Telekineze je údajná schopnost pohybovat předměty jen silou mysli, bez doteku a bez fyzického působení. Vědecky se ji prokázat nepodařilo, ale existuje mnoho návodů, jak ji „trénovat“. Tento článek je překladem jednoho takového návodu: popisuje, co autor o telekinezi tvrdí, jaká cvičení doporučuje a čeho se při nich vyvarovat.
Berte text jako ukázku jednoho pohledu, ne jako ověřený postup. Autor je přesvědčen, že telekinezi umí každý. Odborná věda to nepotvrzuje a ohýbání lžiček či pohyb předmětů, které se předvádějí na jevištích a v televizi, se obvykle dají vysvětlit triky. Cvičení jsou ale bezpečná, pokud dodržíte pár zásad, a někomu poslouží alespoň jako nácvik soustředění a uvolnění.
Co je telekineze?
Telekineze (odborně psychokineze) je schopnost hýbat nebo posouvat předměty na fyzické úrovni pouze duševní energií. Autor zdůrazňuje, že to není jen „okultní“ zážitek, ale něco, s čím se podle něj rodíme, podobně jako s chůzí, řečí a dýcháním. Jen jsme tuto schopnost nerozvíjeli.
Podle běžně opakované teorie telekineze funguje díky energetickým polím (magnetickým nebo elektrickým) nebo vlnám psychické energie, které předmět přitahují, odpuzují nebo „vtahují dovnitř“. Většina lidí se s ní údajně setká jen náhodou: něco se tajemně posune nebo předměty létají po místnosti. Takové jevy se často připisují poltergeistovi, i když podle autora může jít o člověka se spontánními telekinetickými schopnostmi.
Je telekineze skutečná?
Skeptici vymezují telekinezi jako pohyb předmětů vědecky nevysvětlitelnou cestou. Slavný Uri Geller tvrdí, že silou mysli ohýbá lžičky a zastavuje hodinky, jiní předvádějí, jak vůlí kutálejí tužku po stole. Podobných „salonních triků“ existuje celá řada a prakticky pro každý z nich se najde pozemské vysvětlení.
Autor k tomu dodává, že existence triků ještě neznamená, že telekineze je nemožná. To je jeho názor. Pro čtenáře je poctivé dodat, že kontrolované pokusy dosud žádný opakovatelný důkaz telekineze nepřinesly. Pokud se tedy rozhodnete cvičit, berte to jako experiment a hru, ne jako jistotu výsledku.
Jak telekineze podle autora funguje?
Autor otevírá téma tvrzením, že schopnost telekineze je přirozená a stačí se ji naučit. Zmiňuje, že „jeden výzkum“ ukazuje zvýšenou aktivitu mozkové kůry při telekinezi, ale blíže ho nespecifikuje, takže tento údaj nelze ověřit.
Dále popisuje, že vědomí je podle něj vždy ve stavu „zapnuto/vypnuto“, jako by blikalo. Většina toho, co nazýváme psychickým jevem nebo mystickou událostí, se podle něj stává ve chvíli „vypnuté“ fáze vědomí. Tento jev dává do souvislosti s fotony, světlem a energií, která se na zemi projevuje v malých dávkách (kvantech). Ohýbání lžiček nebo levitace mají podle autora probíhat na jiných úrovních, které se projeví jako fyzická událost nad rámec časoprostoru, jak ho běžně chápeme.
Jde o výklad, který nemá vědecké potvrzení. Autor sám upozorňuje, že je potřeba umět rozlišit realitu od iluze: mezi tím, co si myslíme, že vidíme, a tím, co se skutečně děje, bývá velký rozdíl.
Může se telekinezi naučit každý?
Autor tvrdí, že ano. Telekineze podle něj není vzácný talent několika jedinců, ale schopnost obsažená v každém z nás, kterou jen nepoužíváme.
Svou úvahu vysvětluje na mozku. Každý živý člověk má mozek, ale nevyužíváme ho celý, ani jeho „lepší část“, a různé činnosti zapojují různé oblasti. Někoho baví umění, jiného matematika, logika, sport, psaní, tanec nebo sbírání. Podle autora je to podobné jako u psychických schopností. Všichni používáme jejich malou část. Někdo „ví“, že se něco stane, někdo lépe předvídá výsledek, někdo má dojem o charakteru člověka, kterého právě potkal.
