E.S.P. – extrasensorial perception, ego, egocentrismus, ektoplazma – biologie, elixír života, empatie, energetický fantóm člověka AV, enioanatomie, eniosugesce, enioterapie, esoterismus (esoterika), estetika, evoluce, etika, existence, exorcismus, extáze, extrasenzorická percepce a další.
E.S.P. – extrasensorial perception – viz mimosmyslové extralogické vnímání
ego – první část slov znamenajících já, má osoba; ego, česky já – filozofické a psychologické těžiště a střed jedinečné lidské osoby, jejího prožívání a sebeprožívání
egocentrismus – orientace na sebe sama; soustřednost; v dětském věku obvyklý jev, neboť dítě na úrovni svého poznání není schopno nahlížet na svět očima druhých; v dospělosti známka sociální a osobnostní nezralosti
ektoplazma
– biologie – cytoplazma umístěná těsně pod povrchem buňky;
– parapsychologie – substance, kterou vylučuje tělo některých médií v transu; tato substance v určité vzdálenosti od těla nabývá hmotnou podobu – vytváří tvary končetin, obličeje nebo osob; ektoplazma může vzniknout spontánně nebo ji lze vytvořit cíleně a lze fotografovat jí vytvořené tvary lidského těla; pokusy s vytvořením ektoplazmy se prováděly ve 20. a 30. letech dvacátého století, v současné době nejsou zveřejněny žádné informace o prováděných pokusech
elixír života – v podání alchymie je to merkuriální neboli rtuťová voda, která vznikne zkapalněním rtuti za působení kamene mudrců; nazývá se rovněž „pátým elixírem“ nebo „pitným zlatem“; připisují se mu účinky omlazení organismu, ochrany zdraví, prodlužování života a v některých případech i kříšení mrtvých
empatie – vcítění; 1. schopnost člověka vcítit se do pocitů a motivů jednání druhého; 2. ve filozofii projekce lidského já (duše) do bytostí, událostí, doby a věcí, jež může vést až ke ztotožnění se s nimi, k oživení, ke zpřítomnění či znovuprožití minulých dob, cizích osudů apod.; intuitivní komunikace mezi subjektem a objektem vedoucí k emociálnímu splynutí
energetický fantóm člověka AV – tvoří se integrálním vyzařováním všemi těly člověka leptonově-kvantových morfofunkčních struktur organismu; existence a chování fantóma nezávisí na vědomí a přání člověka, ze kterého je tvořen; chování, rozhodování a projevy fantóma jsou vědomými a nejsou nebezpečné pro člověka, společnost, přírodu, Zemi, vesmír a duchovní bytí; energetický fantóm člověka mohou tvořit všestranně a harmonicky rozvinutí lidé, kteří mají – v pozemských podmínkách života – minimálně možný objem negativní příčinně-následkové informace (karmy) a ve všech pásmech elektromagnetického spektra vybalancované holografické integrace adekvátně vyvinutých těl
energoinformační – viz informačně-energetický
enio – zkratka, předpona slov, výrazů s významem energoinformační, informačně-energetický
enioanatomie AV – obor studující stavbu jemnohmotných těl člověka jako koncentrovaný informačně-energetický výraz objektivní vesmírné reality při nepřetržité informačně-energetické vzájemné výměně těl s Vesmírem a všemi objekty Vesmíru; enioanatomie také popisuje nejen základní stavební hmoty jemnohmotných těl, ale i topografii, tvary, strukturu, funkce a význam jemnohmotných těl pro výchovu, výuku, léčení, regeneraci, rehabilitaci a rekondici člověka; umožňuje kategorizaci jemnohmotných těl, jejich struktur, funkcí a významu do přesných a jednoznačných terminologických výrazů podle objektivních vlastností jednotlivých celků a součástí
eniologie – univerzální věda o Univerzu; nový vědecký směr o informačně-energetické výměně v přírodě a společnosti; mezioborová oblast znalostí o informačně-energetické výměně, která spojuje přírodu a společnost a zabezpečuje jejích společný harmonický vývoj; je integrální vědou pro jemnou informačně-energetickou podstatu přírody
eniopsychologie AV – směr psychologie studující psychiku jako součást osobnosti, její vznik, projev a jako výsledek informačně-energetické vzájemné výměny člověka s přírodou, společností, Zemí, biosférou, Vesmírem, jejich fyzikálními a informačně-energetickými poli; všechny psychické projevy a procesy, jejich vznik a vývoj, psychické rysy osobnosti a psychické zvláštnosti lidské činnosti jsou důsledkem odpovídajícího charakteru informačně-energetické vzájemné výměny
eniopsychotrénink – expresmetoda samostatného řízení fyziko-bio-energo-informačních procesů organismu prostřednictvím zlepšené kvality spojení mezi myšlením a všemi úrovněmi vědomí; napomáhá harmonickému rozvoji osobnosti; eniopsychotrénink – autoexpresmetoda řízení bio-energo-informačního systému člověka (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
