Přechod (klimakterium) je vlastně obdobím pozvolného vyhasínání cyklické hormonální aktivity vaječníků. Základ většiny problémů pak tkví v tom, že ženské tělo je „nastaveno“ na pravidelně se opakující, cyklický přísun pohlavních hormonů – estrogenů, gestagenů, ale v malé míře i „mužského“ pohlavního hormonu testosteronu.
Díky cyklickému střídání jejich hladiny je žena schopna největšího zázraku – početí a donošení dítěte. Za námahu a obtíže s tím spojené pak příroda ženu vlastně odměňuje – třeba tím, že při pravidelném cyklu má oproti mužům stejného věku podstatně nižší riziko srdečně cévních nemocí či podstatně méně obtíží s pletí. A to právě díky přísunu pohlavních hormonů z vaječníků.
Právě okolo 50 let věku si však většinou tělo vše „rozmyslí“. Vaječníky pracují stále méně pravidelně, vydávají do oběhu krevního stále méně pohlavních hormonů. Tělo, které po dlouhé roky pracovalo docela spolehlivě, začne najednou stávkovat. Je to celkem logické – pohlavní hormony zasahují více či méně do většiny řídících funkcí těla. Většina orgánů závislých na hormonální regulaci je najednou jaksi bez dostatečného velení, začíná chybět pravidelná regulace a funkce těchto orgánů se mění.

A jak se tedy projeví přechod?
1) Jak už z výše uvedeného vyplývá, může začít docházet k poruchám menstruačního cyklu. Ten může být nepravidelný, menstruace trvají různě dlouho a mají různou sílu. S postupem času se pak menstruace úplně zastavuje, dochází k menopauze.
2) Kolísající hladiny hormonů vedou k pocitům horka, návalům, slabostem.
3) Mnohdy se objevuje kolísání krevního tlaku, provázené bolestmi hlavy, nebo pocity malátnosti.
4) Protože i funkce mozku jsou ovlivněny hladinami hormonů, může u ženy v přechodu docházet k neklidu, nespavosti, podrážděnosti, nebo naopak ke zhoršování zájmu o okolí, apatii, těžké únavě, či k jiným psychickým poruchám.
5) Často se najednou objevují obtíže s kvalitou pokožky, projevující se různými vyrážkami, ochabováním kůže (zčásti i díky nedostatku tekutin), rychlejší tvorbou vrásek.
6) U některých žen se s přechodem začne zcela náhle měnit kvalita kostí – dochází k úbytku kostní hmoty, která vede zpočátku k osteopenii, poté i k osteoporóze.

A jak se to projeví?
Velmi obvyklými jsou dlouhodobé, většinou úporné a nepříjemné bolesti v zádech či v dlouhých kostech. Tyto nutí často ženu k polykání hrstí prášků od bolesti. Nutno však upozornit, že sebelepší prášky proces odvápnění kostí a ztráty kostní hmoty nezastaví. Spíše naopak. S pokračujícím odvápňováním kostí pak může docházet ke změnám tvaru páteře, takzvaným degenerativním poruchám. Ty dále zhoršují obtíže – zdeformované obratle tlačí nevhodným způsobem na meziobratlové nervy. A to výrazně bolí – to je příčina značené části bolesti zad. Pokud je proces ztráty kostní hmoty velmi výrazný, může vést až k tzv. „patologickým zlomeninám“ obratlů. Náhlý pokles hladiny hormonů u mnohých žen vede ke změnám v ukládání tuku. Ten se začíná hromadit i mimo typická ženská místa (zadek, boky, prsa). A tak mezi ženami v přechodovém věku drasticky přibývá obezity. Ta samozřejmě dále výrazně zatěžuje páteř, postiženou osteoporózou. Mimo to se výrazně zvyšuje hladina tuků v těle (cholesterol, triglyceridy) – to se pak podílí na vzniku dalších rizik.


Nejhorší ze všeho je pak obrovský vzestup rizika srdečně-cévních onemocnění, který s sebou klimakterium přivádí. Žena, až doposud pod mocným vlivem pohlavních hormonů, se s poklesem jejich hladiny dostává poměrně náhle, během několika málo let do stejné rizikové skupiny, jako muži jejího věku. A jde o riziko vzniku velmi drastických nemocí:
– ischemické choroby srdeční, s rizikem vzniku infarktu myokardu
– cévního onemocnění mozku s možností rozvoje cévní mozkové příhody
– ischemické choroby dolních končetin.
Bohužel, tyto nemoci jsou jednou z nejčastějších příčin onemocnění, ale i úmrtí žen po 50. roku věku u nás.

Všichni „strašáci“, uvedení v předchozím výčtu, jsou pro ženu jistě velmi nepříjemní. Nelze se tedy divit, že téma klimakteria, přechodu je jedním z nejčastějších témat hovoru u žen okolo 50. roku věku. Klimakterické potíže jsou pak také příčinou častých návštěv u lékaře. Ten si však ne vždy ví rady. Problematika přechodu je velmi složitá, zabíhá do mnoha medicínských oborů. Mimo to je léčba přechodových obtíží zdlouhavá, náročná. A ne vždy je nějaký efekt léčby vidět. Důsledkem je pak to, že žena s přechodovými obtížemi dostane tzn. hormonální suplementaci – tabletky, injekce či náplasti, obsahující potřebné dávky hormonů.

Tento postup má ale svá úskalí:
– ne vždy je nasazená dávka hormonů dostačující
– ne všechny typy synteticky vyráběných hormonů jsou bez výraznějších vedlejších účinků
– některé ženy tuto hormonální suplementaci nemohou brát – jde zejména o ženy se stavem po opakovaně prodě-lané hluboké žilní trombóze či po plicní embolii, dále o ženy s již rozvinutou ischemickou chorobou srdeční a o ženy kontrolované pro obtíže s prsy

Stručně shrnuto: hormonální léčba v přechodu může být, ale jen s rozvahou, dobře volená a jen u nerizikových skupin žen.


Naštěstí lze značnou část všech těch nepříjemných či dokonce rizikových obtíží zmírnit i přirozenější cestou. Po celá staletí nikdo neznal moderní léčebné preparáty. Přesto naše babičky a prababičky přežívaly období přechodu. Život prostě nekončí v padesátce (nebo i dříve). Moudrost předchozích generací nám umožňuje vyzkoušet i alternativu ke klasické medicíně. Nebo také můžeme postupy klasické medicíny doplnit. V okolním světě se v posledních desetiletích stále více uplatňuje podávání tzv. „potravních doplňků“.

O co jde? Princip je velmi jednoduchý: doplnit tělu to, co mu chybí cestou různých koncentrovaných kapek, kapslí či pilulí. Doplňovány bývají nejrůznější minerály, vitaminy, stopové prvky. Nezřídka jsou podávány různé rostlinné výtažky či jiné preparáty, jejichž příprava vychází z moudrosti našich předků – ať to byly staré lékopisy či moudré knihy z Asie, Evropy nebo od Indiánů. Ale zpět se vracejí i klasické postupy, používané na začátku století lékárníky. Zkrátka – svět si opět odkryl hledí a částečně se vrací k moudrostem předků.

REKLAMA:
loading...

Komentáře