Soustavně a systematicky se snažíme čelit mystifikaci mediálního mainstreamu, že k uchování zdraví je nezbytné polykat kila léků-jedů produkovaných farmaceutickým průmyslem. Naším záměrem je navázat nitky k záměrně „zapomenuté“ tisícileté zkušenosti předchozích generací, které věděly: Nejlepší léky často bývají ty nejjednodušší a zdánlivě obyčejné věci.
Jednou z nich je právě voda. Nyní se v zahraničním mediálním „protiproudu“ objevily zásadní, vpravdě zázračné vědecké informace.
Jak informuje dr. Joseph Mercola, dr. Gerald Pollack se svým týmem vědců na Washingtonské univerzitě objevil, že voda nejen v lidském těle funguje ve „čtvrtém skupenství“. Existence tohoto dosud nezkoumaného, ač pozoruhodně běžného skupenství vody vysvětluje řadu dosud záhadných fyzikálních jevů. Především však má zásadní důsledky pro lidské zdraví: je to skutečná „živá voda“.
Převratný objev: Čtvrté skupenství vody
Voda je zjevně jedním z nejdůležitějších faktorů pro naše zdraví – zvláště, když si uvědomíme, že naše tělo je vlastně z drtivé většiny tvořeno molekulami vody. Voda je často tou nejpodceňovanější veličinou v rovnici optimálního zdraví.
Kniha Geralda Pollacka Čtvrté skupenství vody se čte jako detektivka a současně je snadno srozumitelná i pro laiky.
Autor v ní jasně vysvětluje svou teorii čtvrtého skupenství vody, což je věc vskutku průlomová. Stručně řečeno, čtvrté skupenství je živá voda. V anglicky mluvícím prostředí se označuje jako EZ voda, což je zkratka výrazu „exclusion zone“ (zóna exkluze), která je zjednodušeně řečeno pozoruhodná tím, že má negativní elektrický náboj, díky němuž umí uchovávat energii – podobně jako baterie – a tuto energii opět uvolňovat.
Důvod, proč se čtvrté skupenství nazývá „exclusion zone“ (zóna exkluze) neboli EZ spočívá ve zjištění dr. Pollacka a jeho týmu, že toto čtvrté skupenství vytlačuje ven, mimo sebe ostatní molekuly, dokonce i ty malé. Překvapivé je, že se EZ voda v přírodě vyskytuje docela hojně – dokonce i ve většině našich buněk.
Dr. Pollack zkoumal po mnoho let lidské svaly a způsob, jakým pracují. Připadalo mu divné, že nejběžnější představy o svalové kontrakci vůbec nepočítají s vodou, přestože naše svalová tkáň obsahuje 99% vodních molekul. Jak je možné toto ignorovat? A jak by se sval mohl smršťovat, aniž by se tohoto procesu nějakým způsobem účastnila voda? Právě tyto otázky nasměrovaly jeho další zkoumání vody.
Víme o vodě všechno?
Dr. Pollack, cituje své výzkumy i další průkopníky v této oblasti bádání, říká, že voda v lidských buňkách není obyčejná voda, nýbrž cosi mnohem více strukturovaného a organizovaného.
„Začal jsem uvažovat o vodě v kontextu biologie – jestliže je voda v buňkách uspořádaná a strukturovaná, nikoli objemová jako obyčejná, běžná voda, jak se domnívá většina biochemiků a buněčných inženýrů, pak je to skutečně něco nesmírně důležitého,“ říká dr. Pollack. Ve své knize také pojednává o některých důležitých vlastnostech vody, z nichž mnohým vlastně vůbec nerozumíme. Jak například probíhá vypařování? Proč čajová konvice píská?
Přestože konvenční „vědecké moudro“ praví, že led vzniká při nula stupních Celsia, experimenty ukazují, že ve skutečnosti může voda mrznout při různých teplotách od nuly až po minus padesát stupňů Celsia. Voda totiž ve skutečnosti nemá stabilní bod mrznutí! Jiné experimenty zase ukazují, že sto stupňů Celsia také nemusí vždy být bodem varu vody. Ale to není zdaleka nejpodivnější vlastnost vody.
