Nechme stranou strašení světových odborníků placených farmaceutickou loby a povězme si základní fakta o H5N1, jak se lidé mají doopravdy zachovat a obecně, co vůbec je „chřipka“.
(Poznámka: Text v následujících odstavcích by neměl být vykládán či chápán jako lékařské rady. Jsou to pouze základní informace vyplývající z lidských zkušeností, vybrané z rozumných zdrojů.)
Co je chřipka?
Chřipka je nakažlivá nemoc způsobená RNA virem z rodiny Orthomyxoviridae.
Existují tři základní typy chřipkových virů:
A – napadá ptáky a savce
B – lidi
C – lidi a prasata
Typ A má schopnost vysoké mutageny a rekombinace. Typy B a C mají méně mutací a člověk s neoslabeným imunitním systémem jimi onemocní jedenkrát za život.
Chřipkové viry typu A mohou být dál klasifikovány podle virových kapsidových proteinů – hemaglutinin (zkratka HA nebo H) a neuraminidáze (zkratka NA nebo N), které jsou základní pro životní cyklus viru. 15 podtypů H a 9 podtypů N bylo identifikováno pro chřipkový vir typu A. Jen 1 podtyp H a 1 podtyp N byly identifikovány pro chřipkový vir typu B. V současnosti jsou nejrozšířenější antigenové varianty chřipkového viru typu A variace H1N1 a H3N2.
„Chřipka“ je virová infekce s relativně krátkým průběhem, během nějž svým obětem působí potíže ve formě několika nepříliš významných efektů (zimnice, vysoké horečky, únava a bolesti kloubů a hlavy, bolesti v krku a mukózní záněty). Tyto běžné „chřipkové“ stavy sice mohou zapříčinit, že se někdo „cítí jako na umření“, ale samotný chřipkový virus zpravidla člověka ani zvíře nezabije.
Co nás zabíjí jsou průvodní jevy pramenící z těchto stavů poté, jestliže o sebe náležitě nepečujeme, když onemocníme chřipkovým virem. Jedná se v první řadě o bakteriální infekce (a někdy plísňová či onemocnění jinými viry, a také o onemocnění z napadení cizopasníky), které u člověka trpícího chřipkou propuknou v důsledku snížené imunity.
Takovou druhotnou infekcí je obyčejně zápal plic anebo řada gastrointestinálních problémů (vyvolaných parazity) provázených průjmy, které po nástupu dehydratace mohou být fatální.
Když zvířata dostanou chřipku a zemřou, pokud vůbec zemřou, je to obvykle kvůli napadení cizopasníky nebo kvůli plicní infekci. Kdy lidé dostanou chřipku lidé, pokud vůbec zemřou je to obvykle na zápal plic nebo v důsledku dehydratace průjmem.
Zdravotničtí profesionálové ovšem lidská „úmrtí na chřipku“ rádi přisuzují samotné chřipce, a ne oportunistickým sekundárním infekcím. Ono totiž přesně zjistit, která bakterie nebo parazit zasadil osudný úder, dá spoustu práce. Jinak řečeno, je to pro ně snazší papírování…
Chřipka vás nezabije
Skutečnost je taková, že „chřipka“ nezabíjí. „Ale no tak!,“ řeknou mnozí kritici „byla epidemie španělské chřipky v roce 1918, jen spoustou povyku pro nic? Neumřel na ni snad prakticky každý v pradědečkově rodině (samozřejmě s výjimkou jeho samotného)?“
Pravda je jiná. Příčiny proč „španělská chřipka“ (má špatný název kvůli nesprávnému předpokladu, že začala ve Španělsku – více o tom dále) zabila tolik lidí byly dvě, a obě jsou velmi, velmi prosté – tato chřipka šla v patách dvěma novým léčebným přístupům: používání aspirinu a „chřipkového séra“.
Důkladný mnohaletý výzkum zdravotnických odborníků odhalil, že skutečné „epicentrum“ chřipkové pandemie z roku 1918 bylo v kansaské pevnosti Riley (specificky šlo o Camp Funston, kde byli vojáci držení v karanténě). Na tuto vojenskou základnu byli po první světové válce přiváděni vojáci ze služby ve Španělsku a dalších lokalit, kteří byli před propuštěním do civilu povinně podrobeni novému očkování. (Španělsko, které bylo za války relativně neutrální, si skutečně nemusí dělat výčitky svědomí, ale prohlášení, že bylo zdrojem této epidemie, je přesto důvodem úplného nepochopení skutečných příčin „španělské chřipky“.)
