Tajemství bez podmíněné partnerské Lásky je, když vaše touhy jsou životní potřebou partnera a jeho touhy jsou naopak vaší životní potřebou.
Jak tomu rozumět?
Do bez podmíněného vztahu partnerské Lásky nepatří v žádném případě kompromisy. To jsou názory duality. Kompromisy jsou vnitřní dobrovolné otroctví, které se časem mění v utrpení, nebo obchod.
Jestliže oba partneři jsou přístupní a ochotni ke kompromisům, jeví se to jako dokonalé partnerství. Časem ovšem sami nepostřehnou, že jejich vztah se mění v obchod s Láskou. Já ustoupím tady a ty zase tady. To jsou jen podmínky obchodu. Je-li dokonce jeden partner svolný ke kompromisům a druhý ne, pak tento vztah přeroste ve vydírání, zneužívání druhého partnera.
Chápete?
Kompromisy ve vztahu nemají nic společného s bez podmíněnou Láskou, souzněním, vzájemným splynutím, jednotou.
Význam pojmů touhy a potřeby ve výše uvedeném citátu:
Touhu v tomto významu chápeme jako, že po něčem toužíme, co bychom chtěli, nemáme to, a vnitřně vnímáme, že dokážeme bez toho žít, pokud nám to život nepřinese. Naše potřeba je naopak to, bez čeho naše tělo, duše nefunguje, bez čeho pomalu strádáme, až nakonec bychom rezignovali na samotný život.
V praxi to pak vypadá takto:
Příklad: Máme silnou touhu cestovat, nemáme však vlastní podmínky (peníze, odvahu, sílu a jiné možné prostředky). Potkáme partnera, který má životní potřebu cestovat. Vše dělá v životě pro svou potřebu. Má, všechny podmínky a cestuje. Jeho touha je, mít partnera, který by to s ním sdílel. Přestože naplňuje svou potřebu, touha po sdílení mu brání v naplnění. Vy naopak máte životní potřebu mít partnera, který rozumí vaší touze, ale nenaplní ji přizpůsobením, kompromisem, ale naopak znásobí vaší touhu svou životní potřebou. Jinými slovy:
"Milujete svého partnera především proto jaký je, nikoliv, jakým byste ho chtěli mít."
Převedete-li tento příklad na všechny vzájemné vztahy, od sexuálních, až po duchovní, pak můžete říci, že jste našli to, co rádi nazýváme: osudová Láska, životní Láska, splynutí duší, souznění, …
Ano, přestanete žít dva životy, stvoříte jeden v jednotě v nepředstavitelném naplnění. Chápete, zde není místo pro kompromisy, není místo pro pochyby, strachy ani žádná jiná negativa duality. To je Jednota srdce, ducha i těla. Ze dvou bytostí v dualitě, se stáváte jednou dipolární bytostí Jednoty, kdy každý pól jen násobí účinky svého nedělitelného protipólu.
Jako u magnetu, nemůže být jeden pól silnější a druhý slabší, to je proti zákonům přírody, zákonům Jednoty. Zesílí-li jeden, automaticky druhý je stejně silný, neboť posilováním sebe posiluje zároveň i svůj protipól.
"V Jednotě se vaše potřeba mění ve vaše naplnění, touhu partnera nevnímáte jako svou potřebu, ale jeho touha vám přináší vaše naplnění a naopak."
Kde takového partnera najít?
Tak na tuhle otázku vám neodpovím ani já. Sám jsem si podobnou kladl a přišla mi odpověď v podobě dvou zodpovězených jiných otázek:
Kde ho hledat?
Jak ho poznat?
A tak předám, i když si myslím, že každý má svou jedinečnou cestu.
Kde hledat?
Jedině v sobě, ve svém vnitřním světě, ve světě svého srdce, duše i těla. Nejdříve se zklidněte, udělejte si čas pro sebe a podívejte se na sebe vlastníma očima. Tak jak se vnímáte se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi, které máte. Většinu toho špatného mínění o sobě jste přijali z vnějšku od jiných, kteří vám po celý život říkali: co máte, co nemáte, jací jste, dobří, zlí, špatní.
Uvědomte si všechny své špatné vlastnosti, neposuzujte je, soudili byste stejně jen pomocí ve vás zakořeněných programů, matrixů duality. Už vůbec nemyslete na to, že chcete něco změnit, měl bych přestat kouřit, měl bych zhubnout apod.
