Proces reinkarnace můžeš zcela pochopit jen tehdy, když porozumíš své vlastní totožnosti. Naše vysvětlení reinkarnace proto začneme odpovědí na otázku: „Kdo jsi?“

Jsme svým tělem?
Většina lidí se mylně ztotožňuje se svým hmotným tělem. Myslí si: „Já jsem toto tělo; moje tělo – to jsem já.“ Ale dokud se budeš považovat za pouhou hmotu z masa a kostí, nemůžeš proces reinkarnace pochopit. Proto si nejprve musíme uvědomit, že nejsme hmotným tělem.

Můžeš pozorně sledovat soustavně se měnící, nestálou povahu svého těla a napak stálou, neměnně trvající povahu svého já. Podíváš-li se na svou fotografii zhotovenou v době, kdy jsi „ty“ byl/a nemluvnětem nebo dítětem – tělo, jehož obraz vidíš, není pouze „menší verzí“ těla, které máš v tuto chvíli. Tělo, ve kterém nyní přebýváš, je zcela jiné, a to dřívější se už dávno obrátilo v prach. Dokonce tělo, které jsi měla před pouhými sedmi lety, je nyní zcela pryč.

Hmotné tělo je složeno z nespočetného množství mikroskopických hmotných částeček, které se nazývají molekuly a atomy. Tyto hmotné částečky jsou neustále nahrazovány jinými hmotnými částečkami nacházejícími se v okolním prostředí (ve formě potravy, vody, vzduchu, atd.). Během období pěti až sedmi let dochází v rámci tohoto metabolického procesu k úplné výměně hmoty, která tvoří naše tělo.

Podíváš-li se tedy na „svoji“ fotografii pořízenou před pouhými sedmi lety, díváš se na tělo, které již neexistuje. Každá jednotlivá molekula, která byla přítomná v těle zobrazeném na této fotografii, se nyní nachází někde jinde.

Avšak ty přesto nadále existuješ. Tvé já nepomíjí. Pokud tedy toto tělo z období před sedmi lety již neexistuje, zatímco ty ano, musíš tedy logicky dospět k závěru, že (1) jsi nemohl/a být tělem, jež jsi měl/a před sedmi lety, a že (2) nejsi ani tělem, které máš nyní.

Hmotné tělo se někdy přirovnává k šatům, které nosí živá bytost. Nejdříve „máš na sobě“ tělo nemluvněte; pak je odkládáš a přijímáš na sebe dětské tělo; později nosíš dospívající tělo předtím, než přijmeš tělo dospělého člověka. Ve všech těchto případech jsi to ty – to samé vlastní já, které nosí na sobě různá těla.  

Tak jako vtělená živá bytost prochází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází také živá bytost v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást. Bhagavad-gíta 2:13  

Ty – vlastní já, neboli duše, jsi stálá, neměnná podstata v moři fyzických, materiálních změn. Víš, že jsi existoval/a před sedmi lety, byl/a jsi zde. Stejně tak si uvědomuješ, že žiješ právě v tuto chvíli. Ta samá živá bytost – ty, tvé vlastní já, jež existovalo v dřívější době, existuje i nyní. A tatáž živá bytost bude existovat i poté, co nynější tělo pomine.  

Jsme svou myslí?
Zatímco jsi mohl/a správně porozumět, že nejsi hmotným tělem, možná jsi dospěla k nesprávnému závěru, že jsi svou myslí.

Avšak mysl je odlišná od tvého vlastního já stejně jako hmotné tělo. Nejsi svou myslí, nýbrž jsi pozorovatelem své mysli. Ty, vlastní já, jsi někým, kdo pozoruje svou mysl; ty – vlastní já, jsi někým, kdo se ji pokouší ovládat. Mysl je tvým vlastnictvím, stejně jako tvé hrubohmotné tělo. Mysl je tvá – není tebou.

Mysl je jehmnohmotné tělo. Stejně jako vnější hrubohmotné tělo, lze i mysl přirovnat k šatům, které nosí živá bytost na sobě. Jediný rozdíl spočívá v tom, že hrubohmotné tělo je jako svrchní oděv, zatímco jemnohmotné tělo je jako nátělník.

Ty – vlastní já – nejsi tedy ani hmotným tělem ani myslí; ve skutečnosti jsi uzavřen v obou těchto tělech – jak ve vnějším hrubohmotném, tak i v jemnohmotném těle.

Věčná duše
Jestliže nejsi hrubohmotným tělem ani myslí, kdo tedy potom jsi? Co je tvou podstatou?

Jsi duše, jiskra Nejvyšší Duše. Tvá podstata je duchovní, není hmotná.

Všichni si jsme vědomi toho, že existujeme nyní a že jsme existovali před 10 lety. Existuje však stálý neměnný element či princip bez ohledu na probíhající tělesné a psychické změny. A tímto trvajícím elementem jsi ty – živá bytost. Není to tak, že my máme duši, nýbrž my jsme duše, to je naše skutečná totožnost.

Naše existence je nezávislá na našem těle; existujeme i po jeho smrti. Tělo lze přirovnat k určitému druhu stroje nebo vozidla. Stejně tak jako se zbavíš vozidla, které je příliš staré nebo již není užitečné – ty, duše – opustíš hrubohmotné tělo, jakmile se stane nepoužitelným.  

Živá bytost se nerodí, ani nikdy neumírá. Nikdy nevznikla, nikdy nevzniká a ani nikdy nevznikne. Je nezrozená, věčná, trvalá a původní. Nezahyne, je-li tělo zabito. Bhagavad-gíta 2:20  

Tak jako si člověk obléká nové šaty a odkládá staré, podobně duše přijímá nová hmotná těla a odkládá stará a neužitečná. Bhagavad-gíta 2:22

REKLAMA:
loading...
Sdílet
Předchozí článekSerotonin
Další článekDěloha

Komentáře