Například jak je možné, že někteří lidé dokážou v člověku vyvolat pocit viny bez ohledu na to, jak daleko od něj se nacházejí. Telepatie se dělí na několik typů:
- Telepatický vjem – vložení vzkazu, představy nebo slova do mysli jiného.
- Čtení myšlenek – sledování myšlenek jiného, ale bez ovlivnění jejich myšlenkového pochodu.
- Dorozumívání – rozhovor pomocí pouhé mysli.
- Ovládání myslí – myšlení jako médium k ovládání jiného. Toto je ale celý nový subjekt.
Telepatickými schopnostmi není obdařen každý, vlastně nikdo ne. Je možné, že Bůh telepatii v lidech vypnul pro jejich vlastní dobro? Je možné, že chce, aby naše vztahy byly založeny na spolupráci a lásce, místo abychom si navzájem četli myšlenky a vkládali do hlav ideje? A kdyby bylo možné vstupovat přímo do mysli druhého, jak by to potom korespondovalo se symbolismem umění; literaturou, výtvarným uměním a mluveným projevem?
Popravdě neexistuje žádný věrohodný důkaz, že myslí lze přenést myšlenky do hlavy někoho jiného. Při pokusech s telepatií se nanejvýš podařilo v někom vyvolat pocit nejistoty nebo na kratičký okamžik v mysli vyvolat představu. Nelze telepaticky někomu něco přikázat. Neexistuje ani větší množství věrohodných svědectví, že myšlenky lze číst, kopírovat nebo se s někým telepaticky běžně dorozumívat.
Když se lidí zeptáte, jakou zázračnou moc by chtěli mít, schopnost čtení myšlenek je obvykle na druhém místě hned za schopností létat jako pták. Je to tak zajímavý nápad, že je snadné si přát, aby to byla pravda. Umí-li někdo doopravdy číst myšlenky, k čemu to využije? Odstraní tím ze světa bídu, šílenství nebo terorismus? Nebo snad veřejně odhalí nějaké velké lži? Ne. A asi je to tak lepší. Telepatická moc by pravděpodobně člověku přinesla jen schopnost věci doopravdy zamotat. Mohla by vzniknout i skutečná "myšlenková policie", která by lidi vyšetřovala a zkoumala jejich myšlenky. Sci-fi a horor současně.
Někteří křesťansky zaměření pisatelé se o telepatii zajímali. Pravděpodobně nejvýznačnějším z nich byl Frank Laubach, který věřil, že modlící se člověk může sloužit jako propojovací kanál mezi Bohem a jiným člověkem. (Myslel si, že mnozí lidé úmyslně Boha v mysli blokují, takže modlící se člověk by mohl sloužit jako způsob obcházení bloku.) Chyba ale tkví v tom, že by s tím přišlo pokušení jen tak pro zábavu někomu zasílat myšlenky a potom sledovat jeho tělesné reakce. Taková manipulace s jinými by nebyla v souladu s křesťanským učením.
Potom ovšem máme také mágy, kteří na jevišti takzvaně čtou myšlenky jiných. Zde jde však bohužel jednoduše o zábavné triky, které neobsahují nic záhadného ani mystického. To je v pořádku potud, pokud nikdo nepředstírá, že jde o něco víc, ale naneštěstí málokterý z těchto aktérů přizná pravdu. Obvykle používají metodu, ve které začnou s nepřesnými a obecnými dohady, které později upřesní tím, že navrhují odpovědi nabádající lidi, aby o sobě dobrovolně odhalili informace. Potom tento proces opakují do větší hloubky, přičemž pozorně sledují reakce, aby nalezli náznaky, jak dál. Jiné způsoby "čtení" jsou závislé na pomocnících, kteří předem o lidech něco vypátrají. Je až zarážející, kolik kvalifikovaných reportérů i vědců se ještě nedokázalo dovtípit, jaký je princip takového triku.
