AdventChápání Adventu v jeho původním významu důležité části církevního roku již z našich myslí téměř vymizelo. Přestože si mnozí z nás na původní náplň adventního období nevzpomenou, přetrvává v naší kultuře řada adventních zvyků, symbolů a svátků, které nám přinášejí okamžiky plné radosti. Mnohé z nich se staly nedílnou součástí předvánočních příprav, aniž bychom si uvědomovali jejich původ.

Co je vlastně Advent? Adventem se v křesťanství nazývá přípravná doba, která předchází vánočním svátkům a začíná čtyři neděle před Vánocemi. Je to období plné shonu, ale především čas, kdy se každý snaží zútulnit svůj domov vánoční výzdobou.

Adventní věnec

Nedílnou součástí vánočního stolu je adventní věnec. Zdobení adventního věnce patří k relativně mladým, přesto velmi oblíbeným vánočním zvykům. Nejstarší písemně doložená zpráva o adventním věnci pochází z roku 1838 z bohatého přístavního města Hamburku. Místní teolog tehdy nade dveře sirotčince pověsil na počátku adventu velký věnec vyřezávaný ze dřeva. Každý den na něj upevnil jednu zapálenou svíci. Pod věncem stála pokladnička, do které mohli lidé házet vánoční milodary pro opuštěné děti. Odtud se tento zvyk rozšířil i do dalších zemí.

Za hranice německy hovořících zemí však pronikl až mezi dvěma světovými válkami. To už se věnce nezhotovovaly jen ze dřeva, ale také ze zelených větviček jehličnanů, šišek, jeřabinových proutků a dalších přírodních materiálů. Adventní věnec má čtyři svíčky, každou adventní neděli se jedna z nich zapálí.

0x01 graphic

Jesličky

Mnozí z nás si nedovedou představit předvánoční dobu bez jesliček. Tradici stavění jesliček založil roku 1223 světec František z Assisi. Přivedla ho k tomu myšlenka vytvoření trojrozměrného obrazu události, která se kdysi odehrála v betlémském chlévě. Postavičky v betlémech se v průběhu vánočních svátků měnily, přidávaly a odebíraly. Jezulátko se do jesliček kladlo až o svátku Narození Páně. Nad jesličkami rozpínal křídla anděl a pastýři spěchali s dary k Jezulátku. Betlémové figurky byly nejčastěji vyřezávány ze dřeva zdobeného barvou nebo lakem. Zhotovovaly se však i z vosku, často kombinovaného s dřevem a látkou. Zvláště v baroku byly figurky zlaceny a zdobeny drahými kameny. Chudí si postavičky vyráběli z těsta, chleba nebo hlinkové masy. Figurkám se navlékaly šaty z látky nebo z papíru prosyceného klihovou vodou a sádrou. Dvourozměrné postavičky se zhotovovaly i z papíru nebo se malovaly na dřevěné desky, plech či lepenku. Skutečnou raritou jsou postavičky vyráběné z barevné skloviny. Zpočátku byly jesličky vystavovány výhradně v chrámových interiérech. Do světského prostředí se poprvé dostaly roku 1567 v Itálii.

Do Čech se první chrámové jesličky dostaly v roce 1560 spolu s jezuity. Časem kostelní jesličky zabíraly plochu celého hlavního oltáře a dozdobovaly se chvojím. Menší a mnohem chudší jesličky nosila ve vánočním období dvojice kněží od vesnice k vesnici. V jesličkách se v průběhu vánočního období měnily jednotlivé figurky i jejich rozestavení. Některé figurky byly dokonce pohyblivé. Postupně se na jejich budování podíleli architekti, kostelní malíři a freskanti, kteří vytvářeli honosnou figurální scénu. Postupně se jesličky začaly šířit do venkovských chalup a městských domácností, a to v době josefínských reforem, kdy bylo zakázáno vystavovat je v kostelech. Lidé si jesličky postupně začali vyrábět sami, a tak vznikla tradice tzv. lidových jesliček. Jen málokterému lidovému betlémáři se podařilo vidět Svatou zemi na vlastní oči, a tak jejich betlémy nejvíce připomínaly rodnou ves nebo městečko. Svými mechanickými betlémy se daleko za českými hranicemi proslavilo město Jindřichův Hradec, centrum výroby mechanizovaných betlémů. Největším a nejznámějším z nich je bezpochyby pohyblivý betlém Tomáše Krýzy. Betlém má 1756 figurek a je vystaven v jindřichohradeckém muzeu. Dalšími proslulými jestličkami je třebechovický betlém v Třebechovicích pod Orebem, který čítá 1200 figurek.