Jen si řekněte:
"Jsem, jaký jsem. Takového mne miluje Bůh. Bůh je ve mně a já miluji Boha. Miluji sebe."
To stačí, již žádné jiné doplňující informace nepřidávejte. Snad jen:
"Děkuji za mé uvědomění."
Pokud se vám to několikráte podaří, kdykoliv budete mít chuť to prožít, pak to poznáte zvláštním způsobem. Jakoby najednou ve vás samých touha, potřeba partnera ochabla. Začnete vidět sebe sama, pozorovat svou sebelásku. Začnete si to užívat, a všechny dřívější podmínky, kterými jste měli opředený jakýkoliv vztah, zmizí, přestanou být pro vás podstatné.
To je chvíle, kdy můžete přistoupit k třetí úrovni. Pojmenujte si ji podle svého, jak se vám nejlépe líbí: najdu, začnu přitahovat, objeví se, srazíme se. Já myslím, že svého partnera začnete v realitě tvořit.
Jak?
Tady mi přicházejí dvě odpovědi, těžší a snadnější, ale jako vše ve Vesmíru, pro někoho to může být zákonitě naopak. Ve výsledku jsou obě rovnocenné. V prvém případě znáte někoho, kdo již na vás působí velmi přitažlivě. Toho byste si přáli mít jako osudového partnera. Máte ho však již opředeného nějakými dřívějšími duálními pohledy.
To by mi nevadilo, to bych jistě toleroval/a, apod. Pokud jste v druhé úrovni se dokázali oprostit, zbavit podmínek, pak snad jde pokračovat již stejně jako v druhém případě. Pokud ne, pak jen začnete zasahovat do osudu někoho jiného, což je nepřijatelné z hlediska zákonů Lásky, můžete být i na čas úspěšní, ale zůstanete jen v úrovni podmíněné Lásky.
V druhém případě nemáte nikoho konkrétního na mysli. Tady se tvoří mnohem snadněji, jasněji, čistěji. Máte jen sebe a své emoce. Ty můžete intenzívně již díky mysli a uvědomění prožívat, Neprožívat "jak", ale konkrétní "co". To už i jiní moudří někde napsali.
Příklad: Máte rádi, nějaký sport, nějakou hudbu, prožívejte své emoce sounáležitosti s někým, ne jak, ale jen konkrétní prožitek. Máte rádi hlazení, nebo rádi hladíte, prožívejte jen tu emoci, opět bez jakýchkoliv podmínek. "Jak" znamená, že přemýšlíte o okolnostech situacích, kdy hladíte, jste hlazeni, "co" znamená, že prožíváte jen pocity a sílu doteků.
Tak začnete tvořit, přitahovat… I Čas se musí stát vaší emocí, nespěchat, neočekávat, jen prožívat, nechat milovaně plynout a pak se zázrak duality, promění ve vámi již vnímanou realitu. Soustředíte-li se na čas, opět upadnete do podmínek. Jen ho nechte plynout, opět mu nepřidávejte žádný význam. Čas jen je, není dlouhý, není krátký, je!!!
Jak poznáte, že jste našli?
Na to vám odpoví opět jen vaše srdce, tělo, duše. Ten stav je podobný velmi tomu, co znáte pod pojmem zamilovanost. Vnější svět zmizí, vidíte jen svého partnera a sebe. Od zamilovanosti se však velmi podstatně liší.
Čím?
Především závislosti. V zamilovanosti toužíte být jen s milovanou osobou, jste závislí na její existenci, toužíte jen po společné přítomnosti, jste duální vy a on tvoříte něco krásného společného. Nikoliv však jednotného.
V Jednotě s osudovou Láskou jste již jedno, vaše city, emoce prožitky jsou a násobí se, ať jste, nebo nejste fyzicky spolu, jak vnímáte v dualitě.
V jednotě jste jedno stále spolu a to i na emočně fyzické úrovni, přestože v prostoru jste odděleni třeba mnoha kilometry.
Já vím, těžko se to chápe, ale určitě to poznáte, až se to dostaví. Jak říkám, zázrak duality se promění v život reality Jednoty.
No, snad to bylo trochu srozumitelné, není to univerzální návod, jen jedna z možných cest. Možná najdete jinou svou, ale všichni tam spějeme a těšíme se na sebe.
Víra se proměňuje ve vědění. Děkuji.