Stejně jako u svalů lze procvičovat části, které leží ladem. Umělec se může naučit algebru, a podobně se podle autora každý může naučit telekinezi s patřičným tréninkem. Co nás brzdí, je podle něj nedostatek víry v sebe sama: stejně jako dítě, které prohlásí „matematiku nezvládnu“, i člověk, který si řekne „na telekinezi nemám“, jen potvrdí vlastní neúspěch. Zbytečně přísný kritik v hlavě je při cvičení na překážku.
Otázka „Kdo může dělat telekinezi?“ končí autorovou odpovědí: vy.
Co si máte vyřešit, než začnete?
Autor uvádí čtyři věci, které je podle něj potřeba překonat nebo zvládnout, než se pustíte do samotných cvičení.
- Obava. Autor tvrdí, že telekineze je skutečná a že ji lidé provozují odjakživa. Obavu přirovnává ke zdi mezi vámi a schopností. Doporučuje ji překročit a nenechat se jí zdržovat.
- Logika. Žijeme v praktickém světě, takže je přirozené všechno zdůvodňovat. Při cvičení ale podle autora praktičnost odložte. Až se vám to podle něj povede, dá vám to smysl.
- Čistota záměru. Ptejte se, proč se telekinezi chcete učit. Autor tvrdí, že důvody mají být pozitivní. Kdo ji chce použít k ublížení, pro zisk nebo k předvádění před přáteli, dál se podle něj nedostane. Má být cestou k poznání mysli a k tomu, jak se vypořádat s realitou.
- Meditace. Autor ji označuje za klíč, který mysl na telekinezi připraví, a doporučuje postupovat krok za krokem podle vlastních možností.
Jak často a jak dlouho cvičit?
Autor dostává podle svých slov stále stejné dopisy: „Zkoušel jsem to a nejde to.“ Důvod je podle něj vždy stejný. Lidé považují za dlouhou dobu týden. Podle autora se velmi schopní stanou za dva týdny, většině to ale zabere měsíce nebo roky. Doporučuje tento postup:
- meditujte denně půl hodiny, při velkém vytížení alespoň patnáct minut,
- zkoušejte telekinezi alespoň jednou denně, nejlépe dvakrát, a dopřejte si na to 30 až 60 minut,
- jedné metodě se věnujte minimálně týden, a když nepůjde, zkuste jinou,
- berte to jako hru a experiment, ne jako zkoušku; pokud na sebe budete příliš tvrdí, budete jen naštvaní,
- nevzdávejte to a neříkejte si předem, že to nejde.
Z naší strany praktická poznámka: čím méně od cvičení očekáváte, tím lépe. Rozhodně nepřekonávejte bolest hlavy ani únavu očí, v takovém případě cvičení přerušte.
Co by se podle autora dalo s telekinezí dělat?
Podle textu můžete s telekinezí hýbat předměty, třeba časopisy nebo šálky čaje, a ohýbat lžičky, vidličky nebo tužky. Ti, kdo to dotáhnou dál, mají zvládnout otevírat a zavírat okna, zavírat dveře nebo zhasínat světla. Autor uvádí i vrhání předmětů na lidi nebo na jiné věci. To ale doporučit nemůžeme: nikdy neházejte nic po druhých, ani v rámci experimentu.
Proč to nejde? Co nedělat
Než začnete ohýbat lžičky a vidličky, uvádí autor několik důvodů, proč to nemusí fungovat:
- Emoce. Stres může cvičení bránit, i když podle autora někdy naopak schopnosti zvýší, například když náhlé okolnosti přimějí člověka dokázat „nemožné“. Obvykle ale lidské emoce stojí v cestě. Negativní pocity, jako hněv, strach, nedůvěra, odsuzování a podezíravost, blokují energii, která je podle něj potřeba. Autor tvrdí, že musíte věřit, že je to možné, protože jinak nemůžete očekávat, že se to projeví.
- Uvolněte se. Nejde o závod, test nebo odměnu. Autor připomíná, že duchovní vývoj není cena, kterou je třeba vyhrát, a telekineze je jen jedna z mnoha schopností.
- Žádná předem daná představa. Nesnažte se plánovat, jak to má vypadat, ani kdy a kde. Trápení se úvahami odebírá energii.
- Nezlobte se na sebe. Uklidněte se a berte to jako hru.
- Nestyďte se. Jestliže se lžička neohne, neznamená to nic o vás. Prostě se neohnula.