Tohle by voda dělat neměla
„Britský vědec Martin Chaplin dal dohromady webové stránky, na kterých uvádí seznam nejrůznějších anomálií týkajících se vody,“ říká dále dr. Pollack. „Takové věci by neměly existovat, podle toho, co o vodě víme… Čím více anomálií zjišťujeme, tím více si začínáme myslet, že o vodě nevíme něco zcela zásadního. A na to se právě snažím přijít. V naší laboratoři na Washingtonské universitě jsem za posledních deset let provedl mnoho pokusů. Ty jasně dokládají existenci dalšího skupenství vody.
Důvod, proč se čtvrté skupenství nazývá „exclusion zone“ (zóna exkluze) neboli EZ spočívá ve zjištění dr. Pollacka a jeho týmu, že toto čtvrté skupenství vytlačuje ven, mimo sebe ostatní molekuly, dokonce i ty malé. Překvapivé je, že se EZ voda v přírodě vyskytuje docela hojně – dokonce i ve většině našich buněk. Také mezibuněčné tkáně jsou vyplněny právě touto vodou.
Úplně jiná voda
Další zásadní rozdíly mezi „obyčejnou“ a EZ vodou se týkají její struktury. Běžná voda z vodovodního kohoutku je H2O, ale tato čtvrtá fáze není H2O – je to totiž H3O2 . Je také mnohem viskóznější, mnohem uspořádanější a zásaditější než běžná voda, dokonce i její optické vlastnosti jsou odlišné. Refrakční index EZ vody je přibližně o 10% vyšší než u obyčejné vody. Její hustota je také asi o 10% vyšší, kromě toho má negativní náboj (negativní elektrický potenciál).
Tato zjištění mohou být odpovědí na otázku, proč buňky lidského těla mají negativní náboj. Ačkoli se běžně tvrdí, že tento negativní náboj nějak souvisí s membránami a iontovými kanály, dr. Pollack hovoří o tom, že jeho experimenty vedly k závěru, že stejný záporný náboj má i samotný gelovitý obsah buněk, který žádnou membránu neobsahuje.
Dodává: Jsem přesvědčen, že tento záporný potenciál dodává buňkám voda, protože EZ voda má negativní náboj. Totéž platí o gelu – EZ voda dodává gelu negativní náboj. Myslím si, že buňky jsou negativně nabité proto, že voda v nich je převážně EZ voda, nikoli neutrální H2O.“
„Přechodové skupenství“: Voda, v níž je světlo
Jedno z největších překvapení je, že klíčovou ingrediencí k vytvoření EZ vody je světlo, to jest elektromagnetická energie, ať už v podobě viditelného světla, ultrafialových (UV) nebo infračervených vlnových délek zvíci přibližně tři mikrometry, které je všude kolem nás.
EZ voda může vznikat na jakémkoli hydrolipickém či hydrofilním povrchu, když je k dispozici infračervené světlo. Infračervené světlo ukládá jednu vrstvu EZ vody na druhou, a takto může poskládat miliony molekulárních vrstev. Takhle to probíhá v přírodě. Led například nevzniká z obyčejné H2O – nejprve vznikne EZ voda a teprve z ní led. A když led rozpustíte, nejprve vznikne EZ voda a pak teprve obyčejná voda. EZ voda je tedy jakousi přechodovou fází.
„Roztáté ledovce jsou dokonalý způsob získávání EZ vody. A spousta lidí ví, že tato voda je skutečně vynikající pro zdraví,“ dodává dr. Pollack.
