Obyvatelé Atlantidy čerpali znalosti ze zkušeností, které lidé nashromáždili během tisíců let výzkumu fungování vesmíru a procesu, kterému říkáme život. Studiem konstelací planet zjistili, že lidstvo žije v jednotě mezi nebem a zemí, že hvězdy a slunce ovlivňují období, cykly a rytmy na Zemi.
Moudří kněží ze školy Naacal v Atlanditě objevili, že se naše planeta nacházela v posledním stádiu jednoho ze svých cyklů. Marně varovali ostatní, že brzy přijde katastrofa, která zničí struktury, jež organizovaly život člověka.
Kněží samotní tedy postavili několik lodí (archa Noemova), které utěsnili ze všech stran a pomocí elektromagnetických polí se je snažili chránit před silami, které by dokázaly prostoupit a rozpustit konstrukci lodi. Pod vedením nejvyššího kněze Chiquiteta Arelicha Vomalita se nalodili se svými rodinami, nástroji a zvířaty a vyrazili směrem na východ od Atlantidy.
Země se otřásla, rozpustily se ledovce a voda z nich zaplavila kontinenty a smazala téměř všechny stopy po jejich civilizaci. K potopě došlo kolem roku 10.900 př.n.l., kdy sluneční soustava vstupovala do souhvězdí Lva. Ve všech svatých knihách je o této potopě zmínka. Když se situace uklidnila, přistáli kněží se svými loděmi uprostřed zemského povrchu, kde se podle nich spojovaly všechny magnetické síly. Doufali, že se jim podaří využít tyto sily k poznání a tak postavili pyramidy, které odrážely, koncentrovaly a přeměňovaly vibrace planety v energii.
Jejich duševní výše je vedla k přesvědčení, ze rozvoj lidstva není založen na materiálním blahobytu, ale spíše na získání vnitřního klidu a harmonie. Kněží viděli velkou potopu jako příležitost pro lidstvo vydat se k vyššímu cíli a během nového cyklu rozvinout novou společnost, jež by se soustředila na duševní zdokonalování.
Život vnímali jako Bohem stanovený proces, během něhož člověk prochází reinkarnacemi a úspěšně se zdokonaluje a postupuje v hierarchii vesmíru. Duše člověka se vtělí do těla a prochází s ním zkušenostmi, které jí mají pomoci získat moudrost a porozumění. Utrpení nám dovoluje poznat štěstí. Úzkost nás učí rozumět míru. Musíme prožít mnoho životů a porovnávat oba extrémy, než dojdeme k závěru, ze skutečnost existuje jen uprostřed všeho, v neutralitě lásky. Prostřednictvím reinkarnací se člověk krůček za krůčkem vzdělává a učí se respektovat ostatní živé a chápat, že všechno má svou funkci a všechny okolnosti, i ty nejtěžší, jsou pro něj přínosem vedoucím k duchovní dokonalosti. Život za životem se člověk zdokonaluje. Má více informací, získává klid a harmonii, má více životní energie, proměňuje se v tolerantní a respektující bytost, která získává přístup k větší moci.
Tento vzdělávací proces trvá každé duši celý jeden kosmický cyklus, dvanáct stádií zvěrokruhu. Sluneční soustavu průběžně ovlivňuje 12 konstelaci hvězd. Během 25.920 let (což je kosmický cyklus = kosmický rok) se člověk reinkarnuje do zhruba 700 různých těl, čekají ho různá místa, časy, okolnosti, podmínky a osobnosti. V každém životě se naučí něčemu novému. Při každém zrození ho ovlivňují rozdílné síly, jez vyzařují z hvězd.
Kněží znali vztah mezi jednotlivými cykly vesmíru a vzdělávacím procesem lidstva prostřednictvím reinkarnací a tak svoje plány řídili podle hvězd. Střídáni období zvěrokruhu neboli konstelací určovala délku každé fáze odhalování.
Lidé si pomalu začali uvědomovat, že existuje jen jeden Bůh a že v každé fázi svého tvoření vesmíru a člověka, získává jiné vlastnosti a dostává jiná jména.
Učenci založili ŠKOLU MYSTÉRIÍ, aby své znalosti mohli předávat dál.