Jak začít – tři základní metody
Metoda 1 – splynutí s předmětem (svíčka)
Zapalte svíčku na bezpečném místě, kde nehrozí požár. Dívejte se na základnu plamene, ne přímo do něj, a můžete mrkat. Vraťte pozornost dovnitř a vstupte do stavu meditace. Sledujte, jak plamen tančí a pohybuje se. Představte si ho jako další končetinu a pociťujte, že jím můžete pohybovat stejně snadno jako rukou nebo nohou. Jakmile ho vnímáte jako část sebe, zkuste ho natáhnout a sledujte, jak se zvedá, ztenčuje, zkracuje. Cvičte asi 5 až 10 minut a pak svíčku zhasněte.
Metoda 2 – vizualizace
Při této metodě si v mysli jen představujete, co chcete, aby se stalo. Autor uvádí příklad parkovacího místa u dveří hypermarketu: před odchodem z domu si zřetelně představíte volné místo. Totéž platí pro cokoli konkrétního. Představujete si to, jako byste to již měli, a jste šťastní. Autor radí napsat si přesně, co chcete, a popsat to co nejpodrobněji.
Tvrdí, že se to, co chcete, stane. Pokud ne, má to podle něj důvod: třeba vás čeká něco lepšího, nebo to pro vás teď není vhodné. Vždy se ptejte, zda je to ve vašem nejlepším zájmu. Stejně si můžete podle autora představovat, že počítač nebo auto fungují bez závad. Nic z toho není zaručené a technické poruchy je třeba řešit opravou, ne jen představou.
Metoda 3 – sunutí energií (balón)
Nejprve si prostudujte, jak se pracuje s energetickými koulemi (viz níže). Nafoukněte balón a položte ho na podlahu s malým třením, například na linoleum. Zformujte energetickou kouli a zhustěte ji co nejvíc. S koulí mezi rukou a balónem balón po podlaze posouvejte. Balónu se přitom nedotýkejte rukou.
Poznámka k podlaze: povrch s nízkým třením je opravdu nezbytný, a pokud potřebujete vybrat vhodnou podlahu do domu, můžete si přečíst o linoleu.
Vizuální techniky – jak „hýbat“ malým předmětem
Autor uvádí dvanáctikrokové cvičení s kamenem:
- Nabijte své fyzické tělo energií.
- Položte před sebe kámen.
- Zaměřte zrak na kámen.
- Zavřete oči a představte si kámen před sebou.
- Představte si, že se vaše energie mísí s kamenem.
- Soustřeďte mysl na pohyb kamene doleva.
- Totéž doprava.
- Zaměřte mysl na pohyb kamene zpět doprostřed.
- Pak směrem k vám.
- Pak směrem od vás.
- A zpět na původní místo.
- Až uznáte za vhodné, otevřete oči.
S většími předměty se podle autora postupuje stejně, jen před sebe dáte třeba křeslo. Dalším krokem je pohybovat takto sám sebou.
Psychické techniky – pět zásad
- Pozitivní vztah a víra. Autor tvrdí, že každý, komu radil, a kdo ohnul vidličku, měl pozitivní nastavení: nejdřív nevěřili, pak ano. Věřte, že to dokážete.
- Zaměřená pozornost. Mnoho lidí říká, že se soustředí, ale mysl jim přitom pobíhá všude. Učte se dělat jednu věc najednou. Dělat padesát věcí zároveň je podle autora nezdravé a přispívá ke stresu, vysokému tlaku i depresi. Jde o kvalitu, ne o kvantitu. K nácviku kázně doporučuje meditaci, qigong, jógu, tchaj-ťi a podobná kontemplativní umění.
- Ticho (stillness). Naučte se být tiší a nemyslet na nic. Podle autora to umí všichni mistři a je to schopnost, která zlepší každou oblast života a pomůže i při léčení.
- Umění pustit věci z hlavy. Staré náklonnosti, emoce a trápení nechte jít a vyřešte věci co nejrychleji. Uvolníte tím místo v mysli. Nesnažte se také ovládat výsledek. Pokud se snažíte ovládat příliš mnoho věcí, uzavíráte si cesty duchovního růstu.
- „Zákon splynutí“. Podle autora to, na co myslíte, přitahuje podobné myšlenky. Tvrdí, že dvacet sekund jedné čisté myšlenky přitahuje stejné množství energie téže kvality a že to platí i pro negativní myšlenky. Jde o osobní výklad bez vědeckého podkladu. Prakticky z toho plyne jedno: nepřehánějte černé scénáře.
Jak vytvořit PSI koule?