Zmíněné očkování bylo novinkou: zatímco předchozí verze „chřipky“ chodily dům od domu a dělaly prostě své, byla poprvé v historii „vyvinuta vakcína“ slibující zabránit šíření viru.
Vzali si „vakcínu“ domů
Domů propuštění chlapci si sebou odnášeli bakterie, jimiž byli naočkovaní, a takto přinesli životaschopnou (a pravděpodobně již zmutovanou) verzi viru jako dárek přátelům a rodinám. Lidé, kteří pocítili příznaky nemoci pak navíc běželi k lékaři a dostali stejnou vakcínu v naději, že ta je zachrání.
Nezachránila.
Záznamy ve skutečnosti vykazují, že „epidemii“ přežili zejména lidé, kteří očkování nedostali (chudí, kteří si to nemohli dovolit a ti rozumnější, kteří očkování odmítli, když už bylo jako „nezbytné“ poskytováno v podstatě zadarmo).
Nepříliš dobré využití Aspirinu
Současně s očkováním přišel objev kyseliny salicylové (aspirinu). Tento rychle všeobecně dostupný produkt byl doporučován lékaři ke kontrole horečky, která chřipku provázela. Když ho lidé brali, teplota, bolesti a potíže ustupovaly, ale nakonec přesto zemřeli. Proč?
Je přirozené, že na každý chřipkový vir ihned zaútočí vlastní obrana těla. „Protiútok“ se vyznačuje vysokou horečkou, která je znamením, že tělo dělá přesně to, co se od něj očekává poté, když ho napadne nějaký germ. Aspirin ale uklidňoval, lidé si nedělali těžkou hlavu, a obyčejně napomohl tomu, aby se virus mohl vyvinout do nejagresivnějšího stádia.
Lidé beroucí aspirin cítili, že horečky klesly a bolesti a pocit únavy se zmírnily, takže nadále chodili do zaměstnání, čímž rozšiřovali virus, současně oslabovali svůj organizmus prací (tehdy většinou namáhavější než dnes) a otevírali se dalším oportunistickým infekcím, které je nakonec zabíjely po stovkách.
Je jasné, že současná medicína bude ječet až do nebe, že oba tyto faktory – očkování a aspirin – nebyly příčinou toho, že za celosvětového vzplanutí španělské chřipky zemřely milióny lidí. Smutná skutečnost je však taková a veškerý výzkum v tomto směru ukazuje přesně k těmto příčinám odůvodňujícím, proč se chřipka
A) rozšířila tak divoce a
B) stala tak letální.
Lidé neměli ani ponětí o tom, co si sami nadrobili.
K „ptačí chřipce“ – H5N1
Zmíněný virus objevený v zažívacích ústrojích určitých asijských ptáků (kteří jsou společně se zažívacím ústrojím prasat většinou místem kde „chřipka“ vzniká), byl izolován a pojmenován už v roce 1997. Přečtěte si to ještě jednou: v roce 1997. Tedy před dlouhými jedenácti lety.
I když H5N1 „ptačí chřipky“ mezitím jako většina chřipkových virů mutoval, jeho lidská forma od roku 2003 až do 2005 nakazila přesně 116 lidí. Ano. Přečtěte to znovu: 116 lidí. Ve většině případů zemědělců chovajících drůbež (anebo členů jejich rodin), žijících v ne právě hygienických podmínkách asijských zemí. Mnozí z nich doslova bydlí se slepicemi.
Od roku 2003 do roku 2005 virus H5N1 „ptačí chřipky“, zabil přesně 60 lidí. Znovu k zapamatování: celosvětově došlo jen k 60 úmrtím na ptačí chřipku, většina z nich izolovaně v asijských zemích kde hygienická opatření nedosahují právě prvotřídní světové kvality.
Když se podíváme na celé období kdy ptačí chřipka mutovala do lidské formy, postihla v průměru 58 lidí ročně a zahubila průměrně 30 lidí za rok.