Jedněmi z nejhorlivějších betlémářů u nás byli tkalci a soukeníci z chudých horských chalup, kde vyráběli prosté jesličky ze dřeva a papíru. Našly se tu i mechanické betlémy se zabudovanými hracími strojky. Jejich instalace začínala již dlouho před začátkem vánočních svátků, kdy betlémář snášel postavičky a domečky z půdy do světnice, opravoval je a předělával. Tam, kde nebylo místo k stavění velkého betlému, se před Vánocemi mezi okenní tabulky nastlal mech a postavilo několik figurek oveček. O Vánocích se k nim přidaly postavičky Panny Marie, Josefa a Jezulátka, někdy osel s volem.

Dnes jsou oblíbené zejména jesličkové archy s namalovanými postavičkami. K nejoblíbenějším patří archy Mikoláše Alše a Josefa Lady.

Jmelí

Tato stále zelená rostlina parazitující na stromech byla odedávna předmětem pohanských obřadů. Roste na listnatých stromech, na hrušních, jabloních a javorech. Bylo symbolem života a ochranným talismanem. Jmelí se přikládala moc vyvolat nebo udržet svazek mezi dvěma osobami opačného pohlaví. Dnes je jmelí snad nejznámější vánoční rostlinou. Lidé věří, že když hlava rodiny pověsí jmelí na Štědrý den ráno nad sváteční tabuli, přinese jmelí do domu štěstí. Traduje se, že jmelí splní každému stolovníkovi jedno přání, pokud ho zašeptá do plamínku první zapálené svíčky na vánočním stromečku. Z Anglie pochází zvyk, že muž může políbit každou dívku a ženu, kterou zastihne stojící pod zavěšeným jmelím. Po každém polibku však musí pár společně utrhnout z větvičky jednu bílou bobulku. Poslední bobulka se nechává na jmelí až do příštích Vánoc, aby z domu neodešla láska.

Stromeček

Dnes si jen těžko dovedeme představit Vánoce bez ozdobeného stromečku. Zelený stromek ověšený ozdobami, řetězy a čokoládovými figurkami je nedílnou součástí Vánoc. Odkud se ale vůbec vánoční stromeček vzal? Podle jedné z legend vděčí vánoční stromek za svůj vznik opatu Kolumbánovi z Luxeuilu a Bobbia, který žil v 6. století.

Vánoční stromeček to ale neměl se získáváním lidských srdcí snadné. Katolická církev považovala jeho zdobení za pohanský zvyk a krutě ho pronásledovala. Až na konci 16. století se s ním smířila. Tento zvyk se rozšířil z Alsaska. Postupně začaly vánoční stromky zdobit o Štědrém dnu kostely a kněží pod ně stavěli jesličky. Do šlechtických rodin stromečky pronikly v polovině 17. století, ale byly spíše raritou než běžnou součástí vánočních svátků. Nejstarší písemně doložený stromeček se rozzářil v soukromém domě ve Štrasburku v roce 1642. K nejkrásněji ozdobeným stromečkům bezesporu patřily stromečky německé a anglické.

Do Čech pronikla tradice zdobení vánočního stromečku na počátku 19. století. Poprvé ho prý v Praze vystrojil pro své přátele ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich v roce 1812. Nový zvyk se však rozšiřoval jen pozvolna. K dostání byly z Německa dovezené stromečky vyřezané z tenkých prkének nebo kartonu, ale na odbyt moc nešly. Opravdové stromečky se zdobily jen v bohatých rodinách.

Na český venkov pronikaly stromečky z měst pomaleji. Před první světovou válkou většina rodin na venkově neměla vlastní vánoční stromeček. Také ve městech se v chudších domech místo drahého stromku do kouta světnice zavěšovala jen ozdobená smrková nebo jedlová větev.

Jedním z nejslavnějších českých vánočních stromů je bezpochyby smrk z Beskyd, který se o Vánocích v roce 1999 vydal na dlouhou cestu za papežem Janem Pavlem II. do Vatikánu. O stromeček papež jednotlivé státy nežádá, samy se musí ucházet o čest mít svůj strom o Vánocích ve Svatém městě. Česká biskupská konference nabídla papeži vánoční strom v roce 1996 a Státní sekretariát Vatikánu dar přijal. Ve zvláště vypraveném vlaku spolu se smrkem cestovalo dalších 25 menších stromečků určených pro výzdobu soukromého bytu papeže a další přední činitele Vatikánu. Strom krášlilo 350 slaměných ozdob a na vrcholku se tyčila osmicípá slaměná hvězda. Ostatní stromečky se pyšnily ozdobami z perníku, skla a keramiky.

Autor: Lucie Trojanová

 
REKLAMA:
loading...

Komentáře