eniosugesce – myšlená slovní kladná metoda působení na bio-psychiku člověka, při níž enioprogramy, slova nebo jiné znaky, které nesou smyslovou informaci, ovlivňují průběh psycho-fyziologických procesů organismu (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
enioterapie – korekce energoinformační struktury člověka (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
esoterický, esoterní – vnitřní, skrytý, tajný; označení vědění či učení, které je určené a srozumitelné pouze zasvěcencům; vyznačuje se neběžným (nekonvenčním) obsahem, jazykem a mnohovýznamností
esoterismus (esoterika) – vnitřní, skryté (veřejnosti utajené) vědění, k němuž vede cesta přes zasvěcení, změnu mysli a života; jeho jazykem jsou zejména symboly a obrazy; nabízí pohled na skutečnost odlišný od obvyklé vědecké, filozofické a teologické interpretace, mluví o korespondencích mezi různými vrstvami a regiony skutečnosti
esoterní lékařství – léčebné metody založené na esoterním pojetí energií jako spojení makrosvěta a mikrosvěta (vesmíru a člověka) a na jednotě duše a těla; léčebný proces spočívá v obnovení energetické rovnováhy – resp. v postupech – které pomohou nemocnému vyvážit nerovnováhu léčivými silami vlastního těla; jsou dva základní směry esoterního lékařství, jeden používá léky – druhý pracuje bez léků (léčitelství – bioenergetika)
estetika – nauka o estetičnu; souhrnný pojem pro vědu o estetické činnosti člověka, který vnímá, formuje a hodnotí svět z hlediska vzájemného poměru krásy, ošklivosti a dalších estetických kategorií
etika – filozofická nauka o správném jednání; teorie morálky; hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla; na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí; rozlišuje se etika autonomní (etické zásady si stanoví sám člověk, popřípadě sama společnost) a etika heteronomní (mravní zásady a pravidla chápány jako dané z vnějšku, například Bohem); etika deskriptivní pouze popisuje mravní jednání a hodnoty, etika normativní usiluje najít a analyzovat normy lidského chování; individuální etika se zabývá morálními otázkami jednotlivce, sociální etika zkoumá mravní život různých společenství a sociálních skupin; etika profesní aplikuje obecná etická pravidla na poměry konkrétních oborů lidské činnosti (lékařství, žurnalistika apod.)
evoluce – postupný vývoj od nižšího k vyššímu bez náhlých skoků; zákonitosti historického vývoje organismů od nejjednodušších po současné druhy; nastává v generacích následujících za sebou a vycházejících z určitého společného předka, vede ke zdokonalování forem života, které vrcholí vývojem člověka jako živočišného druhu
existence – ve scholastické filozofii skutečné, reálné bytí, v protikladu k bytí pouze myšlenému; díky existenci se s nějakou věcí můžeme setkat ve vnějším světě, kdežto díky esenci či podstatě je ta věc něčím určitým, je tím, čím je; u konečného nahodilého jsoucna je třeba mezi existencí a podstatou reálně rozlišovat, neboť ne každá myslitelná podstata je nutně uskutečněna: k tomu potřebuje právě existenci; ve filozofii M. Heideggera je pojem existence omezen na člověka jako na to výjimečně jsoucí, jež má porozumění bytí, tj. rozumí samo sobě, rozumí svému „zde“ a bytí vůbec; tato existence tedy představuje vlastní přítomnost bytí; z její analýzy musí proto vycházet každé tázání po smyslu bytí
exorcismus – systém způsobů očištění od negativních sil
extáze – přenos (z řeckého ekstasis), vytržení;
– estetika – stav opojení při vnímání uměleckého díla, přírodní krásy apod.;
– filozofie – v mystice mimořádný citový stav, v němž na základě mystického zážitku přestává přirozená činnost smyslů a člověk je „vytržen ze sebe sama“; skutečné či domnělé překročení přirozených poznávacích schopností, které ruší hranici mezi subjektem a objektem a má vést k bezprostřednímu prožívání nadsmyslné reality (absolutna, božství apod.), popřípadě k ztotožnění se s touto realitou; stav extáze lze navodit pomocí mentálních cvičení, askeze, psychofarmak apod.;
– psychologie – stav mimořádného citového vzrušení, provázený zeslabenou či zcela zrušenou schopností vnímání okolí (vytržení mysli) a často končící úplným vyčerpáním; někdy vrcholné nadšení;
– parapsychologie – stav člověka, který se zdánlivě nachází v podřízenosti senzibilního světa
extrasenzorická percepce – vnímání objektivní reality prostřednictvím přijímání vnějších informací bez zdánlivého zapojení smyslových orgánů, mimosmyslové vnímání; AV – přijímání a vnímání vnějších informací objektivní reality vnějšího prostředí a vnitřních informací vnitřního prostředí organismu a jemnohmotných těl člověka za mezemi prahové citlivosti smyslových orgánů.