To je dva a půl člověka měsíčně, nebo, pokud chcete opravdu specifickou informaci, 0,08 člověka denně. Mimochodem, při 60 z 116 lidí, kteří po nakažení zemřeli, vykazuje ptačí chřipka stěží 52 procentní úmrtnost. Antrax v roce 2001 v tom byl lepší…
S přihlédnutím k enormní části světové populace žijící v asijských zemích je rychlost šíření této infekce prakticky nekonečně malá.
Ze žádné země kde se tento virus objevil nejsou hlášeny žádné případy přenosu viru z člověka na člověka.
Takže to podtrhněme: ptačí chřipka je stěží schopna vyvolat pandemii a opravdu si není třeba dělat starosti. Toto téma neopravňuje ani sekundu času, který mu za posledních pár let věnovala média.
Chřipce nezabráníte žádnou injekcí
Abyste se nestali obětí viru „ptačí chřipky“ či nějakého jiného chřipkového viru, je tady pár věcí k zapamatování.
Imunizace očkováním není nic jiného než způsob, jímž farmaceutické společnosti vydělávají peníze. „Zdravotničtí experti“ každému každoročně nabízejí „protichřipkové injekce“ s vysvětlením, jak určují, co do této imunizace dávají, protože „předvídají“, že mezi listopadem a dubnem se bude nějaká verze jakéhosi mrtvého, leč dříve virulentního kmene chřipky poflakovat dům od domu kolem světa.
Mrzuté na tom je, že než se nějaký „virulentní kmen“, které zpravidla vznikají na jaře v Asii, dostane v zimě do USA či Evropy je už natolik zmutovaný, že je aktuální druh podávané imunizace naprosto nepoužitelný. Aby byli schopni bojovat proti aktuální verzi chřipky museli by vědci a lékařský personál nepřetržitě a bez ohledu na čas putovat rychlostí světla za novinkami z jedné země do druhé. Není možné určit každý virus, který se v sezóně objeví, natož proti němu dokonce úspěšně bojovat.
PROTI PTAČÍ CHŘIPCE NEEXISTUJE ŽÁDNÁ VAKCÍNA!!
Tento bod musí být zvlášť zdůrazněn: proti „ptačí chřipce“ aktuálně NENÍ PO RUCE ŽÁDNÁ očkovací látka!! Abychom pro H5N1získali specifické sérum, musel by vývoj začít u infekční lidské formy viru, která, možná s výjimkou v nějakých vojenských nebo farmaceutických biochemických laboratořích, prozatím neexistuje.
Podle Leonarda G. Horowitze, DMD, MA, MPH, SE, by se „lidská varianta H5N1 napřed musela zdlouhavě kultivovat na lidských buněčných kulturách, pak naočkovat opici a nakonec lidem, aby bylo zřejmé zda experimentální subjekty dostanou tutéž obávanou chřipku“.
Jen pak, a to ještě jen teoreticky, může být připravena vakcína, půjde-li ovšem vůbec nějakou vytvořit.
Pamatujme si: aby byla vakcína účinná, nutně musí být specifická. Pokud nebyl udělán potají, byl by objev cestování rychlostí světla jedinou možností jak získat vakcínu účinkující proti specifickému druhu chřipky a všem jeho mutacím, k nimž může dojít těsně předtím, než se formou „epidemie“ rozšíří v populaci.
Z injekce můžete onemocnět
Lidé, kteří si myslí, že z injekce proti chřipce nemohou onemocnět chřipkou, jelikož obsahuje jen „neživý virus“, mají pravdu, ovšem jen zčásti; mrtvá verze viru daný typ chřipky opravdu nemůže vyvolat. Jen nemnozí ovšem vědí, že v inkubačním procesu k vytvoření posléze umrtvené virové kultury jsou používána syrová vejce, a že mnozí lidé jsou na syrová vejce alergičtí (spousta lidí je alergická dokonce i na vařená vejce a nevědí o tom, jen je po jídle trápí žaludek a „větry“). Vzhledem k této skutečnosti mohou produkty ze syrových vajec vstřikované do těla vyvolat prudká onemocnění.
