vám leží na duši jako stín, se obrátí nejen v požitek, ale i v přednost. Každá duševní zátěž, každá starost, kterou neustále přiživujeme nebo neustále neseme na bedrech, vrývá do našeho obličeje jasně slova: "Jsem na nejlepší cestě zestárnout".
Kolik filozofie leželo v odpovědi malého chlapce na otázku lékaře "Čím bys chtěl být, až budeš velký?" když řekl "Živým." Neměl tušení o tom, že být živým znamená víc než jen existovat. Být živým znamená zvládnout každou škodlivou situaci, povznést se nad starosti, strach a pocity méněcennosti. Nikdo vám nemůže vnutit pocit méněcennosti bez vašeho souhlasu. Za žádných okolností se nemusíme ničeho obávat, jestliže jsme se sebeovládáním naučili být soběstační a sebejistí.
Vzpomínám si na jedno čínské přísloví týkající se starostí:
"Nemůžeš ptákům trápení zabránit, aby létali nad tvojí hlavou, ale můžeš zabránit, aby se uhnízdili ve tvých vlasech."
Potrava, kterou jíme a nápoje, které pijeme, mají s naším tělem právě tolik společného, jako ony méně hmatatelné věci, kterými jsme se právě zabývali. Není pochyb o tom, že jsme přesně to, co jíme. Neexistuje žádná jiná cesta, jak obnovovat buňky tkání našeho těla, než tím co sníme nebo vypijeme.
Obnovování (regenerace) je "velký zákon života". Během každé jednotlivé sekundy naší existence, pokud je v našem těle život, se buňky a tkáně spotřebovávají a nahrazují novými, které se tvoří jako zázrakem. Nové buňky mohou vznikat jen z látek, které našemu organizmu dodáme, to jest z atomů a molekul potravy, kterou sníme, z tekutin které vypijeme a ze vzduchu, který vdechujeme.
Regenerace je nesmírně důležitá. Její výsledky poznáváme jasně v rysech obličeje a postavě každého muže, ženy a dítěte. Je tedy nepostradatelná, chceme-li omládnout.
Bledý, zamračený obličej, vrásky na krku a obličeji a oči bez lesku nejsou žádné znaky mládí. Ukazují, že to, co jsme doposud jedli, nemělo tu potřebnou výživnou kvalitu k obnovení příslušných buněk a tkání.
Tukové polštáře tam, kde nejsou ani užitečné ani žádoucí, jsou také známkou toho, že v minulosti konzumovaná potrava nebyla správná, přestože reklamy říkají něco úplně jiného. Místo aby regenerovala tělesné buňky, urychlovala tato potrava úpadek tkání a shromaždování tuku.
Od kolébky až do vysokého stáří je takový stav nezdravý a jestliže chceme omládnout, musíme se ho zbavit. Podobně jako nedostatečná výživa v minulosti, podporuje i nahromadění odpadových látek v organizmu vznik chorob a příznaků stáří.
Odpadové látky v těle se neskládají jen z konečných produktů trávení (nebo špatného trávení), které mohou způsobit mnoho problémů a poruch, od bolení hlavy až po rakovinu. Ještě povážlivější je odpad pocházející z buněk a tkání našeho těla, které se tělesnou aktivitou
opotřebovaly a nemohly být z organizmu vyloučeny. Hromadění tohoto odpadu je při snaze omládnout tak důležité, že se jím budeme později ještě velmi podrobně zabývat. Zjistil jsem, že je prakticky nemožné omládnout, jestliže je tělo zatíženo odpadovými látkami, které měly být už před léty vyloučeny.
Musím vás znovu a znovu upozornit, abyste tyto stránky prostudovali cílevědomě a poctivě. Tím chci říct, že každé slovo, každá věta a každé tvrzení v nich obsažené, chce být důkladně zpracováno, bez ohledu na názory a teorie, ke kterým máte sami sklon a k nimž dospěli jiní.
Při čtení těchto článků nechejte všechny ostatní teorie na toto téma stranou, i kdyby byly bůhvíjak přesvědčivé. Uvědomte si, že ke každému tématu a tedy i k tomuto, mnoho autorů a "expertů" prohlašuje pravý opak a činí si nárok na postavení autority na tomto úseku.
Neuveďte se sami do zmatku. Nezkoušejte tu a onu metodu, dokud jste se nepřesvědčili o pravdivosti způsobu, který vám přinese největší úspěch. Jenom když se soustředíte na jeden cíl, můžete pochopit hluboký význam přírodních zákonů.
Všechno, co nesouhlasí se zákony přírody, zdržuje náš pokrok. Proto bych ještě jednou rád podotkl, že tyto stránky by měly být poctivě prostudovány, abyste se dověděli, co jiným pomohlo při znovuzískání zdraví, energie a vitality.
Když se seznámíte s tím, co bylo úspěšné u lidí v každém věku – od dětí až po devadesátileté a starší – můžete tyto zákony vyzkoušet a posoudit, proč i ve vašem případě mohou být úspěšné.
Každý by rád omládl, ale ne každý je ochoten pro to udělat víc, než v to doufat. Jestliže chcete omládnout, musíte pro to něco udělat.
Překlad: MUDr. Božena Žižková
Z knihy: Dr. Norman W. Walker – Omládněte