Tvorba PSI koulí je podle autora uzavření energie v mysli. S energií se prý manipuluje snáz než s fyzickými předměty, takže je to dobré cvičení pro začátečníky.
Cvičení 1
Držte před sebou ruce dlaněmi k sobě. Zavřete oči a uvolněte se. Soustřeďte se na prostor mezi dlaněmi a snažte se vnímat mezi nimi energetickou kouli. Zkuste ji posílit představou, že se zvětšuje. Když nic necítíte, dejte ruce dál od sebe, pak je přibližujte a zkoušejte vnímat energii.
Cvičení 2
Dejte ruce k sobě a zavřete oči. Napněte ramenní svaly a nechte energii proudit do rukou. Podle autora jsou všechny PSI koule koule energie. Nevadí, když ji napoprvé neuvidíte, má se do toho dát víc energie. Vaše ruce se mohou oteplit nebo se lehce třást. Jde o běžnou reakci na soustředění a mírné napětí svalů, ne o důkaz energie. Pokud vás ruce bolí, cvičení přerušte.
Autor pokračuje, že jakmile kouli uvidíte, můžete měnit její barvu a tvar. Podobně lze podle něj vytvářet i „štíty“: energii kolem sebe naprogramujete vůlí.
Cvičení se sklenicí a jehlou

Další cvičení využívá jednoduchou pomůcku, kterou si můžete sestavit sami. Potřebujete:
- skleněnou zavařovací sklenici s kovovým víčkem,
- tenkou černou nit,
- lepidlo,
- dřevěné sirky,
- malou jehlu,
- modelínu.
Postup výroby (s jehlou pracujte opatrně):
- Sklenici vyčistěte a osušte.
- Odřízněte hlavičku sirky.
- Přichyťte sirku dolní částí na kousek modelíny.
- Pomalu a bez otáčení protáhněte jehlu středem sirky. Pokud je jehla příliš silná, sirku rozlomí. Sirku můžete na chvíli namočit, aby změkla.
- Jehla má být zhruba v polovině sirky.
- Očistěte modelínu.
- Odměřte a ustřihněte nit tak dlouhou, aby sahala od víka do středu sklenice.
- Jeden konec nitě přilepte doprostřed víka.
- Druhý konec přilepte na vrchol poloviny sirky nad místem, kudy prochází jehla.
- Vložte to do sklenice tak, aby sirka s jehlou volně visela na niti od víka, a zavřete víko.
Jak sklenici použít:
- Postavte sklenici na stůl.
- Posaďte se nebo se postavte před stůl tak, abyste se ho nedotýkali.
- Držte dlaně dopředu zhruba 7 cm od sklenice, ve stejné výšce jako jehla a ve stejném směru.
- Zhluboka dýchejte a soustřeďte se na jehlu.
- Pohybujte rukama trochu dopředu a dozadu a představujte si čáry energie, které od nich míří ke špičce jehly. Snažte se pohyb jehly ovládat.
Autor doporučuje cvičit víc než 20 minut denně a upozorňuje, že pokud vás začne bolet hlava, máte přestat. Výsledek čekejte podle něj za šest týdnů až šest měsíců, nejlépe se cvičí večer před spaním. Realisticky: pohyb jehly v uzavřené nádobě mohou způsobit proudění vzduchu, teplo rukou nebo otřesy stolu, takže se při pozorování ujistěte, že na to nemáte vliv.
Jak ohýbat lžíce, vidličky a klíče?

Cvičení 1 – lžičky, vidličky nebo klíče
- Vyberte vhodný předmět, třeba lžičku.
- Držte ji pohodlně v ruce nebo v rukou.
- Posaďte se, klidně dýchejte a uvolněte se.
- Vyčistěte mysl od zbytečných myšlenek a udržte pozornost na lžičce.
- Se zavřenýma očima pomalu třete konečky prstů o povrch předmětu.
- Nemyslete na to, jaký povrch je, jen ho vnímejte. Autor to popisuje jako vstup do „toku molekul, atomů a energie“.
- Bude to chtít několik pokusů, než začnete „cítit energii“.
- Až ji ucítíte, ohněte lžičku s představou, že jste s ní jedna energie. Pokud to uděláte správně, má se ohnout.
- Pamatujte: nikdy nepoužívejte fyzickou sílu. Smyslem cvičení není lžičku donutit, aby se ohnula.
Cvičení 2 – ohýbání lžičky
- Asi půl hodiny meditujte.
