Ticho
Archetypu učitele a duchům předků se můžeme otevřít prostřednictvím hojivého balzámu ticha. Mnohé duchovní tradice potvrzují, že vnitřní vedení a transpersonální zážitky přicházejí během období ticha nebo dlouhých údobí samoty. Abychom se napojili na lidský zdroj moudrosti, je nutné, abychom se naučili umění naslouchat. Jak řekl Mark Twain: “Lepší nápady než svoje vlastní mohu získat, když naslouchám.” (Harnsberger, Everyone’s Mark Twain /Mark Twain pro každého/)

Nasloucháním svému vnitřnímu vedení můžeme ocenit vlastní vrozenou moudrost. Období ticha a samoty nám umožňují získat víc jasnosti, objektivnosti a bystrosti, tedy charakteristických rysů vnitřní moudrosti. Tam, kde hledáme vedení, uvnitř i vně, tam toužíme naslouchat a něco se naučit.

Starobylý pramen poučení, čínská Kniha proměn (I Ťing), nám ve svých metaforách připomíná, že má-li být změna úspěšná, musíme být jako velký strom pevně zakořeněný u tekoucí řeky. To znamená, že potřebujeme rovnováhu klidu (zakořeněný strom) a aktivity (tekoucí řeka), nehybnosti a pohybu. Na Západě známe příliš dobře význam aktivity a pohybu a potřebujeme také pochopit, že období ticha a samoty jsou nezbytná k tomu, abychom se mohli otevřít svému vnitřnímu vedení a “dobíjet” svou duši.

Volání duchů předků
Během období ticha můžeme také získat poučení od duchů předků, kteří nám mohou pomoci s rodinnými problémy. Některé šamanské tradice věří, že voláním jmen předků přivolají jejich pomoc. Někdy se k přivolání duchů předků používají hudební nástroje. Klepání dřívky nebo kostmi je další způsob, jakým se žádá o pomoc předků; každé klepnutí vyjadřuje odhodlání zlomit nějaký škodlivý rodinný vzor nebo škodlivé kulturní vzory. V díle Jambalaya nám Luisah Teishová z tradice Joruba Lukumi ukazuje, jak “Afričané věří, že ti, kdo jdou před námi, z nás dělají to, co jsme. Proto zaujímá úcta k předkům v africkém duchovním systému významné místo /…/ Egungun nebo egun je jorubské slovo označující ty duše nebo inteligence, které se pohybují mimo fyzické tělo.”

Duchy předků si můžeme připomenout také ve sladkém území ticha nebo v kontemplaci. Duchové mohou být přítomni v našich životech velmi skutečným způsobem. Například pokud se v naší rodině objevil alkoholismus jako škodlivý rodinný vzor, máme příležitost poučit se z chyb svých předků a uctít je rozhodnutím nepokračovat v tomto způsobu chování.

Meditace vsedě
V mnoha duchovních tradicích je meditace vsedě univerzální pozicí užívanou k dosažení lidského zdroje moudrosti. V tichu se sedící stává pouhým svědkem a zdržuje se posuzování toho, co je mu odhalováno.

V různých kulturách je meditace vsedě pozicí učení nebo přijímání, kterou lidé zaujímají, aby přijali poučení nebo poznatky nejrůznějšího druhu. Kromě učení používají mnohé původní kultury tuto pozici také pro tichou modlitbu nebo soustředěné pozorování vnitřního zjevení.

Archetyp učitele po nás žádá, abychom získali objektivní postoj k tomu, co se s námi děje. Meditace vsedě nás učí čekat, naslouchat a pozorovat, co je odhalováno. V Tao te ťing se říká: “Mistrem se může stát ten, kdo nechá věcem jejich vlastní průběh. Nemůže se jím stát ten, kdo do nich zasahuje.” Meditace vsedě nás učí umění pozorování, při němž jsou myšlenky a obrazy uvolňovány stejně rychle, jako jsou objevovány. To je jeden ze způsobů, jak se můžeme učit odstupu. Mezi další způsoby patří kurzy, při nichž se na lanech překonávají nebezpečné výšky ve volné přírodě, rafting, horolezectví, potápění a rybaření.

Spojení učitele s přírodou
Princip učitele odstupu v přírodě představuje Pramatka vod, což je primární přírodní příklad přizpůsobivosti a pružnosti. Pro některé původní kultury je směr na západ domovem Pramatky vod a všech vodních tvorů. Na magickém kole je západní směr tím, kterým se obracejí mnohé původní národy při vyvolávání síly ticha, moudrosti a vedení předků. Západ je spojován s ročním obdobím podzimu, doby sklizně a uvolnění.

