Draci provázeli lidstvo již od pradávna, jak lze doložit rozličnými artefakty prakticky z celého období lidské historie. Zajímavým pramenem jsou také národní legendy a pověsti mnohých národů. Zdá se, že dračí rod byl rozšířen po celé Eurasii.

Prvé zmínky o dracích pochází již z období starověku. Ve Řecku byl drak hlídačem zlatého rouna (bližší pověst Iáson a zlaté rouno), v Babylóně epos Enuma Eliš, či v Egyptě legenda o bohu Re a hadím draku Apopisovi. Dračí legendy se však nevyskytují pouze ve Středomoří. Nalézt je můžeme prakticky v celé Evropě.

Výraznou úlohu draků můžeme vystopovat v germánských pověstech. Příběhy o boji Thora s drakem, či boji Siegfrieda s drakem Fafnirem jsou výraznou součástí skandinávské mytologie.

Obecnými rysy těchto starověkých pověstí je velikost draka, která často nabývá téměř kosmických rozměrů a etický význam, které v tehdejším chápání v evropské oblasti draci zaujímali. Draci byli vesměs chápáni, jako rovnocenní konkurenti bohů a reprezentovali tak antagonistické postoje. Draci byli tedy symbolem chaosu, který rozvrací řád nastolovaný bohy. Zároveň ovšem byli draci vnímáni i jako symbol síly a moci. Mnozí starověcí monarchové i rytíři ranného středověku byli uchváceni silou příslušníků dračího rodu natolik, že si je jako symbol vložili do svého znaku (viz legenda o Merlinovi, souboj červeného draka s bílým)

S postupem doby přestávali draci být konkurenty bohů a začali se stávat konkurenty lidí. Křesťanská věrouka v nich začínala spatřovat symbol ďábla. Křesťanští rytíři byli vedeni k systematickému vybíjení dračí populace. Jejich "hrdinské" kousky, zejména při likvidaci dračích líhní, či zabíjení mladých nezkušených draků, pak byly glorifikovány a oslavovány v rytířských pověstech.

Tato středověká genocida dračího plemene způsobila vymizení draků z evropské oblasti.

Jaký však je doopravdy dračí druh a co je o něm známo? Draky nelze vzhledem k jejich tvarové různorodosti klasifikovat dle vnějšího vzhledu či vnitřní fyziognomie. Draci mají svou stavbou nejblíže k plazům, ale u některých variant nalezneme i prvky společné s rybami, ptáky, či savci. Draci jsou vždy vejcorodí. Jejich líhniště byla, vzhledem k dlouhodobé zranitelnosti dračích mláďat či vajec zuřivě chráněna rodiči. Bohužel právě tato okolnost vedla později k omezení jejich populace.

Mezi Draky je podobně jako u jiných plazů vždy větší samice. Někdy bývá, zejména při společném hnízdění také dominantnější. Draci navazují dlouhodobé monogamní vztahy v období prvního páření při tzv. zásnubních letech. Tento akt spočívá v pronásledování samice v říji nezadanými mladými draky. Ten nejvytrvalejší a nejsilnější, který jí dostihne se stává jejím druhem. Pokračování tohoto vztahu lze spatřit v následném budování líhniště a snahou vyvést mladé.

Autor: Celegorn

Dračí plemena

Obrázek je užit z http://www.akademienu.wz.cz/distribuce/phprs/index.php