Rodiče mi říkali, máma říkala, táta dělal, máma tvrdila, babička mi domlouvala, děda mě osahával. Sami rozhodně nechtěli svým malým ratolestem nijak poškodit, ve výsledku však způsobili katastrofy.
Lidská osobnost se skládá ze dvou hlavních určovatelů, jenž ovlivňují chování a myšlení jedince:
- Kompas a talent. Tyto dvě veličiny nemůžeme měnit a jsou výchovou nedotknutelné, dané od narození.
- Emoční nastavení jedince, které se od základu formuje pouze pozorováním, vnímáním, slyšením a cítěním.
Pokud jsou rodiče a příbuzní nepoučení o důležitosti i nebezpečnosti svých postojů, což je většina rodičů na světě, mohou svými postoji, výroky, manipulacemi a citovým vydíráním způsobit takové rozpory v dorůstající osobnosti, že pak není divu, že přibývá neurotiků, lidí s nevyjasněným postojem k životu, týrajícími obsesemi a nevysvětlitelnou prázdnotou.
Když totiž blízcí emočně vychovávají svého potomka v rozporu k jeho kompasu a talentu, dochází k budování protichůdných emočních ukazatelů životních hodnot. V důsledku těchto rozporů bude mít dospělý jedinec pocit, že by měl jít doprava, ale přitom mu jiná část mozku bude velet doleva. Lidé takto vychovaní si často stěžují na povely od své hlavy typu: měl bys dělat toto a přitom se jim do toho vůbec nechce anebo v tom nevidí smysl.
Uveďme si příklady:
Petr má talent malovat, díky čemuž vidí svět jinak než jeho okolí. Od svých rodičů však slýchává: Malováním se neuživíš, malování se věnuj až po práci, měl bys dělat něco smysluplnějšího, malovat umí kde kdo, to, co maluješ, stejně nikdo kupovat nebude, jako umělec se neuživíš. Těmito necitlivými řečmi rodiče emočně tak naprogramují svého milého, že jako dospělý se bude potácet od práce k práci a v žádné nebude schopen najít uplatnění. Jeho mozek mu stále bude hlásit pocity zmaru a zbytečnosti. Ale díky tomu, že již má hypotéku, nemá dostatek sil, aby z práce utekl a plně se věnoval malování. Tak se bude trápit až do pozdního věku, kdy po splacení všech dluhů možná najde dostatek sil a namaluje svůj první obraz.
Honza má talent kuchaře. Disponuje obrovskou rozlišovací schopností v chutích jak na pokrmy, tak na nápoje. Dokáže již jako malý upéct koláče a společně s mamkou rád připravuje jakákoliv jídla. Od svých rodičů právníků je mu však stále domlouváno, že pouze jako právník či doktor si může vydělávat dobré peníze, zajistit rodinu a vlastnit nemovitosti. Doslýchá se, že jiné profese nejsou zdaleka tak dobré a neposkytují ani finance ani prestiž. Honza je od svých rodičů přednastaven k osobní životní prohře. Je naprogramován v rozporu se svým talentem a pokud si jej bude chtít prosadit, vyslechne si od své hlavy nekonečná obviňování. Šel by přece proti doporučení svých rodičů a nemůže nikdy vydělat dostatek na správné vyživení rodiny, získání nemovitosti atd. Občas sice vyzkouší někde něco uvařit, ale je to jen tak zadarmo. Jeho kuchařské vědění je tak úžasné, že ho častokrát jeho přátelé popouzejí, aby vařil více, ale on nemá morálku na ukončení výnosné kariéry a přeorientování se na kuchařský job. To měl udělat dávno, aby v době, kdy potřebuje dostatek financí pro rodinu, měl již vystaráno.
A nakonec Jirka. Ten dostal do vínku něco jako měl Jan Hus. Budit lid, povzbuzovat, motivovat ostatní a upevňovat v nich jejich skleslé sebevědomí. Ano i takový talent může být. Jsou různé talenty a pokud bychom je sledovali, zjistíme, že pokrývají celé spektrum lidských potřeb. Rodiče Jirky ale měli o jeho životě jinou představu. Mysleli si, že jejich životní styl je ten správný a snažili se jej vnutit svému potomkovi. A tak neustále poslouchal věty jako: Hlavně nevyčnívej, dělej to, co dělají všichni, nikam se necpi, v davu je bezpečí, v zaměstnání je jistota, dělej něco pořádnějšího, tvé názory jsou scestné, jsi divný. Jak by mohl Jirka budit lid s hlavou nastavenou na poklidného zaměstnance? V dospělosti Jirkovi hučelo v hlavě jako v úle. Jeho mozek jej na jednu stranu vedl na cestu buřiče zadepkované společnosti k pokojnému životnímu stylu, k povzbuzování zkroušených a motivování skleslých a na druhé straně slýchal pokyny k nastoupení do zaměstnání, k pokoření se před hloupým šéfem, hlavně aby tekly korunky a nevyčuhoval. Jak mi sám při setkání řekl, někdy je to k zbláznění.
Ve všech třech případech na začátku stáli vychovatelé, kteří žel nevědomě zpackali život nevinných. Někdy by se napáchalo méně škody na nově narozených, kdyby s rodiči vůbec nežili a rovnou byli předáni do dětského domova. Je hrozné tvrdit právě toto, ale věřte mi, vím, co říkám.
Pouze tehdy, když lidé pochopí, že je to právě talent, který se musí v práci uplatňovat, nebudou milovat svoji práci, nebudou se v ní cítit dobře a ani jako společnost se nikam neposuneme. Prací si totiž posluhujeme vzájemně a když ji jednotliví pracovníci nemají rádi, celkově společnost chřadne.
Rodiče, dávejte si proto pozor, jak své potomky vychováváte. Vaše postoje, výroky a atmosféra, kterou doma vytváříte, budují nový emoční svět vašeho milého. Tak ať vám za něj jednou děkují!
Autor: Aleš Kalina