Fyzikálně měřitelná posvátnost
Testováním vzorků vody s pomocí spektrometru pro UV a viditelnou oblast, který měří absorpci světla při různých vlnových délkách, dr. Pollack zjistil, že v oblasti 270 nanometrů, těsně za hranicí viditelného rozsahu, EZ voda skutečně absorbuje světlo. Čím více světla voda absorbuje, tím více EZ vody je ve vzorku obsaženo. Zdá se také, že EZ voda je poměrně stabilní. To znamená, že dokáže udržet strukturu, dokonce i když ji nějakou dobu necháte být.
Dr. Pollack měřil vzorky vody z řeky Gangy a z Lourd, tyto vzorky vykazovaly časté „špičky“ v oblasti 270 nanometrů, což naznačuje, že tyto „posvátné vody“ mají vysoký obsah EZ vody.
Podle dr. Pollacka existují přesvědčivé důkazy, že EZ voda může skutečně zachránit život či pomoci udržet jeho kvalitu.
Proč nám dělá dobře sauna a sluníčko?
Zahřívání vlastně vodě dodáváte infračervenou energii. Dr. Pollack zjistil, že když působíte na prostředí obsahující vodu infračervenými vlnami, EZ vody přibývá. Důsledky tohoto objevu jsou zcela zásadní – představte si například, jak vašemu zdraví prospěje posezení v infračervené sauně!
Důvodem, proč se po infračervené sauně cítíte tak dobře, je mimo jiné právě skutečnost, že vašimi buňkami prostoupilo infračervené záření, které vytváří a ukládá EZ vodu. Totéž platí pro světelnou terapii, čas strávený na sluníčku a laserovou terapii.
„Existují různé druhy světelných terapií, které užívají různé vlnové délky. Zjistili jsme, že všechny vlnové délky světla – a některé obzvláště – dokonce i chabé světlo, vytvářejí EZ vodu. Jestliže je EZ voda životně důležitá pro zdraví našich buněk, což je podle mého názoru jasné, tyto terapie mají jasný fyzikálně-chemický základ,“ vysvětluje dr. Pollack.
Biologické záhady objasněny
EZ voda také objasňuje různé biologické záhady. Dr. Pollack například popisuje další fantastické zjištění, které nám umožňuje lépe pochopit, proč něco tak jednoduchého jako vystavení těla slunečním paprskům může prospívat našemu zdraví:
„Zjistili jsme, že když umístíme jednoduchou trubičku, například stéblo, vyrobenou z hydrofilního materiálu, do vody… voda bude proudit trubičkou vysokou rychlostí. K tomu dochází zcela spontánně. Ale nemělo by se to dít spontánně! Obecně vžitá představa je, že když chcete prolít nějakou tekutinu rourou nebo trubkou, musíte to udělat pod tlakem. Tady ale žádný tlak není. Žádný rozdíl v tlaku na vstupu a výstupu. Přesto tekutina spontánně proudí a udržuje se v pohybu. Nedávno jsme zjistili, že když ještě přidáme světlo, proudění bude rychlejší. To znamená, že světlo má speciální účinek, zejména ultrafialové světlo, ale ostatní vlnové délky také. Domníváme se, že zde působí „zóny exkluze“ (EZ) – uvnitř trubičky je maličký prstenec zóny exkluze, a uvnitř tohoto prstence je oblast plná protonů… Zdá se, že zóna exkluze a tlak těchto protonů pohánějí proud.“
A teď aplikujme tyto mechanismy na lidské tělo. Naše kapiláry neustále dostávají zářivou energii z vnějšího prostředí. Energie také přichází z vnitřního prostředí těla, protože metabolické procesy neustále generují teplo čili infračervené vlnění. Takže otázka zní, je možné, že proudění krve kapilárami je automaticky podporováno vystavováním těla světlu? Zdá se, že tomu tak opravdu je…
„Tohle je velmi důležité, protože kapiláry jsou velká záhada,“ říká dr. Pollack. Jsou příliš malé. Některé kapiláry mají menší průměr než je velikost červených krvinek, které jimi procházejí. Žádný inženýr by nikdy nepoužil trubku, která je menší než materiál, který má touto trubkou procházet. Ale příroda to evidentně udělala… To ovšem znamená, že se zde musí překonávat velký odpor. Potřebujete něco, co červené krvinky kapilárami protlačí … jedna možnost je, že proud v kapilárách je poháněn touto zářivou energií… Začínáme to ověřovat pokusy… Je možné, že lidskému kardiovaskulárnímu systému pomáhá zářivá energie, stejně tak, jako se to děje v trubičkách ve vodě.“
Více kyslíku
EZ voda v našem těle je rovněž zásadní pro hyperbarickou medicínu, která také dobře hojí zranění. V tomto případě jsou tkáně vystaveny kyslíku pod tlakem.
