„Nikdy byste na této planetě nepřežili, kdybychom tu nebyli před vámi! Nikdy by vás tu také nebylo tolik, kdybychom vás nepodporovali a to ještě i dnes a to nikoliv proto, že bychom si to přáli, nýbrž proto, že prostě děláme svou práci a ta slouží i vám. Vykonáváme tuto práci, protože to odpovídá naší podstatě. Nic nezpochybňujeme, nosíme svůj úkol v sobě. Plníme tak vůli jediného, která je také naší vůlí-naší jedinou vůlí.“
Kdo z vás se ptá po vůli jediného? Jen málokteří se snaží, aby se vřadili do záměrů života. Většina lidí zná jen svou vlastní zištnou vůli a škodí tím nejen sami sobě, ale i svým bratrům, sestrám a mnoha dalším formám života zde na planetě. Ve své slepotě to však nechápou.
Lidé si myslí, že jsou pány tohoto světa a že všechno bylo stvořeno k jejich užitku, aby oni mohli utišit své nenasytné potřeby. To je ale věc vskutku nemožná. Uspokojí-li jednu, vyvstanou jim hned tři nové! Ztratili jakékoliv povědomí o tom, že jsou jen částí velkého celku a to nikoliv tou nejdůležitější-že také oni měli hrát svou roli, že měli splnit svou úlohu v tom velkém reji, kterým je život naší Země."
Chtěla jsem o tom přirozeně slyšet víc, proto jsem se zeptala. "Jakou roli podle tvého názoru měli lidé hrát?" Hlas zazněl znovu: "Lidem byla přisouzena velká obratnost a velká síla – fyzická i mentální. Mají silné paže, silné pocity, silné myšlenky-alespoň dokud jsou v tělesném spojení se svým původem nebo se Zemí a nežijí-li bez pevných postojů a jasných cílů, jako dnes většina lidí.
S těmito dary se lidé mohli stát strážci planety Země. Mohli vytvořit prostředí, které by bylo pro všechny bytosti požehnáním, včetně jich samých. Co však udělali!
Když přišli, byla Země dokonalá. Všechno bylo v rovnováze a na Stvoření neležela žádná skvrna. Přirozeně existovaly nemoci a smrt, kterých se tak obáváte, ale to nejsou skvrny, ale přirozené součásti tohoto světa. Ve všem bylo blahodárné vyrovnání a všichni byli navzájem spokojeni-kde něco zemřelo, jiné se narodilo, kde něco zaniklo, jiné nově vzniklo. Nerušeně vládl tomuto světu zákon. Jedinou vůlí byla vůle Jediného. Vše, co žilo, žilo vůlí Jediného. Tu do té harmonie vstoupil člověk. Vždyť lidský duch byl stvořen proto, aby přivedl život na Zemi k dokonalosti, aby moudře vládl a řídil, aby pečoval o všechny formy života, aby poznal vůli Jediného a žil v ní."
"Před chvílí jsi řekl, že když přišel člověk, byla Země dokonalá. A nyní říkáš, že ji může přivést k dokonalosti. Není v tom rozpor?" zeptala jsem se. "Ne." Pokračoval elf. "Byla dokonalá bez lidí. S lidmi k tomu přibyla nová dimenze: dimenze vlastního svobodného tvůrčího rozhodování. Přidat tuto novou duchovní dimenzi a začlenit ji do světa, aniž by se porušila rovnováha-to jsem mínil slovy "vést k dokonalosti". Byla by to nová Země, jiná než ta stará, poněvadž by na ní bylo v pohybu nové vědomí. Pokud toto vědomí zůstává v harmonii s vůlí Jediného, je požehnáním pro svět, protože je silné a může mnohé ovlivnit. Víme však, že věci se vyvinuly jinak, zcela jinak.
Na změnu ale ještě není pozdě. Říkám ti to právě proto, že máš možnost oslovit mnoho lidí. Každý člověk, který se rozpomene na své schopnosti a síly a je ochoten nasadit je pro blaho bytostí přírody, je pro tuto Zemi a její rozvoj přínosem. S radostí zdravíme každého jednotlivce a děkujeme mu za spolupráci."
Tím skončilo poselství elfa. Myslím, že jsou to slova veliké hloubky a moudrosti a budeme-li jim lépe naslouchat, přinesou nám bohatou odměnu. Budeme-li o nich přemýšlet, snad i meditovat, pomohou nám k novým pohledům.
Svůj vztah k říši přírodních bytostí si člověk velmi zjednodušil, jejich existenci prostě popřel a stále ještě popírá. Mlčet a dělat, jakoby neexistovaly-jak praktické! Pak přirozeně není nikoho, na koho by bylo třeba brát ohled, když se mýtí lesy, zamořují řeky a když se dosud neobydlená území otevírají masové turistice.
Z knihy Bytosti přírody od Margot Ruis
