Hmotňáci tolik nepřemýšlejí, proč se jim co stalo, i když oba typy (pokud nemají hroší kůži, kterýžto podtyp se vyskytuje u obou typů 🙂 bolí stejně. Mně třeba přineslo nezměrnou úlevu, když jsem si nedávno dovolila říci, že se něco někdy děje prostě obyčejnou NÁHODOU!!!
(Poselství: nemysli si, že celý svět se točí jen kolem tebe, že tu je všechno kvůli tvému poučení)
Hmotňáci mají jiné problémy: to, co nám připadá jako malichernosti (např. řešení sousedova nového bazénu, jestli mám dost reprezentativní dárečky pod stromeček apod.), je pro ně náplň až smysl života.
Pro ně je zase krédo duchovňáků "co si z toho mám vzít… jak se z toho poučit a v čem konkrétně?", nebo "a proč se toto děje právě teď, právě mně a právě tady, když tu zrovinečka jsem?" připadá jako zbytečné luštění lušťovky typu "bylo dřív vejce, nebo slepice?", bez kteréhož by život byl jednodušší (a možná i šťastnější…)
Pak jsou podle mých pozorování ještě typy směsné: hmotařští duchovňáci (třeba v poslední době moderní byznys a humbuk s esoterikou, nebo rigidní a fanatičtí následovatelé duchovních cest bez osobního prožitku a cítění) a duchovní hmotňáci (čtenáři scifi, sledovači Matrixu apod.).
© Ivana Muková