„Výsledky se dostavují. Domníváme se, že rozumíme mechanismu, proč hyperbarický kyslík je tak efektivní při hojení zranění… EZ voda má také vyšší hustotu než voda k vodovodního kohoutku. Když vezmete H2O a vystavíte ji tlaku, měli byste dostat H3O2 , protože struktura EZ je hustší než H2O. Vyzkoušeli jsme to experimentálně a zjistili jsme, že je tomu opravdu tak – když vystavíte H2O tlaku, dostanete H3O2.“
Totéž platí i pro kyslík. EZ má také více kyslíku než H2O a naopak – když zvýšíte obsah kyslíku, dostanete více EZ vody. Hyperbarická léčba tedy vytváří EZ vodu v lidském těle, zejména v poškozených oblastech, kde je jí nejvíce zapotřebí.
Stačí pořádně zamíchat
Dr. Pollack zjistil, že když ve sklenici vody vyvoláte vířivý pohyb, jinak řečeno přivedete do ní více energie, zvýšíte množství EZ. Podle tohoto badatele může jakákoli energie vložená do vody vytvořit EZ vodu nebo navýšit její množství.
„Zkoumali jsme akustickou energii, které zřejmě také vyvolává jisté změny ve vodě. Zatím nevíme jistě jaké. Víření přivádí do vody ohromnou energii. V Evropě je v současné době několik skupin vědců, kteří tento fenomén studují.“
Jak bylo již řečeno, EZ voda je zásaditá a nese negativní elektrický náboj. Udržení alkalicity a negativního náboje je, jak se zdá, zásadně důležité pro optimální stav zdraví. Pitnou vodu je možno optimalizovat mnoha způsoby, tím že do ní například přivedete světelnou energii nebo fyzikální energii danou vířením, což je snadno proveditelné s pomocí magnetů. Obracením směru víru po několika vteřinách může vytvořit ještě více energie. Je jasné, že další výzkum v této oblasti je nezbytný, v současné době už na některých otázkách výzkumníci pracují.
Přírodní zdroje zdraví: „supervoda“, pobyt v přírodě a slunce
Pokud jde o přírodní zdroje EZ vody k pití, ideálním zdrojem je ledovcová voda. Ta je ovšem naneštěstí pro většinu lidí nedostupná. Dalším dobrým zdrojem je voda z hlubinných vrtů, například voda z hlubokých pramenů – čím hlubší, tím lépe, protože EZ voda vzniká pod tlakem. Přírodní pramenitá voda je další skvělý zdroj „supervody“.
Kromě optimalizace pitné vody můžete také generovat ve svém těle nadbytek elektronů, neboli podpořit negativní náboj svého těla tím, že se uzemníte – čili spojíte se Zemí, která má také negativní náboj, a umožníte elektronům (částicím s negativním nábojem), aby přes chodidla vstoupily do vašeho těla.
Ukazuje se totiž, že uzemnění má významné pozitivní účinky na lidské zdraví. V jistém smyslu jsou naše buňky malými bateriemi, které se přirozeně dobíjejí, když trávíme čas v přírodě, ať už je slunečno nebo zataženo. Chodit bosky v přírodě je obzvláště prospěšné – protože se přímo spojujeme se Zemí a přijímáme od ní negativní náboj.
Článek je přeložen ze stránek http://www.josephmercola.com.
