Čínský znak pro krizi je stejný jako pro nebezpečí a šanci. Ohraničíme-li krizi jen jejím negativním aspektem zůstane náš pohled na problém omezen. V medicíně ovšem známe pojem krize jako rozhodující moment v průběhu nemoci, který má i pozitivní smysl, neboť je bodem obratu k lepšímu, k uzdravení. Pokud tím rozumíme i rozhodnutí, jak bylo běžné ve staré řečtině, máme klíč k podstatě všech krizí. Vypůjčíme-li si z čínštiny i pojem šance, získáme perspektivní výhled na celý problém.
Ve skutečnost nás každá krize konfrontuje přinejmenším s možností volby, zda ji vědomě přijmeme, nebo se budeme všemi silami bránit.Již zde se rozhoduje, zda se stane nebezpečím nebo šancí. Staré čínské myšlení, kroužící kolem polarity jin a jang, je ještě schopno vidět za oběma protikladnými možnostmi jednotu.
Stejné rozhodnutí si vynutí i každý výskyt chorobných symptomů. Buď je přijmeme jako poselství a proměníme v šanci, nebo je odmítneme a změníme v nebezpečí. Již jejich vznik vyvolává tedy nutnost rozhodování. Později se pak často ztělesní jako chorobné příznaky. Jednotlivé symptomy pak symbolicky představují výchozí tematiku. Neustále se proto rozhodujeme mezi tím, zda se s nimi vědomě vyrovnáme nebo je odsuneme a budeme zvládat dodatečně, ovšem za ztížených a zkomplikovaných podmínek. I když toto rozhodování neregistrujeme s větším uvědoměním, volíce ze zvyku zdánlivě jednodušší cestu potlačení, zpravidla na ně dojde.
Jakmile takové téma vytěsňujeme z vědomí a přenecháváme tělu, vzniká automaticky trhlina mezi tělem a duší. Stane-li se nesnesitelnou tím, že se obě entity od sebe příliš vzdálí, organismus sahá k pokusu o svépomoc. Buď člověk onemocní nebo upadne do krize jiného druhu a otevře se mu šance na nové rozhodnutí v staré věci. Obojí je pokusem dosáhnout opětného sjednocení těla a duše prostřednictvím ztělesnění nebo inscenováním tohoto procesu v sociálním zázemí. Toho nejsnáze dosáhne vědomým porozuměním dramatu, uváděného na tělesné či společenské scéně. Z blízkosti tělesných, duševních a sociálních krizí vzniká možnost pozorovat tyto tři fenomény z téhož aspektu jejich významu na půdě ezoterické filozofie.
Iva Hédlová podle Rudigera Dahlkeho
