Pohanka není klasickou obilovinou. Je příbuzná reveně a šťovíku, a proto tolik zdravá. Pohanka byla dříve považována za obilí chudých, ale poté, co lékaři objevili její zdravotní význam, slaví tato rostlina návrat do našich jídelníčků. Vzhledem a chutí se podobá rýži, zpracovávají se pohanková zrna na krupky a jemnou mouku.
Za pravlast pohanky je považována Střední a Jihovýchodní Asie, do Evropy se dostala až s mongolskými nájezdy. V Čechách pohanka nikdy nezdomácněla, na Moravě však byla ještě v minulém století velice rozšířena a používána.
Pohanka je cenná zejmnéna svým obsahem flavonoidu rutinu ( vitamín P), který chrání spolu s vitamínem C buňky tkání v lidské cévní soustavě, utěsňuje stěny cév, zastavuje krvácení (např. hemeroidů) a působí preventivně a léčivě při žilních chorobách a křečových žilách.
Dále pomáhá při krvácení z nosu a dásní, podporuje prokrvování, preventivně působí proti rematickým a artritickým obtížím. Posiluje imunitní systém a libido, působí na regulaci krevního oběhu.
Pohanka – zdroj vitamínů a minerálů
Pohanka je kaloricky bohatá, zásobuje nás vápníkem, fosforem, draslíkem, a nenasycenými mastnými kyselinami. Obsahuje mnoho vitamínů řady B posilující nervy, vitamín E, hořčík a železo, má málo lepku, a proto se používá ve směsi s jinými druhy mouky.
Pohanku lze koupit běžně jako mouku, krupici, celá zrnka, a šrot. Využití je mnohostranné, zpracovat se dá prakticky stejně jako obiloviny. Můžeme z ní připravit lívance, chléb, těstoviny (kde 3/4 klasické mouky nahradíme pohankovou), také je vhodná do polévek, na předkrmy a jako součást müsli. Chutná je jako příloha k masům, zavářka do polévek, na sladké i slané kaše, lze ji kombinovat s ostrým i pikantním kořením.
A můj recept pro zdraví
Pohankové müsli
250 g pohanky; 750 ml vody, 3 lžíce rozinek, 2 lžíce med, 4 lžíce smetany, sůl
Vodu lehce osolíme a uvedeme do varu. Vmícháme pohanku, a na malém ohni vaříme, až vznikne kaše. Dáme vychladit a vmícháme přísady. Naplníme do misek. Můžeme podávat i teplé.
Tak dobrou chuť s pohankou!
