Chci být volný ale má pouta jsou přetržena.
Délka kroku není pochopitelně náhodná a dokáže nám nabídnout mnohé informace, například o tom, zda jsme spíše bojácní, anebo typem bohéma. Jak na tom aktuálně jsme, dokáže přesvědčivě naznačit již krátké cvičení.
Určete si dráhu, řekněme tak do čtyř metrů, a svým tempem se projděte s cílem pozorovat délku svého kroku. Sledujte vždy tu nohu, která je nesena, tu, která v daném okamžiku nemá zodpovědnost za vaši stabilitu. Až určenou dráhu několikrát projdete, všimněte si, jaká dělka nesení nohy ve vašem kroku je běžná, a pak začněte experimentovat.
Nejprve fázi nesení prodlužte, trochu, pak více. Všimněte si, „ co to dělá „ s druhou nohou, tou, která zajišťuje stabilitu, drží vás, dává vám jistotu.
Poznáte, že čím je krok delší, tím větší je nápor na vaši jistotu, tím více zatěžujete svou patu, svou stabilitu. Pravděpodobně tak dojdete k náhledu, že prodlužovat fázi nesení, „odvaz jedné nohy „, znamená zvýšenou zátěž pro nohu druhou. A v životě – čím větší „ úlet „ si dovolíte, tím více zatěžujete sebejistotu.
A to hlavní – vyzkoušejte si pak, jaký je dopad, co pro vás, jako pro celek, znamená, když jedna vaše část „ ulítne „. Poznáte to podle prožitků při „ dopadu „. Zjistíte, že čím delší je úlet, tím tvrdší je dopad. A že maximálně prodlužovat onu fázi nesení, tedy žít „ úletově „, znamená do slova a do písmene koledovat si o úraz.
Fyzický, pokud budete prodlužovat fázi nesení nohy, společenský, pokud fáze nesení bude například prodloužený mejdan se známými. Na vlastní kůži si prožijete, že se všechno vyvažuje, nic není jen tak.
Nyní naopak vyzkoušejte fázi nesení uvolněné nohy zkracovat. Čím bude váš krok kratší, tím častěji budete v pozici „ stability „. Váš krok bude kratší, za časovou jednotku ujdete méně. A navíc, udělat menší krok, znamená nezvedat nohu tak vysoko, spíše ji „ až táhnout po koberci „. Pokud ji budete zvedat málo, zvyšuje se riziko v tom, že snadněji můžete klopýtnout.
V životě je to stejné. Lidé, kteří mají tendenci spíš k bohémskému životnímu stylu, svůj krok „ prodlužují „ a skutečně mají šanci více poznat. Avšak za cenu rizika úrazu.
Naopak lidé, kteří mají krok drobný, „ nohy málo zvedají „, se ocitají v rolích věčných smolařů. Jsou sice o něco více a častěji v „ jistotě „, avšak zarazí je kdejaká maličkost, zdá se, že je potkává mnohem více problémů. A navíc, větší kontrola „ kroků „ jim nedovolí jít více od sebe, ze svých jistot, získat větší poznání.
Pokud si v tomto cvičení projdete všechny alternativy, vraťte se ke svému běžnému kroku, jeho délce a dynamice. Jste však bohatší. Máte za sebou prožitek, vnitřní moudrost, která vám dokáže pomoci v rozhodování o činnostech, a možná o celém životním stylu.
Iva Hédlová z knihy: Meditace chůzí – Jan Svoboda
Foto: www.chinadaily.com.cn
