Moji mladší sestru i bratránka měl taky moc rád. Vždy říkal: Víš Anuško já vás mám rád všechny stejně, ale ty jsi moje beruška.

V únoru 1991, kdy jsem už měla 3 děti, stařeček začal trochu postonávat. Jezdili jsme za ním jak to šlo. V neděli jsme byli na návštěvě a ve středu v noci se mě zdál sen. Stařeček seděl na mé posteli, držel mě za ruku a říká: Anuško, už musím jít. Neplač já ti rodinku pohlídám…. Pohladil mě po čele a byl pryč.

Ráno říkám manželovi: Stařeček umřel.

Jen zakroutil hlavou a šel do práce. Má maminka pracovala v městečku kde jsem bydlela, tak jsem se vypravila za ní. Při mém příchodu zvonil telefon a já říkám: Mamko vem to volá strejda, že zemřel stařeček.

Mamka jen zakroutila hlavou a po telefonátu říká: Jak jsi to mohla vědět??? Vždyť ti strejda nemohl volat…

Uplynulo asi půl roku když jsem měla podivný sen.

Zdálo se mi, že sedíme celá rodina v kruhu u stařečka v kuchyni a mě na klíně sedí Románek. Přišel stařeček a já mu říkám: Stařečku, to jste hodný že jste přišel posaďte se.

Stařeček říká: Ne, já hned půjdu a vezmu si s sebou…. a všechny obešel a pak vzal Románka za ruku.

Já mu říkám: Stařečku, neberte nám ho on je ještě malý.

No dobře, říká stařeček a zas ho chytil za ruku. Až po mé třetí prosbě říká: já vám ho tu nechám, ale dobře ho hlídejte.

Za několik dní jsem šla s Románkem k lékařce. Šli jsme po chodníku a Románek se mi vytrhl a vběhl na silnici. Měl velké štěstí, že auto stálo na stopce a právě se rozjíždělo. Kromě velkého leknutí se mu nic nestalo…

Pak jsem v září 2001 šla na trhání mandlí.

Ráno v 7 hodin mě vzala sestřička na sál, že jsem první a že za půl hodiny budu zpátky. Jediné co si pamatuji je, že jsem plula černým tunelem a po dlouhé době jsem uviděla světlo, za kterým jsem velmi chtěla.

V tom světle stál stařeček a říká: Anuško, co tu děláš? Vrať se, vždyť tě děti potřebují.

Pomalu jsem se vracela tím tunelem zpět.

Probrala jsem se na JIPce a bylo 16 hodin. Nade mnou stál pan primář a říká: No konečně co nám to děláte? Vám se na světě nelíbí že nám utíkáte?

4. 12. 2003 jel syn s kamarádem na chatu.

V noci se mi zdálo, že zvoní telefon a já jej nechtěla vzít.

Anuško neboj, Pavlíka jsem ochránil – slyšela jsem z dálky stařečkův hlas. Procitla jsem a na stolku vyzváněl mobil.

Když jsem jej zvedla slyšela jsem Pavlíkův vyděšený hlas: Mamko mě se nic nestalo, ale auto je na šrot.

A opravdu z hrozivě vypadající bouračky si odnesl jen naražená záda a spolujezdec dva stehy na hlavě. Takže stařeček opravdu bdí nad mou rodinkou a je náš anděl strážný.

Autor: Andy

REKLAMA:
loading...

Komentáře