- Vezměte lžičku nebo vidličku a držte ji v rukou.
- Sedněte si na klidné místo, zhluboka dýchejte a uvolněte se.
- Se zavřenýma očima lehce třete konečky prstů o rukojeť.
- Vnímejte povrch bez přemýšlení. Představte si, že atomy kovu splývají s atomy vašich prstů a se vzduchem, jako by to byla voda, a že se předmět taví do průhlednosti.
- Může to trvat několik pokusů, než ucítíte teplotu kovu.
- Až ucítíte „moment energie“, ohněte lžičku bez fyzické síly. Autor tvrdí, že už víte, že to dokážete, a že jde jen o test mysli.
Z našeho pohledu: ohnutá lžíce u předvádění často vznikne prostou únavou kovu při opakovaném jemném ohýbání nebo tlakem prstů. Pokud se vám něco podobného podaří, nejspíš jde o tuto příčinu, ne o telekinezi. Používejte starý kus příboru, ne drahé nebo ostré předměty.
Cvičení s kompasem

Autor říká, že cvičení s kompasem je jedno z těch, se kterými si hraje nejčastěji. Je podle něj přístupné každému a není drahé. Střelka kompasu se otáčí s malým odporem, proto se hodí na tento trénink.
- Položte kompas rovně na pevný povrch. Nezáleží, kam střelka ukazuje. Cílem je roztočit střelku ve směru hodinových ručiček. Autor uvádí, že se mu párkrát podařilo roztočit ji i proti směru, ale důvod neví.
- Držte jednu ruku 2 až 5 cm nad kompasem a zavřete oči. Pokud je zavřete, bude vám střelku muset hlídat někdo jiný, případně můžete cvičení natáčet na video.
- Nemyslete na nic. Uvolněte se, držte ruku nad kompasem a mějte pevný záměr. Nepřemýšlejte o tom, co děláte. Buď budete energii cítit skrz prsty, nebo ne.
Autor píše, že energii obvykle cítí a že mu někdy od statické elektřiny vstávají vlasy. Statická elektřina je ale i vysvětlením toho, proč se střelka může pohnout, když k ní přiblížíte ruku nebo oblečení. Zkuste cvičení proto zopakovat s rukou a rukávem, které s ničím netřou. Autor také varuje, že nemáte používat drahý kompas, protože si ho podle něj můžete zničit.
Cvičení s korkem a vodou

Další snadné cvičení využívá nízký odpor vody. Potřebujete nádobu s vodou, korek a malou papírovou sponku. Sponku můžete přilepit na vrchol korku, aby se korek nepřevracel a nevznášel samovolně kolem osy, nebo ji zasunout do drážky na korku.
Stejně jako u kompasu držte ruce 2 až 5 cm nad korkem. Uvolněte všechny předpoklady, jak to bude vypadat, a vnímejte, jak energie proudí rukama a konečky prstů ven. Když se to podaří, má korek plavat kolem nádoby.
Autor vypráví, že když to zkoušel poprvé, korek se nehnul. Pak zazvonil telefon, a právě ve zlomku sekundy „nemyšlení“ se korek posunul na kraj nádoby. Dodejme, že voda se může pohnout i drobným otřesem nebo prouděním vzduchu, a proto cvičte v klidné místnosti bez průvanu.
Létající dřívko a další cvičení
Létající dřívko
Meditujte asi půl hodiny. Naplňte sklenici čistou vodou a dejte doprostřed párátko nebo jiný malý dřevěný předmět. Bez většího tření se s ním prý hýbe snadno. Buďte uvolnění a zhluboka dýchejte. Dívejte se na párátko a představte si, že z vás vychází imaginární ruka a strká do něj. Za chvilku byste podle autora měli vidět pohyb. Můžete rukama energii nasměrovat, ale párátka se nedotýkejte. Když budete ve cvičení zběhlí, představte si, že párátko stlačujete pod hladinu.
Pohyb malými předměty
Vyberte malý lehký předmět, nejlépe ze světlého kovu, například levný prsten. Dokonale uvolněte mysl a vytvořte si mezi sebou a předmětem „tunel“, ve kterém vidíte jen ten předmět. Představte si imaginární ruku, která předmět táhne. Až ucítíte tlak, můžete si v hlavě vytvořit zvuk připomínající silné magnetické pole („nnnn…“). Autor uznává, že to může znít hloupě, ale podle něj to funguje. Nečekejte úspěch napoprvé a zkoušejte opakovaně.
