Na vše je v dnešním světě potřeba povolení, ale na výchovu dětí nikoliv. Všichni si můžeme pořídit potomka, a nikdo se nás neptá, zda máme základy výchovy, zda jsme si osvojili práci s dětskou psychikou a zda umíme alespoň něco z toho, jak pracuje lidský mozek.
Je až neuvěřitelné, na co všechno lidská společnost vymyslela povolenky. Musíte mít povolení k řízení auta, k řízení lodě, ke vstupu do různých klubů a k provozování různých činností, dokonce k chytání ryb. K výchově dětí si však povolenku dává každý sám a podle toho to pak vypadá.
Lidský mozek je jeden z nejvíce učenlivých strojů. Umí se naučit mateřštinu a k tomu další dva jazyky, aniž by o tom dítě vědělo. K tomu se dále naučí tzv. emoční mateřštinu, což je soubor emočních vlastností jednice, které převezme od svých zroditelů.
Pokud by rodiče svému dítěti špatně předali svoji řeč, dítě, aniž by o tom vědělo, se nedomluví se svými kolegy ve školce. Nebude si umět říct o autíčko, poněvadž bude stále opakovat: „Přines mi čokoládu.“ Chyby v emoční mateřštině mají své následky taky. Neumíme se domluvit sami se sebou, s partnerem či s kolegy v práci. Vynucujeme si lásku a přízeň způsobem, kterému ostatní nerozumí, a divíme se, proč tomu tak je.
Základy emočního nedorozumění ale nejsou v okolí, kde žijeme, ale v našem dětství, kde jsme se emoční mateřštině neučili.
Jak tedy dětem správně předložit emoční mateřštinu?
1. Dávejte lásku bez podmínek
Dávejte dětem často najevo, že je máte bezpodmínečně rádi. Opakujte jim slovy: „Mám tě rád a jsi pro mě důležitý.” nebo „Jsem rád, že zde jsi.” apod. Rodiče dělají chybu, když lásku dávkují podmínečně. Říkají: „Když uděláš toto, budu tě mít více rád.” nebo „Tím, co děláš, můžeš ztratit moji lásku.” Dětský mozek neumí přesně rozlišovat, co svými výroky rodiče myslí. Děti jsou připraveny hluboce milovat a rodičovské výroky upravují jejich náhled na lásku.
Rada: Neučte své potomky lásce s podmínkami, ale dávejte lásku čistou a bez podmínek.
2. Dávejte bezpodmínečné přijetí
Správně předávaná emoční mateřština je plná doteků a objetí. Děti cítí, že jejich domov je místem, kde mohou být samy sebou, nejsou posuzovány a mohou dělat chyb, kolik se jim zachce. Kde jinde by se měly naučit být svobodnými než právě doma? V mnohých domácnostech tomu ale takto není. Za každou chybu přichází výsměch a přijetí je pouze za odměnu. Dokonce i dotek se může stát nepříjemným.
Rodiče, kteří vyčítají, poukazují stále na chyby či děti bijí, nemohou pak dávat pravé přijetí. Ruka, která uhodí, už hůře hladí, ústa, která proklínají, nemohou zase jen tak dávat povzbudivá slova. Na chyby a nedostatky se dá poukazovat mnohem účelněji a bezbolestně formou Domácí ústavy.
Rada: Ať se vaše děti s vámi cítí jako v peřince, plně přijaté bez jakýchkoliv podmínek. Říkejte jim často: „Chceme tě přesně takového/takovou jaký jsi/jaká jsi.”
3. Chvalte jejich výtvory
Děti jsou plné kreativní energie. Rády si hrají a vytvářejí mnoho zajímavých kombinací. Jejich mozek je v plném výkonu a nezatížený starostmi dospělých. Dáte-li jim možnost kreativně tvořit, budou s vámi v kuchyni, v garáži či na pracovišti intenzivně spolupracovat. Berte ale prosím v potaz, že jejich mozek není váš a nesnažte se jejich výtvory uzpůsobit a hodnotit podle vašeho gusta. Spíše naopak, zkuste vidět v jejich výtvorech jejich pohled na svět a povzbuzovat ho.
Velké chyby se zde páchají na maličkých a dospívajících. Místo povzbuzení je dítě kritizováno a shazováno. Je poukazováno na jeho chyby a nedostatky. V dětském mozku tak vzniká chybný pohled na tvůrčí proces a sebehodnocení a sebepřijetí, což má pak za následek snížení sebevědomí a potlačenou kreativitu.
Rada: Veškeré dětské výtvory chvalte a na nedostatky poukazujte hrou.
