Nejedná se o žádné zázraky, jen běžný život, který může být někdy i krásný.
"V neděli jsem měl domluvenou exkurzi po naší železniční stanici. Jednalo se o studenty gymnázia. Čas byl dohodnut mezi 11.00 a 11.30., počasí příšerné, lilo jako z konve. Dvakrát jsem požádal o sluníčko a ono nic. Jenže děti přišly trošku později, až v 11.40, prošli jsme osobní nádraží, došli k přistavenému vláčku a ono stále pršelo. Vyrazili jsme na vjezdové nádraží, je to asi 3 km.
A představte si, když jsme zastavili a vystupovali z vláčku, rozhrnuly se mraky a začalo svítit sluníčko. Já byl z toho úplně vedle, v duchu jsem se rozplakal dojetím. To snad není možné. Po exkurzi na seřaďovacím nádraží jsme pokračovali na ústřední stavědlo a pěšky do osobního nádraží. Celou dobu svítilo slunce. A když jsem kolem 13.30 dorazil domů, zase se zatáhlo a poprchalo. Tento banální zážitek mě dostal na druhý, šťastný břeh mé momentální problémové řeky. Vše se otočilo, projasnilo a já mám krásný pocit na srdci."
Druhý příběh je ještě zajímavější: "Ve středu cestou na andělský seminář se mi z batohu ztratila peněženka a já přemýšlela, zda se vrátit nebo pokračovat v cestě. Byla to výzva a já ji vnímala jako zkoušku. Myslíš to s námi vážně, skutečně se chceš spojit s naší energií nebo couvneš? Napadaly mě tyto myšlenky a já v cestě pokračovala. Po návratu domů mě čekalo příjemné překvapení. Během zasvěcení byla u nás doma policie – čas tomu odpovídá – a donesli peněženku – i s penězi!!! Prý ji někdo hodil do odpadkového koše. Chtěli se mnou mluvit, ale protože jsem měla vypnuté telefony a ztrátu jsem nikomu neoznámila, tak si mysleli, že se mi něco stalo a zmobilizovali celou rodinu. Naštěstí byl seminář jen jednodenní, proto nestihli vyhlásit celostátní pátrání …
Ovšem tento příběh s peněženkou nekončí u mě. Před tím se ještě udály věci … V pondělí mi kolegyně, která mi půjčila peníze v době, kdy mi manžel zablokoval kartu a zrušil přístupová práva k účtu, volala, jestli v práci nenechala peněženku. Samozřejmě, že tam nebyla. Můj vedoucí se jí v poledne, když kouřila, ptal, jestli je to její oběd. Jen si povzdychla a řekla , že ano, že je bez peněženky. No a vedoucí jí uklidnil, že ať si z toho nic nedělá, že mu ji taky asi někdo vzal a že v ní měl 13 000 Kč. Nevím jestli jí to pomohlo, ale byla klidnější.
V tu středu jí přišel dopis, že se má zastavit v jedné lékárně, že tam pro ni mají něco pěkného. Dostala se tam až za několik dní. Dali jí peněženku i s penězi! Tak jsem se zeptala vedoucího, jak dopadl on. Představte si, že jí ve středu našel v batohu, ve kterém ji předtím hledal a před námi z něj vyskládal všechny věci a prostě tam ta peněženka nebyla.
Navíc se ve středu našel důvod k propuštění zaměstnance, se kterým jsme nebyli spokojeni. Představte si, že si půjčoval peníze od klientů a to ve velkém. Tak hned ve čtvrtek jsme mu sepsali papír, na kterém byli částky, které si popůjčoval a nechali jsme ho vybrat mimořádnou zálohu, ze které jsme vzali peníze pro ty, které vlastně ošidil. Takže to dopadlo víc než dobře."
Zapsala Iva Janíčková
