Naprosto zřejmý. Vím, že mnoho lidí není schopno tyto rozdíly zaznamenat a pojmenovat a všechny pocity, které mají zařazují pod termín špatné nálady nebo naopak všechno pod deprese. Rozdíl tady ale je, a to dost značný.

Špatná nálada provází každého z nás alespoň čas od času. Přichází nečekaně bez výstrahy a někdy ani nevíme, proč ji vlastně máme. Pokud nemá konkrétní důvod, hádku apod., musíme se smířit s tím, že prostě jen tak přijde, rozhlédne se kolem a zase v klidu a tichu odejde. Pár nepříjemných okamžiků, pár hodin, možná jeden či dva dny. Zcela normální jev, který by nás neměl vyvést z rovnováhy. Prostě mě dnes nic nebaví, nikam se mi nechce, jsem sám sobě nebo sama sobě na obtíž a nejraději bych zalezl nebo zalezla do postele a nikam vůbec nechodila. Nechuť k práci, dokonce i nechuť k zábavě a ke všemu, co máme rádi.

Najednou zjistíme, že ani dohodnuté rande nás neláká, lístky do divadla nabízíme kamarádům a do kina nás nikdo nedostane ani příslibem multikina s popcornem a colou. Ležíme doma, díváme se do stropu a lehce či těžce se litujeme. V pořádku, na tyto dny i pocity má každý z nás právo, jde o normální jev a pokud nás nepostihuje moc často, prakticky o nic nejde. Berme to tak, že si naše tělo chce odpočinout, že náš organismus nechce být zatěžován zbytečnými decibely, naše oči si chtějí odpočinout od přemíry barev a vjemů, vypneme se jaksi sami a přečkáme pár hodin nebo den či dva v  nicnedělání a se špatnou náladou.

Přejme tyto okamžiku nejen svému tělu, ale i sobě jako bytosti, která není strojem, ale citlivým mechanismem fyzického těla, psychiky a duše. Užívejme si to a nevyčítejme si čas, který jsme tzv. „ promarnili „, protože jsme neudělali to nebo ono, do toho divadla se s námi někdo těšil a my jsme mu to zkazili, ty hodiny šly využít třeba učením se, smysluplnou prací atd. Nic z toho není pravda.

Vaše bytost si řekla u tuto pauzu a my musíme dávat přednost sami sobě. Poslouchat svoje tělo a svoji mysl. To jediné nás vede kupředu, to jediné z nás udělá jedince, kteří jsou spokojení a mají sebe sami rádi. Zamysleme se nad sebou…máme se opravdu rádi? Děláme to, co opravdu chceme? Dáváme přednost svým zájmům nebo se podvolujeme zájmům ostatních ? Musíme si uvědomit, že na prvním místě musíme být vždy pouze my sami. Samozřejmě tím myslím v mezích normálního chování a mantinelů, které nám život dává, stejně jako společnost, ve které žijeme. Pouze tehdy, budeme-li my spokojení, můžeme udělat spokojenými i ty kolem nás. Dopřejme si tedy i tu hloupou a nepříjemnou náladu a vězme, že bude za pár hodin či dní lépe. Není to nic, čím bychom se měli přesmíru trápit.

Příště si řekneme, co je na rozdíl od špatné nálady deprese a jak se proti ní bránit.
Autor: Iva Hédlová

REKLAMA:
loading...

Komentáře