Dále je zde rtuť, použitá ve formě thimerasolu v každé vakcíně jako antioxidant. Thimerasol, nic dobrého už obecně, obzvlášť škodí pro lidem citlivým na těžké kovy. Někoho může zabít už samotný thimerasol ve vakcíně, jestliže o své přecitlivělosti neví.
V konečném součtu je injekce proti chřipce výjimečně riskantní a měli bychom se jí vyhnout. Neexistuje vůbec žádná potřeba „protichřipkového očkování“.
Přirozená prevence
Jak se tedy vyhnout jakkoli mutované verzi chřipky? Jednoduše: přirozenou prevencí.
Říká se, že dobrou prevencí na všechno je vitamin C; ale to není tak úplně přesné; je to kyselina L. askorbová v C, která vypomáhá tělesné obraně. Kyselinu L. askorbovou můžete koupit ve formě prášku a pít zředěnou ve vodě s uhličitanem sodným (prášek do pečiva) kvůli rychlému vstřebání (recepturu i přísady objevíte v každém dobrém obchodě se zdravou výživou).
Po ruce jsou i další, velmi důležité a velmi jednoduché „posilovače imunity: koloidní stříbro, česnek, olej z dobromyslu a vavřínové („bobkové“) listy.
Všechny tyto přísady užívané podle známých receptur udrží dokonce i člověka s nabouranou imunitou dostatečně při síle, aby jeho organizmus odrazil nejen chřipku, ale i ostatní průvodní infekce. To vše dělá injekci proti chřipce absolutně zbytečnou.
Dodržujte hygienu. Vyhněte se davům a náhlým přechodům z velmi teplého do chladného prostředí (například několikrát dovnitř a ven ze zahřáté budovy. Chlad způsobí že se roztřesete, a zdroje energie určené k tělesné obraně se vyplýtvají na zahřívání. Při takto snížené ochraně mohou bacily rychleji vniknout a uhnízdit se v těle.
Co když chřipku dostanete?
Odpověď je prostá.
Nebojujte s ní. Nechte zapracovat horečku; to je způsob, jímž tělo ničí viry. (Poznámka: nenechávejte horečku stoupnout nad 38,9°C a pozorně sledujte velmi mladé, postarší a chronicky nemocné pacienty s horečkou. Lepší než aspirin je Panadol, ale podávejte ho jen v tak malých dávkách, aby horečka měla šanci virus zničit.)
Vyhýbejte se kontaktům s lidmi, kteří by mohl být nosiči jiného viru, bakterie, plísně nebo cizopasníků, jenž by v kombinaci s chřipkovým virem mohly udeřit na váš oslabený imunitní systém.
Pijte hodně čisté vody (bez bublinek!), aby tělo v horečnatém stavu mělo dostatek tekutin.
A odpočívat, odpočívat, odpočívat. Nevynakládejte vůbec žádné úsilí. Tělo si samo udělá to, k čemu je navrženo – nechte ho.
Používejte rozumně všechny prostředky posilující imunitu, během prvních tří dnů nemoci je vhodné držet hladovku (stejně většina z nás nemá na jídlo většinou ani pomyšlení), pozor však u dětí, starých osob, chronicky nemocných a velmi až extrémně štíhlých, ti obvykle nemají dostatečné energetické rezervy (obézní z této výjimky vypadávají) a hladovka by jim mohla spíše ublížit. Těmto nemocným podáváme silný vývar a ten ostatně můžeme použít i my, jako startovací dávky jídla po hladovce. Při hladovce totiž nezatěžujeme tělo nutností zpracovávat suroviny na energii a tím se tělo může lépe soustředit na obranu proti baktériím a virům.
Definitivní shrnutí
Ptačí chřipka a celý s ní související humbuk ve sdělovacích prostředcích je jen bombastická reklama farmaceutických firem s vidinou tučného zisku a čím víc vás vyděsí tím vyšší zisky mohou očekávat. Nenechte s vtáhnout do svinstva obchodů se strachem. Tento virus je velmi málo infekční a nakažení vykazuje nízkou úmrtnost, čili opravdu nepředstavuje žádné pandemické riziko – samozřejmě pokud nebude laboratorně geneticky modifikován a vypuštěn záměrně.
A i poté je možné se mu vyhnout a ubránit.
