VZTAHY LÁSKY A NENÁVISTI
Dokud nežijete vědomě v přítomném okamžiku, všechny vaše vztahy, a zejména vztahy intimní, jsou dysfunkční. Dokud jste zamilovaní, váš vztah vám může připadat dokonalý, ale tato zdánlivá dokonalost je porušena, jakmile začne docházet k hádkám a konfliktům a stále častějšímu emočnímu nebo tělesnému násilí.
Zdá se, že se většina "milostných vztahů" brzy mění ve vztahy lásky a nenávisti. Láska se změní v nenávist nebo v naprostou lhostejnost. A to je považováno za normální. Jestliže ve svém partnerském vztahu prožíváte jak lásku, tak její opak, pak je pravděpodobné, že si pletete závislost s láskou. Svého partnera nemůžete v jednom okamžiku milovat a v druhém nenávidět. Pravá láska nezná svůj opak. Jestliže vaše "láska" obsahuje nenávist, pak to není láska, ale potřeba hlubšího pocitu já, potřeba, kterou váš partner dočasně uspokojuje.
Je to náhražka za spásu a určitou dobu se vám tak opravdu jeví.
Pak ale přijde okamžik, kdy váš partner přestane uspokojovat vaše potřeby, nebo lépe řečeno potřeby vašeho ega, a na povrch se vynoří pocity strachu a bolesti, které byly dosud zastíněny vaším "milostným vztahem"……
Jako ve všech návykových vztazích, dokud máte drogu, prožíváte euforii, ale nakonec přijde čas, kdy vám droga přestane pomáhat.
Když se vrátí vaše staré bolestné pocity, prožíváte je ještě intenzivněji než dříve a navíc si myslíte, že je tentokrát způsobil váš partner. Proto své pocity promítáte do vnějšího světa a napadáte partnera s brutální hrubostí, která je součástí vaší bolesti.
Vaše útoky pak probouzejí partnerovu vlastní bolest a on reaguje tím, že vás také začne napadat. V této fázi vaše ego stále ještě nevědomě doufá, že svými útoky přinutí partnera, aby změnil své chování, takže jich nadále užívá k tomu, aby zastřelo vaši vlastní bolest.
Každý chorobný návyk vzniká z nevědomého odmítání překonat vlastní bolest. Každý návyk začíná bolestí a končí bolestí. Ač už jste závislí na jakékoli substanci – na drogách, jídle, alkoholu nebo na druhém člověku – užíváte něco nebo někoho, abyste zamaskovali svou vlastní bolest. Proto je v intimních vztazích po odeznění počáteční euforie tolik bolesti. Intimní vztahy bolest nezpůsobují, nicméně přivádějí na povrch bolest, kterou už máte ve svém nitru. To způsobuje každý chorobný návyk. Každý návyk dosáhne bodu, kdy vám přestane pomáhat, a vy pak cítíte bolest mnohem intenzivněji než dříve.
Tohle je jeden z důvodů, proč se většina lidí snaží uniknout z přítomného okamžiku a hledá spásu v budoucnosti. První, s čím se mohou setkat, když se soustředí na přítomný okamžik, je jejich vlastní bolest, a právě toho se většina lidí bojí. Kdyby jen věděli, jak snadné je soustředit se na přítomný okamžik a využívat jeho moc, která rozpouští minulost a její bolest. Kdyby jen věděli, jak snadné je žít v této realitě, která rozpouští falešné představy.
Vyhýbat se partnerských vztahům ve snaze vyhnout se bolesti také není řešením. Bolest zůstává. Tři neúspěšné partnerské vztahy za tři roky vám přinesou probuzení spíš než tři roky strávené na opuštěném ostrově. Kdybyste však naplnili svou osamělost intenzivní přítomností, i to by vám pomohlo.
OD VZTAHŮ NÁVYKOVÝCH KE VZTAHŮM OSVÍCENÝM
AŤ UŽ ŽIJETE SAMI NEBO S PARTNEREM, jediným řešením je žít stále hlouběji v přítomnosti.
Aby vaše láska mohla vzkvétat, světlo vaší vědomé přítomnosti musí být dostatečně silné, abyste se přestali ztotožňovat se svou myslí a svým emočním tělem. Chápat sám sebe jako Bytí pod vlastní myslí, jako ticho pod duševním šumem, jako lásku a radost pod veškerou bolestí – v tom spočívá svoboda, spása a osvícení.
Přestat se ztotožňovat s emočním tělem znamená uvědomit si bolest a tím ji překonat. Přestat se ztotožňovat s myslí znamená stát se nezaujatým pozorovatelem vlastních myšlenek a vlastního chování, zejména navyklých rolí, které hraje naše ego. Jakmile se přestanete ztotožňovat se svou myslí, vaše myšlení ztratí svou nutkavou kvalitu, která je především potřebou posuzovat realitu a bránit se tomu, co existuje. Jakmile přijmete to, co existuje, osvobodíte se od mysli. Uvolníte místo lásce, radosti a míru.
NEJDŘÍV PŘESTAŇTE POSUZOVAT SAMI SEBE;
potom přestaňte posuzovat svého partnera.
Nejúčinnějším katalyzátorem změny v partnerském vztahu je totální přijímání partnera.
Jakmile přestanete partnera posuzovat, okamžitě překročíte hranice svého já. Překonáte veškerou závislost a z vašeho vztahu zmizí oběť i pachatel, žalobce i obžalovaný. To je zároveň konec jakékoli vzájemné závislosti, konec ztotožňování se s nevědomými duševními procesy partnera. V této fázi se buď rozejdete s láskou, nebo začnete žít hlouběji v přítomném okamžiku, to jest ve sféře Bytí.
Je to opravdu tak jednoduché?
Ano, je to jednoduché.
Láska je stav Bytí. Láska není ve vnějším světě; láska je hluboko ve vašem nitru.
Nikdy ji nemůžete ztratit a ona vás nikdy neopustí. Láska není závislá na vnějších formách.
► Úryvek z knihy► ECKHART TOLLE ► MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU – PRACOVNÍ KNIHA
©2014 ALENA pro novazeme2010
