Pohled se používá buď jako otevřený nebo uzavřený komunikační kanál. Užívá se též k regulaci dialogu, zejména v přebírání a předávání iniciativy v řeči. Očním kontaktem často zahajují interakci, aktér se podívá na partnera. Během řeči se posluchač obvykle dívá na mluvícího. Mluvící však zrakem kontroluje, zda posluchač opravdu poslouchá a posluchačův pohled mu dává signál, zda ten nepřebere iniciativu. Tvrdý pohled může znamenat dominaci nebo agresi a osoba s nedostatečným očním kontaktem je obvyk vnímána jako submisivní nebo stydící se.
Oční kontakt jer velmi intenzivní při vyjádření intimity, blízkosti a lásky. Odvrácení zraku může naopak signalizovat nechuť ke komunikaci. Jaký je oční kontakt, záleží na výrazu očí. Může být tvrdý, odmítavý, ale také jemný, laskavý, přívětivý nebo vzrušivý a erotický.
Oční kontakt je velmi silným a intimním druhem kontaktu. Představuje vlastně formu „doteku“ , kterou jsou rozmanitým způsobem komunikovány city. Při setkání očí muže a ženy může být kontakt očima tak silný, že nastane sexuální vzrušení. Rovněž velkou důležitost má oční kontakt ve vztahu rodičů a dětí.
Jednou ze známek nervozity při jednání s druhými lidmi je nedostatečný oční kontakt. Jde o naučenou vyhýbavou reakci, která se vyvíjí v důsledku opakovaných sociálních nezdarů. Během řeči je podmínkou obrátit se směrem k partnerovi. Mluvení po straně, dívání se na někoho jiného nebo do země je matoucí a často může být vnímáno jako projev neúcty.
V nácviku komunikace se učíme dívat se partnerovi do očí. Díváme-li se během rozmluvy druhému do očí, dáváme mu tím najevo, že naše tvrzení je upřímné, důležité a určené jen jemu. Pro ty, pro které je to těžký úkol, se používá pomocný manévr – během rozhovoru se snažíme dívat se na partnerovu tvář v okruhu 15 cm kolem kořene nosu. Musíme si však také uvědomit, že extrémní oční kontakt – upřený a napjatý pohled přímo do očí – může působit agresivně.
Iva Hédlová podle knihy: Asertivitou proti stresu – Ján a Hana Praškovi
Vydalo nakladatelství GRADA – www.grada.cz
