Každý člověk za dobro a zlo považuje něco jiného. Jednou mi člověk silně nábožensky založený řekl, „podle tebe tedy satan a peklo neexistuje a andělé jsou stejní jako bytosti pekelné“. Nelze odpovědět jednoduše.
Peklo, to si prožívá každý sám se sebou tady na zemi. Co je tam na druhé straně, o tom je napsáno mnoho knih, ale popsat celé stvoření je mimo dosah člověka, můžeme se pouze domnívat, jistotu ale nemáme, tu budeme mít, až tam budeme. Satan a andělé, to jsou bytosti, které mají své úkoly. Jedni mají za úkol nám hlavně pomáhat a učení nám dávají po kapkách a nezištně nás při tom vedou tou nejlepší cestou. No a ti druzí, ti nám přinášejí do života jen učení, a to vždy ta nejtěžší a ještě nás nechají si je prožít do důsledků. Vyprávěla mi starší paní, jak ona celý život jen konala dobro, pomáhala druhým, na sebe vůbec nepomyslela a nyní na stáří je na tom tak špatně, že ji všichni opustili a ona je stále nemocná.
Pomáhat druhým je báječné, ale nejbáječněji se při tom cítím, když si pomocí druhým pomáhám sám sobě k lepším zítřkům. Když hodím žebrákovi minci, musím mít z toho radost, pak je to dobrý skutek, který mi přináší lepší zítřek. Když ale půjdu a uvidím žebráka a moje myšlenka půjde cestou „zase jeden žebrák“, je lepší minci v kapse ani nehledat a když mu ji přesto hodím, moje pocity a myšlenky mě později ožebračí o mnohem víc, než kolik jsem žebrákovi dal. Jak to tedy s tou polaritou, dobrem a zlem, láskou a nenávistí vůbec je? Podle toho, co tu povídám, existuje vůbec zlo, nebo je to jen omyl? Ani omylem. Polarita je označení výchozího a cílového bodu, cesta bez cíle je prázdná. Dobro a zlo jsou pouze naše lidské prožitky pocitů. Ve vesmíru je vše v jednotě. Není dobra a zla, ale pro nás, pro lidi musí existovat rozlišení, jinak si nic neprožijeme, v tom je kouzlo stvoření této planety, že si zde můžeme prožít sílu polarit a tím se naučit lásce. Láska bez polarit nemá smyslu. Láska bez nenávisti nemůže existovat. Konečně, zkuste se zamyslet, jak se chová zamilovaný. Myslí na objekt, který miluje téměř stále, je velmi málo věcí, které jej dokáží rozptýlit natolik, aby zapomněl na toho, koho miluje. Ten, kdo nenávidí, je na tom podobně, neustále musí myslet na toho, koho nenávidí, je s ním v tak těsném myšlenkovém spojení, že z něho nedokáže uniknout. Tedy nenávist a zamilovanost jsou síly, které působí stejně, jen naše pocity jsou při tom jiné a podle těch pocitů tu sílu nazýváme buď negativní nebo pozitivní. Polarita, dobro a zlo je důležitá, abychom tady na planetě Zemi ve hmotném těle vůbec přežili. Abychom se naučili vyhýbat se tomu, co nám působí bolest, abychom s láskou k sobě samému se naučili obdarovávat láskou ty kolem nás.
Tento článek není návodem na život, obsahuje pouze moje poznání a zkušenosti. Pokud máte někdo chuť se mnou polemizovat, můžete psát na e-mail lubomir_sopf@volny.cz
Zapsal Lubomír Šopf