Tančící plamínek
Meditujte půl hodiny. Na bezpečném místě zapalte svíčku, nejlépe bílou na bílém podkladu. Zírejte na plamen, odprostěte mysl, ale udržte myšlenku na plamen. Brzy prý uvidíte jen plamen, ne stůl, svíčku ani pokoj. Představte si, že se plamen natahuje, zvětšuje a zjasňuje, pak zkracuje, šlehá, tančí a ohýbá se. Můžete rukou nad plamenem opisovat jeho tvar, ale ruku nedržte moc blízko. Cvičte, dokud se s plamenem neztotožníte. Svíčku nikdy nenechávejte hořet bez dozoru.
PSI kolo
Jde o jednoduchý experiment. Kovový připínáček položte špičkou nahoru. Na špičku opatrně položte čtvereček bílého papíru o straně asi 1 cm nebo menší (papír lze nahradit alobalem). Meditujte půl hodiny. Posaďte se před PSI kolo a upněte pozornost na jeden roh papírku. Zaměřte energii s přáním, aby se papír začal otáčet kolem špičky, a držte koncentraci, dokud se nezačne točit. Papírek se může roztočit i slabým prouděním vzduchu nebo teplem vašeho dechu, proto při pokusu dýchejte stranou.
Houpání na struně
Meditujte půl hodiny. Ustřihněte asi 25 cm nitě, na jeden konec připevněte široký lehký předmět, třeba jehlu, párátko nebo kratší dřívko. Zavěste nit tak, abyste seděli pohodlně před ní, dost daleko, aby ji nerozhýbal váš dech. Nechte předmět úplně zastavit. Zhluboka dýchejte a zaměřte pozornost na jednu jeho stranu. Představujte si, že ji vaše myšlenka tlačí a předmět se pomalu otáčí. Prsty můžete použít jako „ukazovátko“ proudící energie, ale předmětu se nedotýkejte. Až se začne otáčet, představujte si, že se roztáčí rychleji. Pak můžete zkusit, aby kmital ze strany na stranu.
Pokročilé techniky
Zkusit lze i další věci: čajovou lžičku opřenou o stěnu šálku, ohýbání plamene svíčky nebo rozhýbání kyvadla. Na těžších cvičeních, jako je levitace (i vlastní) nebo zavírání dveří, je podle autora dobré pokračovat až po zvládnutí jednodušších.
Časté otázky
Je telekineze vědecky dokázaná?
Ne. Kontrolované experimenty dosud nepřinesly přesvědčivý a opakovatelný důkaz, že lze předměty pohybovat jen myšlenkou. Telekineze zůstává předmětem víry, zájmu o parapsychologii a zábavných ukázek.
Jak se naučit telekinezi?
Podle autora překládaného návodu: každý den meditovat, trénovat na lehkých předmětech (plamen, kompas, korek ve vodě, nit se závažím), cvičit alespoň 30 až 60 minut a nevzdávat se. Počítejte s tím, že žádný výsledek nemusí přijít.
Jak dlouho trvá, než se telekineze naučím?
Autor píše o dvou týdnech u velmi schopných, o měsících až letech u většiny lidí. U cvičení se sklenicí uvádí šest týdnů až šest měsíců.
Je cvičení telekineze nebezpečné?
Samo o sobě ne, ale pozor na praktické věci: svíčku nikdy nenechávejte bez dozoru, s jehlou a sirkami pracujte opatrně, lžičku nikdy neohýbejte silou a při bolesti hlavy nebo únavě očí cvičení přerušte. Pokud trpíte úzkostmi nebo psychickými potížemi, dlouhé meditace a „experimenty s energií“ raději konzultujte s lékařem nebo psychologem.
Může se telekineze použít na zdraví nebo léčení?
Autor se zmiňuje, že nácvik ticha a soustředění může zlepšit „uzdravovací schopnosti“. Vědecky to doložené není. Zdravotní potíže patří vždy k lékaři a meditace či uvolnění je nanejvýš doplněk.
Přeložil Marlitan z originálu Telekinesis Techniques od Wingmakers.
Poznámka překladatele: Následující text je překlad textů o telekinezi ze stránek Wingmakers. Autoři jsou očividně mnozí, a proto občas nazývají stejné věci různými jmény. Čtenáři se proto nemají nechat zmást používanými termíny jako mysl, vědomí nebo mozek.
Zdroj: www.marlitan.iglu.cz


