Zahořklost je všeobecně rozšířeným a nebezpečným citovým postojem. My všichni v sobě občas uchováváme různé typy těchto pohnutí. Lze to charakterizovat jako určitý pokus ospravedlňovat vlastní selhání. Neustálá ublíženost se však zaměřuje do nitra, kde se rozrůstá v sebelítost, k jejíž utlumení je potřeba nepřetržitý soucit a pomocná ruka svých bližních. Takoví lidé se domnívají, že ostatní se musejí bez ohledu na své povinnosti a problémy starat o jejich – hlavně citové – blaho. Očekávají nikdy nekončící vděk i za malé úsluhy, které druhým kdysi dávno prokázali. Pokud "dlužníci" poleví ve své pozornosti, mohou si být jisti, že budou muset čelit zklamání a zahořklosti "zanedbávaných".
Chorobná přecitlivělost vede snadno k sebelítosti – ta je především způsobena zraněnými city. Taková ublíženost vede pak k zahořklosti, z níž se vyvine prudký hněv, nenávist či pomstichtivost.
Rozeberme si tedy, jak se můžeme bránit ublíženosti i trvalejší zahořklosti. Co takovou ublíženost drží při životě?
Měli bychom vědět toto: ublíženost je vždy obranná reakce na skutečnou či domnělou urážku naší tolik ceněné sebeúcty, na uskutečněný či očekávaný útok na naši osobu, rodinu, přátelé či na naše vlastnictví.
Tak tedy radím:
1. Ignorujte urážku!
Co Vám pomůže upínat se na nějaký bolestný zážitek a znovu a znovu si vybavovat, co se stalo? Měli byste zapomenout na to, co beztak nemůžete změnit.
Já vím, snadno se to řekne ( pokud patříte k citlivým lidem, je tato námitka zčásti oprávněná ). A myslíte si, že se opravdu tohle nedá ve Vašem případě změnit? Ale dá, jen se musí chtít! S tím souvisí i další má rada:
2. Opatřte si tlustší kůži!
Nenechte se ničím a nikým urážet ani ponižovat! Ignorujte prostě vše, co by k tomu mohlo směřovat. Máte v sobě zabudovaný "termostat", který Váš organismus udržuje při stálé teplotě 37°C , a je jedno, zda je venku pod nulou či je tropické vedro. Vtiskněte svému podvědomí představu podobně fungujícícího "emocionálního termostatu", který udržuje Vaše city v příjemné, stejné teplotě, i když třeba na Vás dopadá studená sprcha neúcty nebo vroucí olej zuřivosti. Zůstaňte lhostejní a nezlomní. Nedělejte z kdejakého krtince hned velehoru. Nebuďte hned hluboce uraženi, když Vám někdo nevzdá "povinnou úctu".
Nezapomeňte! Vaše ublíženost nezraní toho, kdo Vás urazil, nýbrž jen a jen Vás. A proč byste se měli zraňovat, že?
Neberte se příliš vážně a už vůbec nerespektujte druhé, když Vás chtějí rozzlobit nebo vyprovokovat. Myslete okamžitě na něco jiného.
Jsou však i hluboce zakořeněné komplexy zahořklosti, co s nimi?
Velmi důležité je, abyste se dokázali vcítit do situace těch, kteří Vás chtějí urazit. Třeba mají oprávněné důvody ( nebo si to alespoň myslí ) k chování, jež my pociťujeme jako urážlivé. Jsem si docela jista, že i Vy, pokud se budete poctivě pídit po tom, proč Vás druzí urážejí, zjistíte, že ve většině případů jste byli impulzem k nepřátelskému postoji svých "odpůrců" vy sami. Jestliže tomu ale tak je, pak to samozřejmě znamená, že ve většině případů nemáte nejmenší důvod k ublíženosti. Změňte tedy svůj postoj! Pokud jste svým jednáním někoho urazili a tím vyvolali jeho protiútok, měli byste vzít svou urážku zpět a dotyčnému se omluvit! Necháte-li věci volný průběh, bude se Váš partner chovat i nadále nepřátelsky a koloběh nikdy neskončí.
Původci nedopatření, nedorozumění či hrubostí se jich nedopouštějí úmyslně. Lze to vysvětlit tím, že každý člověk vězí až po uši ve vlastních problémech a sleduje své vlastní cíle – stejně jako Vy. Mnozí lidé se cítí dotčeni už tehdy, když je někdo nepozdraví nebo je pozdraví "málo srdečně". To je samozřejmě nesmysl, protože se většinou jedná o omyl či přehlédnutí. Avšak i tehdy, pokud Vás zcela záměrně přehlíží, nemáte důvod se cítit uraženi, škodíte jen sami sobě. Jako přitažlivá osobnost si přeci můžete zvolit, s kým se budete stýkat a utvářet si společenský život zcela podle svých představ. Na druhé straně byste se – pokud se cítíte být přehlíženi – neměli brát vážně a už vůbec byste měli pominout toho, kdo urazil Vaši sebeúctu. Možná k tomu došlo zcela náhodou. Snažte se vše, co se Vám nepříjemného přihodí, vidět v souvislosti s problémy, cíly a osobním postojem svých protějšků. Zjistíte, že mají ze svého hlediska určité oprávnění – nebo si to alespoň myslí – chovají-li se k Vám tak, že to pociťujete jako ponižující.
Pokuste se, prosím, nad tím, co jsem se zde snažila vysvětlit, zamyslet a pokuste se mými radami řídit.
Uvidíte, že se Vám bude žít mnohem příjemněji!