Vodní tvorové a Pramatka vod nám pomáhají odhalit naše schopnosti hojné úrody a neomezeného plynutí. Jsme vodní planeta. Původní kultury často chápou vodu jako posvátnou pro její schopnost vymývat, vyživovat, léčit a očišťovat. To nám připomíná, že moudrost, stejně jako Pramatka vod, je vždy pružná a zřídkakdy nehybná.

Jak se projevují stínové stránky archetypu učitele, zraněné dítě západu

Zkostnatělost, kritika a ovládání

Moudrost je schopnost přijmout příliš vyvinuté i málo vyvinuté části své osobnosti okem spravedlivého svědka. Když dokážeme znát svou cenu a zároveň naslouchat sebekritice, začínáme se napojovat na zdroj moudrosti. Stínovou stránku archetypu učitele prožíváme, když máme sklon ke zkostnatělosti, kritice a ovládání. Dobrý učitel zná tyto způsoby přístupu, ale nelibuje si v nich.

Protikladem zkostnatělosti je pružnost, opakem kritiky objektivnost a bystrost a protikladem ovládání je důvěra. Zkostnatělost, kritika a ovládání jsou obecně založeny na strachu a vždy svědčí o nedostatku důvěry. Pokud pozorujeme své jednání a zjistíme, že to v těchto směrech přeháníme, měli bychom si vzpomenout, že v sobě neseme také obrovský dar moudrosti, která čeká na své vyjádření. Lidé, kteří mají ostrou kritickou povahu, ji mohou využít konstruktivním způsobem. Například ti, kdo dovedou psát, mohou psát kritické recenze, pokud nezapomenou zhodnotit kladné i záporné stránky věci.

Obecně existují dva zdroje ohrožení: strach a nevědomost. Hlavní funkcí strachu je varovat nás před něčím, co by nám mohlo ublížit, abychom se mohli připravit k obraně. Bohužel většina z nás cítí strach v mnoha situacích, které žádnou obranu nevyžadují. Hlavním účinkem strachu je přibrzdit energii, která by nám mohla mentálně i fyzicky ublížit, a motivovat nás k boji nebo útěku.

Ubližujeme, když vědomě ignorujeme lidi nebo situace. Také můžeme ublížit neúmyslně ve stavu “blažené nevědomosti”. Například můžeme neuváženě říct nějakému novému známému: “Opravdu nechápu lidi, kteří pořád s něčím váhají.” A přitom nevíme, že náš přítel je právě takový váhavec a celý život s touto svou vlastností bojuje.

Zmatek

V tom kruhu nebes, který spíná
kolébku i hrob,
nepozná nikdo začátek či
konec dob
a nepoví ti také žádný filozof,
odkud jsme přišli
a kam zajdem beze stop.

Omar Chajjám, Čtyřverší (přel. Vilém Závada)

Nevědomost může být někdy zdrojem zmatku, který je společně s pochybnostmi stínovou stránkou jasnosti. Když prožíváme zmatek, měli bychom vyčkat, a ne jednat. Pokud nám okolnosti nedovolují nejednat, měli bychom hledat prostor, kde máme jasno, a jednat jen v té oblasti.

Bystrost je schopnost respektovat vhodný kontext, načasování a obsah. Bystrý člověk se ptá: “Je moudré mluvit právě o tomhle teď a na tomto místě?” Když jednáme v zajetí stínu své bystrosti, když ji zneužíváme, jsme neomalení, naše chování je nevhodné a nechápeme kontext.

Připoutanost
Zkostnatělost odhaluje přítomnost připoutanosti. Archetyp učitele vyžaduje, abychom vyvážili svůj přístup tak, aby odstup a přitažlivost byly v rovnováze. Když dojde k tomu, že jsme příliš připoutáni k určitému výsledku, máme sklon spíše ovládat než důvěřovat. Když jsme k něčemu připoutáni, často ztrácíme svou objektivitu, a tím i schopnost jednat v této oblasti správně. Máme-li odstup, máme schopnost hluboce se o ni zajímat z objektivního hlediska. Je důležité, abychom si pamatovali, že moudrost je vždy pružná a jen zřídka nehybná. Když zvyšujeme svou pružnost, zvyšujeme svou schopnost vyjadřovat moudrost a uvolnit se od připoutanosti.

Určitě si dokážete vzpomenout na situace ze svého života, kdy jste tvrdohlavě trvali na svém postoji k určitému problému a pak jste objevili možnosti a perspektivy, které jste předtím neviděli. Najednou jste uviděli jiné – a lepší – řešení. V tom okamžiku jste se posunuli od postoje připoutanosti do oblasti pružné moudrosti.

Z knihy Archetypy šamanské tradice

 Knihu možno zakoupit na www.studovna.cz – nakladatelství Portál

Komentáře